Praha – Úřední ověřování dokumentů, tzv. vidimace, má sloužit ke stvrzení toho, že kopie je shodná s originálem. Proto se za ni také platí. Jak ale zjistili redaktoři Černých ovcí, úředníci se někdy ani neobtěžují shodu kopie s původním dokumentem zkontrolovat a razítky opatří i dokument, který se s originálem v mnohém rozchází. Takováto liknavost úředníků je pak snadno zneužitelná, pokud má někdo jen trochu fantazie a odvahy.
„Vidimací úředník potvrzuje, že předložená listina se doslova shoduje s jejím opisem anebo kopií. Ale pozor, ten ověřující úředník neodpovídá za obsah, správnost údajů či soulad s právními předpisy,“ uvedla Jana Hálová, pověřená vedením úseku matrik oddělení státního občanství a matrik odboru všeobecné správy ministerstva vnitra.
Vidimace se tedy správně neprovede tehdy, jestliže předložená listina nesouhlasí s kopií. Pokud souhlasí, tak se stvrdí ověřovací doložkou, připojí se razítko se státním znakem a ověřovací osoba připojí svůj podpis. Úředník odpovídá za to, že ona kopie doslova souhlasí s předloženou listinou.
Vidimace v praxi pokulhává
Redaktoři Černých ovcí navštívili v Praze několik míst, kde si nechali ověřit doslovnou shodu kopie fiktivní nájemní smlouvy podle předloženého originálu. Počet stran byl u obou textů stejný, graficky na první pohled také vše souhlasilo. „Ovšem v předložené listině bylo v originále v textu znění, které účastníkovi smlouvy nedávalo oprávnění například pronajmout nemovitost, a v ověřené kopii tomu bylo naopak. Takováto změna pak má velice zásadní dopad do vzájemných smluvních práv těch stran,“ vysvětlil podstatu problému advokát Pavel Říčka.
Pavel Říčka, advokát:
„Listina, která je řádně vidimovaná a opatřená ověřovací doložkou, je stejnou listinou jako originál. Se stejnou váhou a se stejnou průkazní hodnotou. V případě, že je rozpor mezi originálem a ověřenou kopií, tak o tom, která listina je skutečně originál, může rozhodnout jedině soud v rámci řízení.“
V drtivé většině případů úředníci provedli vidimaci bez řádné kontroly. „Pochybili úředníci, postupovali v rozporu se zákonem, nezkontrolovali slovo po slově. Mohli tomu předejít tím, že by si sami na kopírovacím zařízení vyhotovili kopii, a pak by měli záruku, že se předložená listina doslova shoduje s kopií,“ říká k tomu Hálová.
Musí si úředník listinu sám zkopírovat?
Je bezpochyby pracné, zdlouhavé a únavné kontrolovat text u smlouvy, která má třeba dvacet stran. Ovšem proč úředníci nevyužívají kopírovací zařízení? Zákon ani vyhláška neřeší, jestli mají úředníci text kopírovat nebo kontrolovat. „V zákoně je pouze uvedeno, že na náklady žadatele si ověřující osoba udělá kopii tehdy, jestliže by listina byla psána v jiném než českém jazyce, ověřující osoba neovládá příslušný jazyk a není připojen úřední překlad,“ uvedla Hálová.
Možná si řeknete, že o tak velký problém nejde. Nakonec se u soudu přece jen dá prokázat, že originál měl jiné znění a chyba se stala během ověřování. Má to ale dva háčky. První je ten, že nikdo dopředu neví, jak soud rozhodne a hlavně, jak dlouho to bude trvat. A druhý, o něco málo větší háček spočívá v tom, že pokud se nedopatřením ztratí originál, zůstane už jenom řádně vidimovaná kopie. A ta, jak jsme psali výše, je stejnou listinou jako originál. Se stejnou váhou a se stejnou průkazní hodnotou.
