Praha – Ministerstvo životního prostředí jako místo, odkud přicházejí hlavně zákazy a nařízení. Tak svůj úřad vnímal současný ministr Tomáš Chalupa ještě v době, kdy působil v komunální politice. Nyní si ale uvědomuje, že hledat je třeba především synergii. Není podle něj možné bezhlavě zavírat továrny, aby sice mohli lidé volně dýchat, ale jen cestou na úřad práce. Právě propojení ekonomie a ekologie se ministr věnoval v přednášce na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Přestože je životní prostředí někdy vnímáno jako „Tisíc a jeden problém, který sahá od Šumavy k Tatrám,“ zdůraznil Chalupa také některé společné rysy ekonomie a ekologie: „Ekonomie i ekologie studují, jak zabránit plýtvání zdrojů a jak najít kompromis mezi lidskou ambicí, která je nekonečná, a zdroji, které nekonečné nejsou.“
Mgr. Tomáš Chalupa je od počátku roku 2011 ministrem životního prostředí České republiky. Od roku 1992 je členem Občanské demokratické strany, v letech 1997–1998 byl tiskovým mluvčím a vedoucím tiskového oddělení Úřadu vlády ČR. Roku 1998 se stal místostarostou Městské části Praha 6, v roce 2002 pak jejím starostou. V letech 2006–2010 byl členem Zastupitelstva hlavního města Prahy, do Poslanecké sněmovny se dostal v parlamentních volbách na jaře roku 2010 díky preferenčním hlasům. V poslanecké sněmovně byl členem Zahraničního výboru a Výboru pro evropské záležitosti a vedoucím Stálé delegace do Meziparlamentní unie Poslanecké sněmovny.
V diskuzi ministr uvedl i svůj názor na možné řešení, které podle něj spočívá v hledání přirozené synergie. Ve vztahu ekonomického rozvoje na jedné straně a ekologie na straně druhé není možné vychýlení ani jedním směrem, ani k průmyslu, jak tomu v minulosti bylo například v Moravskoslezském kraji, tak na druhou stranu ani k ekologickému extremismu, protože není možné zavřít všechny továrny tak, aby se lidé mohli sice volně nadechnout, ale jen cestou na úřad práce.
Tři zásadní problémy životního prostředí
Podle ministra Chalupy patří v současné době mezi tři hlavní problémy v oblasti životního prostředí znečištění ovzduší, problematika emisních povolenek a v neposlední řadě samotná ochrana přírody ve smyslu chráněných území a ochrany živočichů.
V případě znečištění ovzduší je dnes situace výrazně lepší než třeba v sedmdesátých letech. Přesto není možné tento problém opomíjet, protože kvalita ovzduší se po prudkém zlepšení v devadesátých letech v poslední době začíná pozvolna zhoršovat. Ovzduší rozhodně neznečišťuje jen průmysl, vytápění domácností má na tomto negativním jevu dokonce větší podíl než průmyslové podniky. Na druhou stranu je ale znečištění ovzduší nejhorší v Moravskoslezském kraji, kde je do značné míry zaviněno právě zdejším těžkým průmyslem, který však do značně přispívá k zaměstnanosti a ekonomické prosperitě regionu. Právě v případě boje proti znečištění ovzduší tak narážíme na v diskuzi mnohokrát zmíněný problém hledání rovnováhy mezi konkurenceschopností firem a přístupem k ochraně životního prostředí.
Dalším tématem, které budí emoce, je princip emisních povolenek. Ten je často vnímán jako něco vynuceného, co je pro Českou republiku nevýhodné. Ministr ale připomněl, že systém závazků založených na Kjótském protokolu byl pro českou ekonomiku výhodný i z ekonomického hlediska. Díky tržnímu mechanismu prodeje povolenek se totiž České republice podařilo v první fázi povolenky masivně prodávat, čímž získala prostředky na financování známého programu Zelená úsporám.
Emisní povolenky se ale dnes netýkají jen průmyslových podniků, souvisí s nimi i velké změny a nejistá budoucnost na trhu leteckých dopravců. Vzhledem k rozhodnutí Evropské unie bude muset každý přepravce, jehož letadlo přistane na území členských států, zakoupit povolenky na 15 procent emisí, které toto letadlo vyprodukovalo. Jaké důsledky bude mít toto rozhodnutí v situaci, kdy se proti němu postavila nejen Čína, ale i Rusko a nesouhlasí s ním ani Spojené státy, zůstává otázkou.
Poslední z témat, kterým se ministr životního prostředí věnoval, bylo bližší každodennímu životu. Chalupa kladně hodnotil rozsah chráněných území různého druhu v České republice, zároveň ale připomněl, že ochranou určitého území v podstatě rezignujeme na jeho ekonomické využití, snad s výjimkou turismu. Ministr zmínil i paradoxní příklad Jeseníků, kde jedna skupina obyvatel bojuje za zavedení národního parku, který by podle jejich názoru přitáhl zájem turistů. Jiní ale oponují, že je region turisty navštěvován již v současnosti a národní park by přinesl jen další omezení a zákazy.
Na závěr pak ministr životního prostředí Chalupa zmínil pozitivní trend, kdy životní prostředí začíná hrát velmi důležitou roli v životě obyvatel České republiky, kteří se aktivně zajímají i o podporu neziskových organizací v této oblasti, jako je Svaz ochránců přírody, pozitivní je i přístup Čechů k třídění odpadů.
