Praha/Brno – Čeští zemědělci loni oseli nejméně půdy od roku 1920. Jen za posledních 15 let rozloha polí podle údajů Českého statistického úřadu klesla skoro o pětinu, což odpovídá zhruba rozloze Středočeského kraje. Místo obilí na někdejších polích vyrostly sklady, silnice, rodinné domy nebo také solární elektrárny. A zemědělci bijí na poplach: méně zemědělské půdy podle nich znamená i vyšší riziko povodní.
Zemědělská půda tvoří téměř 45 procent celkové rozlohy České republiky. Její úbytek se ale podle agrární komory dramaticky zrychlil po roce 2000 a je alarmující. Za úbytkem půdy vedení komory vidí snahu „udat volný kapitál a udělat z něj zisk“. Pole se často mění ve stavební parcely i tam, kde by bylo možné využít pro stavby obchodů, překladišť a výrobních hal staré průmyslové areály. Jenže do toho se podle agrárníků developerům nechce – možná i proto, že tzv. brownfieldy tíží staré ekologické škody.
A tak se dál staví na polích. Například ve Šlapanicích u Brna by mohlo brzy zmizet pod výrobními halami 160 hektarů pole. Počítá s tím nový návrh územního plánu, podle kterého by na polích zatím osetých řepkou měla vyrůst průmyslová zóna. Cenám, které za metr čtvereční nabízejí developeři, se zemědělci podle svých slov nedokáží ani přiblížit. „Lidé, kteří chtějí stavět průmyslové zóny, vykupují pozemky za čtyřicetinásobnou cenu, než můžeme nabídnout my. Tomu se nedá konkurovat,“ uvedl Antonín Studený, předseda představenstva zemědělského družstva, které ohrožená pole prozatím spravuje.
Jenže jak ukazují statistiky – přinejmenším za část problému si mohou zemědělci sami. Zvykli si, že orná půda je v Česku v porovnání se zahraničím velmi levná. Nejvíc je to znát u pronájmů. „Cena pronájmu půdy v Česku se pohybuje mezi 1 500 až 2 000 korun za hektar a je to jeden z nejnižších pronájmů i mezi novými členskými zeměmi EU. Obecně lze říci, že ceny pronájmů v České republice jsou pěti- až desetinásobně nižší, než je v Evropě běžné,“ řekl portálu ČT24 agrární analytik Petr Havel. A navíc místo peněz často platí zemědělci majitelům pozemků v naturáliích.
V případě prodeje zemědělské půdy jsou nůžky mezi Českem a zbytkem Evropy mnohem méně rozevřené. I tak se ale za hektar platí třikrát až pětkrát méně než jinde v EU. A tak vlastně není divu, že vlastníci půdy raději kývnou na lákavé nabídky developerů.
Máme se bát hladu?
I když statistiky ukazují trvalý úbytek osevních ploch, hladu se podle expertů bát nemusíme. „V nejbližších dvaceti třiceti letech nehrozí nedostatek zemědělských plodin. Českou republiku by uživilo významně méně půdy, než obděláváme dnes,“ zdůraznil Havel. A dodal: „Jestliže budeme mluvit o rostlinné produkci, tak drtivou většinu pšenice a obilovin vyvážíme. My máme každoročně 1,5 až 2 miliony tun přebytku a máme spíš problémy to vyvézt.“
Za to, že je orné půdy v Česku méně, navíc nemohou jen developeři. Jednou z příčin je i změna struktury tuzemského zemědělství. Například technické plodiny – jako třeba len – nahrazují moderní materiály, které nemusí růst na polích. Výsledkem je, že cena technických plodin klesla, a tak se jejich pěstování zemědělcům prostě nevyplatí. Ubylo také chovných zvířat, a tak ani ploch pro pěstování pícnin na krmivo není už třeba tolik jako dříve.
Půdy přitom ubývá už celá desetiletí průběžně. Zemědělcům totiž pomáhá v práci moderní technika, což se odráží i na růstu hektarových výnosů. Třeba u kukuřice se jen od roku 1995 hektarový výnos takřka zdvojnásobil. Růst výnosů statistiky ukazují také u obilovin, brambor nebo cukrové řepy.
Petr Havel, agrární analytik
„Měli bychom si chránit takovou půdu, která je dostatečně bonitní. Na celé řadě půd v Česku hospodařit vůbec nejde, nebo jde hospodařit jenom obtížně. Zemědělci, kteří na tom hospodaří, pak pláčou, že mají malé výnosy nebo že prodělávají.“
Pohled za hranice
O tom, že úbytek zemědělské půdy patří k pokroku, svědčí i pohled za hranice. V celé Evropské unii se ročně ztratí zhruba 1 000 čtverečních kilometrů hodnotné půdy. Například v sousedním Rakousku musí denně novým budovám, silnicím a průmyslovým parkům ustoupit osm až deset hektarů polí. V Česku se přitom zastaví zhruba 7,5 hektaru denně.
Co však nelze opomíjet, je vliv změn na životní prostředí. Jak upozornil německý časopis Umweltschutz, úbytek polí snižuje dostupnost a kvalitu vody. Velké plochy betonu totiž nedokáží vodu zadržet. Ruku v ruce s tím roste i riziko povodní. A nesmíme opomenout ani estetické hledisko. Na pohled jsou totiž pole a louky pro lidské oko mnohem příjemnější než výrobní haly a skladiště stále těsněji obepínající velká města.
Antonín Studený, zemědělec
„Pokud se zabetonují nádvoří kolem průmyslových zón, tak voda steče do vodoteče a v krajině nezůstává.“
I s tím se ale dá bojovat. Podle expertů stačí jen přimět developery k tomu, aby využívali materiály, které propustí vodu a mezi skladišti, ale i novými domy nechali dostatek místa pro zeleň. Pokud se nám to podaří, nemusíme se úbytku polí bát.
