Praha – Odměny exekutorů, které nezřídka převyšují samotný dluh. To je v Česku běžná praxe. Exekutorovi totiž podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti připadají pevná procenta z vymáhané částky a nižší odměnu mu dokonce zakazuje etický kodex. Jenže podle aktuálního zjištění Reportérů ČT mají lidé šanci tuto praxi prolomit, za práci exekutora platit méně a v mnoha případech tak citelně ulevit svému dluhu.
Na podzim 2012 informovali Reportéři ČT o tom, že dopravní firma Četrans dluží státu téměř čtvrt miliardy korun. Při zkoumání účetních dokladů kromě jiného objevili i dokumenty, které mohou zbořit zavedená pravidla určování exekutorských odměn.
Exekutorka Jana Fojtová vymáhala u firmy Četrans dluh bezmála 40 milionů, za což si podle vyhlášky měla účtovat odměnu pět a půl milionu korun. Jana Fojtová odměnu vypočítala, účet předložila dlužníkovi, ale o několik dnů později se odměny zřekla. K dotyčnému exekučnímu řízení a důvodům svého rozhodnutí se odmítla na kameru vyjádřit.
Odborníci z poradny, která pomáhá lidem v dluhových problémech, považují takový postup za velmi neobvyklý. „Nesetkal jsem se s tím, že by nějaký exekutor dobrovolně sám o své vůli přišel s tím, že sníží své náklady nebo odměnu,“ říká Daniel Hůle ze společnosti Člověk v tísni. Dlužník se většinou dostává do přesně opačné situace – o výši či přiměřenosti svých odměn odmítají exekutoři diskutovat.
Je to kartel?
V současné době skutečně určuje odměny exekutorů vyhláška – jsou to pevná procenta z vymáhané částky. Zároveň s tím platí etický kodex, který exekutorům účtování nižší odměny zakazuje: „Pokud exekutor účtuje odměnu, která je nižší než platná odměna tarifní, nebo za provedené služby neúčtuje odměnu žádnou, dopouští se závažného porušení pravidel soutěže mezi exekutory,“ stanoví kodex. Podle soudce Nejvyššího správního soudu Karla Šimky takové ustanovení „podporuje cenový kartel a zabraňuje konkurenci na trhu exekutorských služeb“.
Co tedy mohlo motivovat Janu Fojtovou k tomu, že se rozhodla k tak neobvyklému kroku? Mohla například mezi ní a firmou Četrans proběhnout jiná, neoficiální kompenzace, která oběma stranám ušetřila peníze?
„Já skutečně nevidím exekutorovi do hlavy, to znamená, že motivy samozřejmě neznám. Koneckonců, zjistit motivy bývá problém i pro policii,“ sdělil prezident Exekutorské komory ČR Jiří Prošek.
Revoluce v odměnách exekutorů
Na nestandardní postup exekutorky si věřitel stěžoval u Exekutorské komory a ministerstva spravedlnosti. Oba úřady dospěly k závěru, že „nedošlo k žádnému poškození kteréhokoliv z účastníků“. Tato slova přitom nejsou jen obyčejným zamítnutím jedné z desítek stížností. Ve skutečnosti představují zásadní průlom do zavedených exekutorských pravidel. Účtování odměny nižší, než určuje tarif a etický kodex, je od této chvíle přípustné. Takový verdikt je důležitý pro všechny dlužníky v České republice.
„Dosud jsem žil v domnění, že ve své podstatě není možné s tím hnout, a ani jsem nevěděl o případu, kdy by to skutečně nějaký exekutor udělal. To znamená, že by požadoval nižší náklady, než které mu náleží podle vyhlášky,“ diví se Hůle.
Proč najednou není nutné u odměn dodržovat etický kodex, nechce Exekutorská komora podrobně komentovat: „Kontrola Exekutorské komory tady není proto, aby do médií vysvětlovala konkrétní případy,“ zdůvodnil prezident komory Prošek.
Ministerstvo spravedlnosti bylo sdílnější: „Judikatura Ústavního soudu hovoří o tom, že odměna exekutora musí být spravedlivá. To znamená, že musí odrážet úsilí exekutora, které vynaložil k ukončení exekuce, tedy k vymožení exekuované částky,“ vysvětlila Jaroslava Tomešová, vedoucí oddělení státního dohledu ministerstva spravedlnosti.
„Je samozřejmě právem každého účastníka řízení, pokud má zato, že exekutorem stanovená odměna neodpovídá úsilí, které exekutor k vymožení té dané částky musel vynaložit, bránit se námitkami. Pokud jim exekutor v plném rozsahu nevyhoví, tak v patnáctidenním řízení rozhoduje exekuční soud,“ dodala Tomešová.
Dlužníci by nižší odměny exekutorů pravděpodobně uvítali. „Pokud by tato možnost byla reálná, tak bychom klientům zcela určitě doporučovali o něco takového žádat,“ uzavírá Kristýna Krušinská z občanské poradny REMEDIUM.
Pozor na vymáhací agentury
Některé novinky, které mají dlužníkům pomoci, už ministerstvo zavedlo. Od ledna funguje třeba povinné slučování exekucí nebo předžalobní výzva. Ta má zaručit, že člověk o svém dluhu musí vědět dřív, než exekuční řízení začne.
Stát posílil i ochranu dlužníků před takzvanými vymáhacími agenturami. Nově se nesmí v dlužnících snažit vzbudit dojem, že jednají na pokyn soudu – třeba zavádějícím názvem „exekuční kancelář“. Stavovská komora už požádala resort spravedlnosti, aby s patnácti takovými firmami zahájil správní řízení. Pro dlužníka je totiž velký rozdíl, jestli na jeho zvonek zvoní exekutor nebo inspektor inkasní agentury.
„Rozdíl mezi soudním exekutorem a inkasním pracovníkem je jako mezi policistou a bezpečnostní agenturou,“ přiblížil prezident komory exekutorů Prošek. Na rozdíl od exekutora tak inkasní pracovník nemůže bez svolení vstoupit do domu nebo bytu dlužníka, nemůže udělat soupis jeho majetku a ani mu obstavit účet nebo mzdu. Vymahač se hlavně snaží s dlužníkem dohodnout a přesvědčit ho, aby zaplatil dobrovolně.
Kromě toho ovšem novinky obsahují také jeden kontroverzní bod – exekuci na plat manžela nebo manželky dlužníka.
