V letošním roce uplynulo 40 let od zveřejnění prohlášení iniciativy Charty 77, která požadovala dodržování lidských práv. Samotnému rozšiřování textů ale předcházela automobilová honička v ulicích Prahy, kdy příslušníci Státní bezpečnosti pronásledovali Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a Pavla Landovského a snažili se zveřejnění textu zmařit. V místě, kde příslušníci Stb signatáře zatkli, bude ještě měsíc tuto událost připomínat dočasný pomníček. Tématu se věnoval i pořad Devadesátka.
Václav Havel, Ludvík Vaculík a Pavel Landovský v roli řidiče vezli 6. ledna 1977 obálky s prohlášením Charty 77 Federálnímu shromáždění a také na další oficiální místa, odkud měly být doručeny signatářům. Václav Havel prý chtěl původně jet sám, jenže ráno zjistil poruchu na autě. Až později se ukázalo, že mu někdo přeřezal brzdové a spojkové hadičky.
Václav Havel tedy zavolal Pavlu Landovskému, který za ním přijel do ulice U Dejvického rybníčku. Společně zamířili k překladateli Zdeňku Urbánkovi do ulice V Průhledu, odkud Landovský odjel na Hradčanské náměstí ještě k Pavlu Kohoutovi a znovu se vrátil.
Právě tehdy si prý poprvé všiml, že ho někdo sleduje. Podle práce historiků Petra Blažka a Radka Schovánka, zveřejněné v týdeníku Respekt, už ho ale tehdejší Státní bezpečnost sledovala od rána. Díky odposlechům prý věděla, že se chystá šíření jakéhosi textu.
Odeslat se signatářům podařila jen část z více než 200 obálek
U Zdeňka Urbánka ostatní lepili obálky. Zhruba po dvou hodinách Václav Havel, Ludvík Vaculík a Pavel Landovský odjeli, následovala je prý i další auta. Tak začala automobilová honička v dejvických ulicích, která je v záznamu sledování StB popsaná jako „riskantní jízda“.
Když se signatářům zdálo, že již Státní bezpečnosti ujeli, zastavili v ulici Na Šťáhlavce, kde byla poštovní schránka. Odeslat se jim ale podařilo jen část z více než dvou set připravených obálek, protože StB jim byla opět v patách.
„Vyskočil Havel a začala z Vaculíkových tašek tahat Charty a cpal je do schránky. Já jsem se díval dozadu, a když jsem zase uviděl antény, tak jsem říkal ‚Vašku, dost'. A nandal jich tam asi čtyřicet, skočil do auta a já jsem se snažil ujet,“ vzpomínal na událost Pavel Landovský v televizním dokumentu z roku 1990.
Státní bezpečnost se jim ale setřást nepodařilo. V Gymnasijní ulici je její auta obklíčila a příslušníci se začali do vozu, ve kterém signatáři seděli, dobývat. Právě v tento okamžik Václav Havel pronesl památnou větu: „To nám ten boj za lidská práva pěkně začíná.“
Všechny tři StB zatkla. Zadržela také více než 200 obálek. Originální materiály je možné vidět v Archivu bezpečnostních složek Ústavu pro studium totalitních režimů. V samostatné složce se tam nachází obálky s adresami, seznamy signatářů i prohlášení Charty 77.
Události 6. ledna 1977 od čtvrtka v Gymnasijní ulici připomíná dočasný pomníček. Návrh studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni má symbolickou podobu poštovních schránek, ve kterých jsou pro kolemjdoucí obálky s prohlášením Charty 77. Pomníček v Gymnasijní ulici zůstane měsíc. Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra ale uvedl, že v budoucnu by právě této události měla být věnovaná trvalejší připomínka.
