Praha - Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů bude nejspíš muset čelit nejen ústavní stížnosti představitelů ČSSD, ale i žalobě z řad senátorů. O jejím podání uvažuje předsedkyně senátorského Klubu otevřené demokracie Soňa Paukrtová. Připravovanou reformu navíc kritizují ekonomové. Mnozí z nich si myslí, že dostatečně nesníží dluhové zatížení České republiky.
Paukrtová začala o podání stížnosti k Ústavnímu soudu uvažovat poté, co v hospodářském výboru neuspěla se snahou odstranit z připravovaného zákona části věnované kategorizaci léčiv a účetnictví. Podle senátorky se jedná o takzvané přílepky. Samostatné projednání by si podle Paukrtové zasloužilo i plánované zavedení ekologických daní. Výbor ale doporučil zákon schválit beze změn.
K ústavní stížnosti, kterou chystají sociální demokraté, se senátorka v žádném případě připojit nehodlá. Nemyslí si totiž, že by v rozporu s ústavou byly platby ve zdravotnictví. Souhlasí ale s tím, že vybírání třicetikorunového poplatku za každou návštěvu bude lékaře velmi zatěžovat. „Ve vyspělejších zemích je to řešeno tak, že jednou za rok dostanete účet a zaplatíte všechny návštěvy u lékaře,“ zdůraznila Paukrtová.
Připravovaná reforma je trnem v oku také mnohým ekonomům. Na včerejším diskusním fóru Osma ji kritizoval Evžen Kočenda, profesor eknomie v Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium. Plán vládní koalice se podle něj v mnohém odlišuje od optima. „Ideální reforma by měla být taková, která by umožnila plnit dlouhodobý cíl. Ten cíl je stanout v budoucnu bez dluhů, nebo s nízkými dluhy. Současný vládní první krok toto kritérium neplní. Dobrá reforma by měla začít od toho, že se podíváme na výdaje, a ne že budeme hledat výnosy. To si také myslím, že je rizikový faktor současné reformy. Výdaje zůstávají u vlády na poslední stránce a vláda se dívá jak a kde zvýšit výnosy,“ uvedl. Připravovaný zákon pokulhává podle jeho slov také v průhlednosti, protože obsahuje velké množství výjimek.
Podobného názoru jako Kočenda je také docent Ondřej Schneider z Institutu ekonomických studií. Nemyslí si ale, že by bylo možné při současné situaci v České republice připravit lepší opatření. „Máme takový veřejný systém, jaký chceme. Myslím si, že ta politická realita není příliš vzdálená od preferencí občanů. Samozřejmě, že všichni brblají. Ty preference středního voliče jsou ale blízké skutečnosti a nedělám si iluze, že by nás v budoucnosti čekala nějaká zásadní reforma,“ vysvětluje svoje stanovisko Schneider.
Chystaný zákon má ale také své stoupence. Kromě vládních stran jej pozitivně hodnotí profesor Michiganské university Jan Švejnar: „Myslím si, že reforma jde správným směrem. Ve smyslu té ekonomické části je to ale pouze první krok.“
Podobné změny jako ty, které nyní čekají Českou republiku, již zdárně proběhly nebo probíhají v jiných zemích Evropské unie. Mezi nimi figurují úspěšné ekonomiky jako Belgie, Holandsko a Irsko, ale i noví členové – Estonsko a Slovensko. V žádné z těchto zemí přitom nedošlo k vážnému zhoršení ekonomické situace obyvatel. Reforma naopak v mnohých z nich nastartovala rychlý ekonomický růst.
