Praha - Společná evropská měna přežila to nejhorší a státy eurozóny navzdory hluboké krizi pokračují dál ve stejném složení. Je tedy euro požehnání nebo kletba? A proč se tak často jeho vliv na hospodářský růst přeceňuje? O tom v Praze diskutovali bývalý šéf ECB Jean-Claude Trichet, prezident Polské národní banky Marek Belka a bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Přednášku s názvem „Euro – jeho minulost a budoucnost“ pořádal Aspen Institue a Prague Twenty.
Jean-Claude Trichet své vystoupení otevřel vtipem, který měl všem přítomným zdůraznit, že se podle něj celý finanční svět točí kolem správného načasování: „Angličan si chce ve Skotsku koupit Financial Times. 'A chcete dnešní nebo včerejší,' zeptá se ho prodavač. 'Dnešní,' odvětí Angličan. 'Tak přijďte zítra,' řekne mu prodavač.“
Pak už se ale bývalý guvernér ECB rychle pouští do obhajoby kroků, které centrální banka za jeho působení použila v boji proti - jeho slovy - největší krizi od 2. světové války. „To, co centrální banky a vlády udělaly v boji s krizí, se velmi podceňuje. Podle mne se podařilo odvrátit katastrofu,“ řekl Trichet doslova.
Za hlavní důvody, proč se epicentrum krize přesunulo ze Spojených států do Evropy, pak Trichet označil tyto „slabosti“:
1) Nerespektování institucionálního rámce, zejména Paktu růstu a stability, o nějž se Evropa měla opřít. „Bylo naivní si myslet, že se celý problém bez společné fiskální strategie vyřeší.“
2) Obrovské rozdíly v nominálních ukazatelích mezi jednotlivými státy. Podle Tricheta je zásadní problém, že se před krizí nemonitorovala konkurenceschopnost jednotlivých zemí.
3) Neexistence bankovní unie. Kvůli tomu jsou důsledky krize daleko hlubší a vytvořilo se velké napětí.
4) Na rozdíl od Spojených států neexistovaly v Evropě nástroje, které by umožnily vyrovnat se s nečekanými problémy. Tyto nástroje se teprve vyvíjejí.
5) Jednotný evropský trh nefungoval tak, jak by měl. Různé dohody různých států. Někteří platí eurem, jiní svou národní měnou.
Bývalý šéf ECB se následně zaměřil hlavně na důležitost vzniku bankovní unie a posílení pravomocí Evropského parlamentu. „S procesem integrace jsme pokročili, nejsme ale u konce,“ dodal. Jako důležité Trichet vidí i odpolitizovaní makroekonomických procesů, které podle něj řídí politici, jejichž rozhodnutí řídí krátká volební období.
Pak už se slova ujal současný šéf Polské centrální banky Marek Belka. Ten na úvod své přednášky zdůraznil, že si přeje raději Evropu vícerychlostní, než aby se evropské státy srovnaly na stejnou úroveň, kterou by byla stagnace.
A jaký je podle něj polský pohled na společný projekt bankovní unie? „Je mnoho důvodů, proč se na něco podobného těšit. Vždyť většina polského trhu je stejně ovládána zahraničními bankovními domy a nám jde hlavně o to, aby finanční toky v naší zemi byly efektivní a nebyly drahé. Proč se ale na druhou stranu netěšíme? Protože se na bankovní unii netěší nikdo v Evropě. Je to politicky citlivé a velmi komplikované,“ popsal Belka. Jako důležitý faktor pak vidí složení samotného bankovního trhu.
Tradiční polské banky jsou podobné těm českým. Jsou malé a mají konzervativní profil aktiv. Podle Belky by Polsku a Česku mohli podobný systém závidět po celém světě. „A my nechceme, aby se pak s těmito bankami zacházelo stejně jako s těmi nadnárodními a komplexními bankovními skupinami. Co když pak tyto velké banky na tom budou špatně a rozhodnou se zavírat a prodávat lokální pobočky? To může přinést velkou nestabilitu i k nám. A my potřebujeme, aby se přestaly přelévat problémy z jedné země do druhé“, zdůraznil Belka.
Podobné obavy má také Česko. Čeští politici často zdůrazňují, že by mohl evropský regulátor v bankovní unii, ECB, rozhodnout například o převedení aktiv z malé pobočky na systémově důležitou zahraniční matku, čímž by se dceřiná banka dostala do úzkých a mohla by poškodit ekonomiku svého hostitelského státu. Marek Belka zdůraznil, že právě tohle je hlavní polská otázka směrem k bankovní unii.
