Berlín – Hans Wilfer, výrobce nejslavnějších baskytar na světě, poznal, jak vypadá odvrácená strana slávy. Poté, co padla berlínská zeď, přesunul svůj podnik do bývalého východního Německa. Tam ale narazil na odpor zaměstnanců, kteří jej obvinili z otrockých pracovních podmínek a označili za vykořisťovatele. Továrník to ale odmítá – prý narazil na mentalitu z dob socialismu.
Hans Wilfer se může pochlubit slavnými zákazníky. Na jeho kytary hrají takové světové kapely, jako je Metallica nebo U2. Baskytary vznikají ze dřeva z amazonských pralesů a stojí stovky tisíc. Přednedávnem ale začaly hvězdy hrozit, že už nástroj od Wilfera do ruky nevezmou.
Zvrat v životě úspěšného podnikatele přišel po pádu berlínské zdi, když kvůli nižším mzdám i tradici přesunul podnik z Bavorska do východoněmeckého Marneukirchenu. V městečku pár kilometrů od českých hranic se už 300 let téměř všichni živí výrobou hudebních nástrojů. Na podnikatele ze Západu tu ale nečekali s otevřenou náručí. V továrně na harmonické tóny to začalo skřípat.
Podle některých zaměstnanců byly v továrně „středověké podmínky“
Média se postupně plnila zprávami o tvrdé práci za směšnou mzdu a středověkých podmínkách, které jsou prý v továrně nastaveny. Zaměstnanci označili Wilfera za vykořisťovatelského zloducha. „Jsem ze Západu, měli jsme úspěch… samozřejmě to vyvolalo hodně závisti,“ konstatoval Wilfer.
Kontrola úřadů dala Wilferovi za pravdu. Podle nich tu mzdy převyšují regionální průměr. Současní zaměstnanci - z velké části Češi - sice mluví o Wilferovi jako o nekompromisním šéfovi. Podmínky jsou ale podle nich lepší než třeba v Česku. „Samozřejmě, nějaké konflikty tady byly, ale to bylo spíš se zaměstnanci, kteří odcházeli,“ podotkl truhlář Jiří Zahradník.
Od Wilfera se už ovšem odvrátila část hudebního světa
„Stálo nás to několik milionů, a kdybychom neměli podniky jinde, asi bychom nepřežili,“ poznamenal podnikatel. Ve snaze očistit se podnikatel například otevřel své účetnictví veřejnosti. Hořkost ale zůstala.
