Stále více obcí a měst odmítá služby vodohospodářských firem a samy provozují vodovod s kanalizací. Od ledna příštího roku tomu tak bude i na severu Čech. Severočeská vodárenská společnost (SVS), vlastněná 458 obcemi a městy v Ústeckém a Libereckém kraji, minulý týden podepsala smlouvu s francouzským koncernem Veolia. Odkoupí jeho akcie v Severočeských vodovodech a kanalizacích a začne plně kontrolovat vodárenskou infrastrukturu.
Obce si od změny slibují hlavně lepší hospodaření. To by podle starostů mělo zabránit i dalšímu růstu cen vody.
Cena vody v Ústeckém kraji je nyní jedna z nejvyšších v České republice. To nepříznivě doléhá například na domov důchodců v Bystřanech na Teplicku, který má 200 klientů. „Za těch 7,5 tisíce kubických metrů jsme platili nejdříve 7, pak 12, 20, 30 a dneska 70 tisíc (měsíčně),“ uvedla ředitelka domova Miroslava Barešová.
Za minulý rok tak za vodu zaplatili přes tři čtvrtě milionu korun.
I přes snižující se spotřebu cena vody v Ústeckém kraji neustále stoupá. V současnosti stojí kubík přes 98 korun.
Cílem odkupu akcií od Veolie (ta držela 50,1 %, SVS dosud měla 49,1 %) je podle primátora Teplic Jaroslava Kubery (ODS) mít vodu pod kontrolou. „Ale nemá to nic společného ani s její cenou ani s množstvím investic. To je na akcionářích, aby rozhodli,“ uvedl Kubera.
Jestli tedy voda zlevní, bude jasné až v lednu 2019. Od tohoto data bude moci 458 obcí a měst o ceně vody rozhodovat.
- Průměrná spotřeba vody na osobu a den je 88 litrů, uvádí ministerstvo životního prostředí.
- Průměrná cena vody za jeden m3 činí nyní 84,47 korun.
Tématu vodního hospodářství se už téměř dvacet let věnuje i Radek Novotný. Návrat vody do rukou obcí je podle něj stále běžnější i v okolních státech.
„Například Slovensko, které třeba Bratislavu uhájilo, ale my Prahu máme v rukou zahraničního koncernu a třeba Francie, Německo postupně vrací zpátky vodovody do rukou měst a obcí,“ uvádí Novotný, vodárenský konzultant, autor projektu Pravda o vodě.
- Řada kritiků roky upozorňuje na to, že špatně byl po privatizaci nastaven celý vodárenský systém v ČR.
- Například protikorupční organizace Transparency International (TIC) v minulosti opakovaně upozornila, že veřejný sektor následkem předchozí privatizace ziskové části vodohospodářských společností přichází o značné prostředky, které mohly být použity k financování potřebné obnovy vodárenské infrastruktury.
- Nastavení smluv se soukromými provozovateli navíc městům a obcím komplikovalo přístup k dotacím z Evropské unie.
- Zdroj: ČTK
Nejdřív prodat a potom zase kupovat zpátky. Tuhle cestu hned na začátku odmítlo několik starostů na Zlínsku. Podepsali akcionářskou dohodu a díky ní by měli získat kontrolu nad pitnou vodou pro zhruba 110 tisíc obyvatel v regionu.
„Pokud budeme držet pohromadě, držíme balík 51 procent v této akciové společnosti a v podstatě můžeme uplatňovat ten vliv,“ říká starosta Kroměříže Jaroslav Němec (ANO). Na Kroměřížsku tak za vodu platí jednu z nejnižších cen v Česku.
Něco stojí i opravy potrubí
Ceny vody zvyšují taky opravy a investice do vodovodní sítě. Jedno z nejstarších potrubí v zemi je v Praze. Jen loni do něj úřady investovaly přes dvě miliardy korun. Ve městě je přes 3,5 tisíce kilometrů vodovodních trubek a víc než 850 kilometrů přípojek. Každý den tu řeší desítky havárií a poruch.
Například nyní dělníci vyměňují uzávěry na potrubí na pražském Pankráci. Potrubí pochází zhruba z roku 1960.
Loni bylo v Praze přes 4,5 tisíce havárií. Letos už Pražské vodovody a kanalizace řešily přes 3,5 tisíce závad. Nejporuchovější je potrubí na sídlištích. Tedy to ze 70. a 80. let. Může za to hlavně nekvalitní materiál, ze kterého je vyrobené. Tzv. polská litina není odolná a častěji praská.
„V rámci RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci, ekonomické sdružení států někdejšího sovětského bloku) mohly být ty trubky vyráběné jen v Polsku. Dělalo se jich tam velké množství a jsou velmi nekvalitní,“ podotkl mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Tomáš Mrázek.
