Muzeum českého karosářství ve Vysokém Mýtě otevřelo výstavu o historii firmy Oldřicha Uhlíka, která vyráběla karoserie pro luxusní vozy závodníků, aristokratů i celebrit první republiky. Automobilů se dochovalo jen asi deset, v muzeu jich je k vidění polovina. Výstava potrvá do konce letošního roku.
Vyráběl auta pro Baarovou, Hašlera i Havla. Karosáře české šlechty představí nová výstava
Řemeslo českých karosářů představuje vysokomýtské muzeum (zdroj: ČT24)
„Oldřich Uhlík proslul řemeslnou dokonalostí a originálními řešeními šitými zákazníkům na míru. Díky kombinaci těchto vlastností se tak těšil postavení 'karosáře české šlechty', avšak jeho klienti pocházeli i z jiných společensky významných kruhů předmnichovského Československa,“ uvedl ředitel muzea Jiří Junek.
Návštěvníci se mohou těšit na automobil Praga Lady, který byl zřejmě určený pro herečku Lídu Baarovou. Kuriozitou je automobil, jenž sloužil k reklamě firmy Hašler na známé bonbony. Oba vozy budou zapůjčené ze sbírky soukromého sběratele Emila Příhody.
Muzeum vystaví také další automobil Praga Lady v úpravě na sanitní vůz, sportovní auto značky MG J2 Midget Coupé a kabriolet Škoda Superb. Dcera Oldřicha Uhlíka Milada Vepřeková poskytla muzeu mnoho fotografií a dokumentů mapujících historii firmy jejího otce, například jeho výuční list.
GALERIE
Muzeum českého karosářství ve Vysokém Mýtě připravilo výstavu s názvem Oldřich Uhlík, karosář československé šlechty.
Oldřich Uhlík se narodil 1. listopadu 1888 v severočeském Vrbně nad Lesy. Jeho otec Štěpán byl kolářem, ze dřeva vyráběl kola i celé kočáry a vozy. Řemeslo se v rodině dědilo po dvě staletí, a tak se kolářem vyučil i Oldřich. Poté odešel sbírat zkušenosti do Prahy, první praxi získal na Smíchově při výrobě pohřebního vozu pro město.
Během let 1908 až 1909 vystudoval státní mistrovskou školu v oboru kolář v Kašperských Horách. Už při studiu pracoval na své první automobilové karoserii, tehdy ještě celodřevěné. Po studiích krátce pracoval u dvou karosářů ve Vídni, brzy se ale vrátil do Čech.
Další dva roky sbíral zkušenosti v mladoboleslavské firmě Laurin & Klement, pak odešel do Paříže, kde získal práci u renomované firmy Blériot. Zpět do Prahy se vrátil v roce 1913 – už s myšlenkou na založení vlastní továrny. Začal pracovat v autoservisu na Letné a ještě týž rok vyrobil první karoserii. Do jeho dalších plánů však zasáhla první světová válka.
V roce 1920 nastoupil jako ředitel pražské karosárny Kačer-Andras. Následující rok zakládá v pražských Holešovicích se společníky vlastní firmu s názvem Karosa – s podnikem z Vysokého Mýta, který se později proslaví výrobou autobusů, však tehdy ještě nic společného neměl.
Karoserie pro Bugatti, Lancii i Mercedes
První významnou zakázkou dostal od továrníka a závodníka Huga Urbana Emmericha, pro něhož měl na podvozku Austro-Daimler vyrobit speciální karoserii na závody v Karlových Varech. Práce dokončili za neuvěřitelné dva týdny a Emmerich nešetřil chválou. Další zakázky se pak už jen hrnuly.
Mezi zákazníky byla například i automobilová závodnice Eliška Junková, herečka Lída Baarová nebo Václav Havel, zakladatel Lucerny a dědeček pozdějšího prezidenta. Uhlík uzavíral smlouvy jen ústně a podáním ruky, jen u méně movitých klientů přistupoval k písemné smlouvě, přesto měl za šest let pouze jediného dlužníka. Kromě karoserií pro osobní vozy firma vyráběla i užitkové nástavby či reklamní vozy.
Praga Lady v sanitním provedení z roku 1948
V roce 1927 se Oldřich Uhlík osamostatnil, svůj podíl v Karose prodal společníkům a založil nový podnik v pražských Strašnicích. Vyráběl jak luxusní karoserie či závodní speciály pro podnikatele, závodníky a celebrity, tak i běžné autobusy, dodávky, valníky nebo sanitky. Zakázky tak získával i od autodopravců, živnostníků a státních organizací.
Z podnikatele se postupně stal jeden z nejuznávanějších karosářů v Evropě a jeho továrna vyráběla karoserie i pro automobily značek Bugatti, Lancia a Mercedes.
K výjimečným kusům patřilo Bugatti 46 s posuvnými bočními dveřmi, Mercedes-Benz S čalouněný pštrosí kůží, Praga Piccolo ve tvaru trubičky na bonbony Hašlerky nebo expediční Tatra 72, se kterou manželé Baumovi ve druhé polovině 30. letech objeli celý svět.
Manželé Baumovi na expedici s Tatrou 72
Ocenění zlatou medailí na pařížském autosalonu v roce 1936 pak získala karoserie podle návrhu významného designéra firmy Aero Josefa Voříška na vozu Praga Lady, který patřil herečce Lídě Baarové.
Druhá světová válka rozvoj továrny utlumila a auta se tam hlavně opravovala. Němci firmu zapojili do válečné výroby pro třetí říši, a tak ve Strašnicích vznikaly hasičské speciály i dvoukoláky pod kulomet, pilotní sedačky a přistávací ližiny pro luftwaffe operující v afrických pouštích.
Továrnu mu sebrali, název přenesli do Vysokého Mýta
Když stát v roce 1945 znárodnil velké podniky, Uhlíkova karosárna ještě přežila. Vyrobila například 50 sanitek na podvozku Praga Lady či pojízdnou knihovnu Škoda 706R. Na pařížském autosalonu Uhlík podepsal lukrativní smlouvu na 200 hliníkových karoserií pro sportovní vozy britské značky Donald Healey Motor Company. Koncem roku 1947 vznikl prototyp, na výrobu už ale nedošlo.
Po komunistickém puči v roce 1948 byla Uhlíkova Karosa zestátněna. Název podniku režim převedl na jinou zestátněnou společnost – firmu slavného karosáře a konstruktéra Josefa Sodomky z Vysokého Mýta. Nebylo totiž přijatelné, aby podnik nesl jméno svého zakladatele a tím připomínal, komu byl sebrán. Výroba karoserií pro auta byla postupně zastavena a koncem 50. let podnik začal vyrábět autobusy.
Původní Uhlíkův podnik ještě vyráběl karoserie pro limuzíny a kabriolety Škoda Superb, pak už jen nástavby nákladních vozů. V roce 1954 vláda podnik začlenila do Automobilových závodů Klementa Gottwalda, dalších deset let vyráběla kabiny legendárních nákladních automobilů Praga V3S a S5T.
Bývalý Uhlíkův podnik vláda začlenila do Automobilových závodů Klementa Gottwalda, dalších deset let vyráběl kabiny nákladních automobilů Praga V3S (na snímku) a S5T
Ještě horší osud než továrnu čekal po komunistickém převratu samotného Oldřicha Uhlíka. V jeho šedesáti letech ho zatkli a internovali ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna. Po dvou či třech měsících ho kvůli věku propustili, ale práci v oboru už dostat nesměl. Dobu dokresluje i událost, kdy ho v roce 1952 dopisem upozornili, že nezaplatil půlmilionovou daň z majetku, který mu přitom stát ukradl.
Následně ho nuceně vystěhovali z Prahy na nejsevernější periferii Čech, do Chřibské na Děčínsku. Navzdory alergii pracoval v balírně koření, přivydělával si výrobou topůrek či násad na kosy pro sousedy. Ještě počátkem 60. let po něm exekutoři vymáhali údajnou dlužnou daň za znárodněnou továrnu.
Oldřich Uhlík umírá s podlomeným zdravím v roce 1964. Necelé dva měsíce poté, co skončila výroba v jeho bývalé továrně. Rehabilitován byl až po osmi letech, vdova obdržela náhradu 550 korun.
Sodomka byl konkurent, osud ale měli podobný
Se samotným Vysokým Mýtem je více než Oldřich Uhlík spojen již zmíněný Josef Sodomka. V roce 1895 se ve městě usadil a v pronajatých prostorách založil „První východočeskou výrobu kočárů Josefa Sodomky“. I když se zpočátku zabýval opravami kočárů nebo potahových vozů, později je začal také vyrábět. Díky kvalitě i nízké ceně si získal dobré jméno a až do první světové války se výroba rychle rozvíjela.
Během války ale podnik stagnoval. Většina dělníků odešla na frontu a sám Sodomka pracoval od léta roku 1916 jako voják-dělník v mladoboleslavské firmě Laurin & Klement, zatímco jeho manželka obstarávala řízení továrny. Po vzniku Československa už o jeho výrobky nebyl zájem a kolem roku 1925 hrozil továrně bankrot.
Záchranu přinesl v poslední chvíli syn Josef. Při praxi ve firmě Laurin & Klement propadl vášni pro automobily a po návratu do Vysokého Mýta začal rodinu přesvědčovat, aby se z výroby kočárů přeorientovali na karoserie pro osobní auta. Později se přidala i výroba nákladních a užitkových karoserií.
Aero 50 Dynamik z dílny firmy Carrosserie Sodomka
V roce 1929 vznikl první kabriolet konstruovaný Sodomkou, a to na podvozku Praga. Elegantní vozy s otevřenou střechou a aerodynamickým tvarem symbolizovaly období největších úspěchů karosárny. Zřejmě nejkrásnější vozy, kabriolety Aero 50 Dynamik, byly vyrobeny v letech 1939–1941.
Vozy se štítkem „Carrosserie Sodomka“ si oblíbil například herec Jan Werich, podnikatel Tomáš Baťa či manželka československého prezidenta Hana Benešová. K výrobě využíval Sodomka podvozky nejrůznějších značek, jako bylo Aero, Lancia, Ford, Chevrolet, Praga, Renault, Rolls-Royce, Škoda, Tatra, Walter a mnohé další.
Praga Piccolo z roku 1939 ve vysokomýtském muzeu
Druhá světová válka však výrobu luxusních aut ve Vysokém Mýtě prakticky zastavila. Po válce plánoval Josef Sodomka mladší vybudovat moderní karosářskou továrnu po vzoru italské firmy Farini. Z aut se přeorientoval na autobusy a užitkové karoserie, převážně sériové výroby. Přesto ale vzniklo i několik unikátů, například luxusní kabriolet Tatra 600 Tatraplán, který byl později darován Stalinovi k narozeninám.
V březnu 1948 byla Sodomkova továrna znárodněna, sám bývalý majitel se stal technickým vedoucím. Podnik byl spojen s dalšími a přejmenován na Karosu. V roce 1950 byl Sodomka obviněn z pokusu o útěk do zahraničí a z hospodářských deliktů. Na více než rok ho zavřeli do vazby. I když byl zproštěn viny, pobyt ve vazbě měl špatný vliv na jeho zdraví a měl problém najít práci. Nakonec skončil v Mnichově Hradišti jako konstruktér a zkušební technik v podniku Liaz.
Dobovým paradoxem bylo to, že autor elegantních a obdivovaných karoserií nakonec mohl jezdit jen ve Velorexu – tříkolovém vozítku z trubek potažených koženkou, které bylo určeno pro invalidy a mezi lidmi mělo převážně posměšné přezdívky jako hadraplán nebo prchající stan.