Praha – Účetnictví je pro podnik bezpochyby nesmírně důležitou záležitostí. Je pro něj zdrojem informací o stavu jeho financí, zásob i prodaného zboží. Neméně zásadní je firemní účetnictví ale i pro externí subjekty – například pro stát. Data z účetnictví totiž vstupují mimo jiné do daňového přiznání a státu říkají, kolik vlastně má po podniku chtít. Co když se ale v účetnictví vyskytne chyba, kterou odhalí až finanční úřad? Kdo v takovém případě nese odpovědnost za chybu? A může podnik, případně stát vymáhat škody třeba po účetní nebo daňovém poradci?
Zákon o účetnictví v §5 říká, že „účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Pověřením se však nezbavuje účetní jednotka odpovědnosti za vedení účetnictví“. Podnikatel je tedy odpovědný za účetnictví, a je tedy povinen uhradit případné sankce za chyby v účetnictví, které se případně promítají do oblasti daní. Vzniklou škodu ovšem může následně vymáhat po účetním, daňovém či účetním poradci.
Daňový poradce musí mít pojištění, u účetního je dobrovolné
Nejjednodušší se zdá být situace v případě vedení účetnictví a zpracování daňového přiznání daňovým poradcem. Daňový poradce odpovídá ze zákona klientovi za škodu, kterou způsobil on, jeho zástupce či pracovník a pokud vznikla v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Daňový poradce je povinen mít uzavřenou smlouvu o pojištění profesní odpovědnosti za škodu. Z tohoto pojištění je případná chyba daňového poradce hrazena.
Externí účetní nebo účetní kanceláře nemají povinnost sjednání pojištění profesní odpovědnosti. Mohou si je ale sjednat, pokud uznají za vhodné. Roční pojistné je závislé na pojistné částce a zvolené spoluúčasti. Pokud pojištění není sjednáno, postupuje se při vymáhání náhrady škody podle obecných právních předpisů o náhradě škody, tedy například podle obchodního zákoníku. Předpisy v takovém případě stanovují, že dodavatel účetnictví ručí za škodu svým majetkem.
Zaměstnaná účetní odpovídá za škodu zaměstnavateli ve výši dané Zákoníkem práce (§250-264). Výše náhrady nesmí přesáhnout čtyřapůlnásobek průměrného platu daného zaměstnance. Toto omezení neplatí, pokud byla škoda způsobena úmyslně. I zaměstnanec má samozřejmě možnost sjednání odpovědnosti za škodu při výkonu povolání. Sjednání limitu plnění by mělo brát v úvahu výši čtyřnásobku průměrné mzdy zaměstnance, protože větší náhradu zaměstnavatel nemůže po zaměstnanci vyžadovat.
Co je a co není škoda?
Účetní ovšem neručí za všechno, některé doplatky zkrátka za škodu považovat nelze. Co tedy je škoda, kterou můžeme vymáhat? Rozhodně jde o sankce za neplnění určitých povinností dle Zákona o účetnictví nebo zákona Daňový řád (dříve Zákon o správě daní a poplatků), například penále. O škodu se ale nejedná, jestliže finanční úřad například po splatnosti daně zjistí nesprávnou výši daňových nákladů (neoprávněně vyšší) a doměří daň. Samotná doměrka daně není škodou, jde o stanovení správné výše daně. Škodou ale bude vyměřené penále.
Z výše uvedeného vyplývá, že je vhodné, aby podnikatel zvážil, komu zadá vedení účetní a daňové problematiky své firmy. Jak externí vedení, tak vlastní účetní má své výhody a nevýhody, a to nejen z hlediska odpovědnosti za případné škody, ale je třeba zvážit i hledisko odbornosti a finanční náročnosti všech variant.
