Justice je tak rychlá, jak může být, s výjimkou prvoinstančních řízení u krajských soudů a sporů u správních soudů. Je o tom přesvědčen ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán (ANO), který představil výsledky práce soudů v posledním roce. Ze zveřejněné zprávy také vyplývá, že talár sice obléká více žen než mužů, dominují ale u soudů nižších stupňů.
Průměrná délka trestního řízení u okresních soudů loni oproti roku 2016 mírně vzrostla na 201 dnů, předloni činila 196 dnů. Napříč republikou jsou ale velké rozdíly. Zatímco Okresnímu soudu v Kutné Hoře zabere vyřízení trestní kauzy v průměru 33 dnů, Okresní soud v Chomutově potřebuje rok a den (366 dnů).
Podle Roberta Pelikána se ale i na severu Čech situace zlepšuje. „Dobíhá tam historická zátěž, situace tam byla léta katastrofální. My jsme ty soudy cíleně posílili a postupně se dostávají na úroveň zbytku republiky,“ ujistil.
Rychlejší než předloni bylo průměrné civilní řízení, které loni trvalo 298 dnů a o rok dříve 344 dnů, tedy o měsíc a půl déle. I v tomto ohledu byly nejrychlejší středočeské a také jihočeské soudy, nejpomalejší severočeské a jihomoravské. Potíže jsou i na obvodních soudech v Praze, které se nově zabývají i obchodní agendou, která dříve byla o úroveň výše na městském soudu.
Obecně se však ministr spravedlnosti v demisi domnívá, že čísla reprezentující délku trestních a civilních řízení jsou tak dobrá, jak mohou být. „Myslím, že další prostor ke zrychlení justice už prakticky není, o moc dál jít nejde. V soudním řízení musíte dát prostor k vyjádření stranám, dát jim prostor na přípravu, a to zabere nějaký čas. To, co nás teď zajímá více, je kvalita soudních rozhodnutí, tam vidím prostor pro zlepšení,“ řekl Robert Pelikán, který ostatně v poslední době podal několik kárných žalob na soudce.
Pelikán vidí možnost zrychlení ve správním soudnictví
Jsou ovšem oblasti, které urychlit bezesporu lze. V první řadě je to správní soudnictví, kde loni trvala cesta od žaloby k rozsudku v průměru 484 dnů. Nejdéle trvá řízení v Praze, kde sídlí ústřední správní orgány.
Podle ministra v demisi by k urychlení mohlo pomoci, kdyby se podařilo omezit počet případů, kdy se lze na soud obrátit. „Je trochu absurdní, když kvůli pokutě tisíc korun můžete využít několika soudních stupňů, kde pak náklady pro daňového poplatníka jdou do desetitisíců,“ podotkl. Chtěl by omezit i možnost podávat proti správnímu rozhodnutí kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Špatná je také situace u krajských soudů, když vyřizují v první instanci občanské i trestní případy. Občanskoprávní spor trval loni v průměru 1107 dnů, tedy přes čtyři roky, v Ústí nad Labem pak dokonce 2411 dnů. Prvostupňové trestní řízení pak krajským soudům zabralo 480 dnů – nejdéle v Českých Budějovicích. V občanskoprávní i trestněprávní oblasti jde o zhoršení oproti roku 2016.
Ministr spravedlnosti v demisi je přesvědčen, že tak dlouhé trvání je důsledkem taktiky advokátů. „Učí se prodlužovat a komplikovat řízení. Bude zřejmě nezbytná nějaká zásadnější změna procesních předpisů k tomu, aby se věci nemohly takto protahovat,“ uzavřel. V občanskoprávní oblasti přitom očekává výrazné zlepšení, protože se u krajských sporů vlečou především obchodní spory, které však nově přecházejí o úroveň níž k okresním soudům.
Žen je v justici více, ale jen na nižších soudech
Soudcovský talár v Česku obléká více žen než mužů. Stále však platí, že ženy mají početní převahu pouze u soudů nižších stupňů. U vrchních a nejvyšších soudů jsou pořád v menšině.
U okresních soudů loni působilo 67 procent žen, u krajských 56 procent. S každým vyšším stupněm soudní soustavy pak podíl soudkyň klesá. Na pražském vrchním soudu činí 42 procent a na olomouckém 45, u Nejvyššího správního soudu působí 29 procent žen a u Nejvyššího soudu jen 19 procent.
„Soudnictví v současné době zřejmě stále nenabízí stejné příležitosti mužům a ženám,“ konstatovalo ministerstvo ve výroční zprávě - podobně jako před rokem. Navíc upozornilo na to, že podíl žen zvolna klesá i v krajském soudnictví.
Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová k tomu už loni uvedla, že žen je málo rovněž ve vedení soudů, a to i okresních. Situaci by podle ní pomohlo vyřešit přijetí kariérního řádu, protože bez pevně daných pravidel hrají při kariérních postupech soudců roli osobní vztahy.
Odvolání podává jen zlomek lidí, šance na změnu rozsudku je ale vysoká
Zpráva o stavu justice také mapuje množství odvolání, které lidé podávají, a pravděpodobnost, s jakou vyšší soud rozsudek toho nižšího změní. Výrazně víc odvolání připadá na trestní řízení. Šance na to, že vyšší soud původní rozsudek změní, je přitom relativně vysoká a přesahuje dvě pětiny až polovinu případů.
Proti rozhodnutí obvodních soudů se v civilních případech odvolává jen zhruba 8 procent lidí a ti pak mají téměř dvaačtyřicetiprocentní šanci, že krajský soud původní rozhodnutí změní anebo nařídí městskému soudu, aby věc posoudil ještě jednou. Nejčastěji k tomu dochází v Královehradeckém a Jihomoravském kraji, naopak na severu Moravy a ve Slezsku se pokračuje odvoláním jen zhruba 6 procent případů.
Výjimkou je okresní soud na Praze 2. „Míra odvolání tam přesáhla 25 procent,“ upozornilo ministerstvo. U tohoto soudu totiž končí případy, kdy lidé žalují stát nebo samosprávy za škody, které vznikly při výkonu moci. A proti původnímu rozsudku se odvolávají dokonce
v 64 procentech případů.
Pokud se ale případ dostane až ke krajskému soudu, odvolání i změn původních rozsudků přibývá. Odvolání nastává téměř v pětině případů a ve více než polovině z nich potom vyšší soud skutečně původní rozsudek změní.
V trestních případech se lidé odvolávají častěji, více bojují, vyvozuje ministerstvo
Naopak trestní případy končí odvoláním proti rozhodnutí okresních soudů hned ve čtvrtině případů, což je trojnásobné množství oproti civilním žalobám. Průměrná úspěšnost je pak podobná a ve dvou pětinách případů dojde ke změně rozsudků.
Nejčastěji se odvolávají lidé v Praze, nejméně na Ústecku. Rozdíl si vysvětluje ministerstvo spravedlnosti tím, že v těchto regionech ve Středních Čechách a na Ústecku lidé páchají rozdílné trestné činy a ve Středočeském kraji si navíc mohou dovolit soud protahovat odvoláním. „Uspokojivé vysvětlení to ale není, rozdíly jsou totiž někde i v rámci jednoho kraje,“ dodalo ministerstvo.
A řada odvolání tím nekončí: u krajských soudů už odvoláním končí tři čtvrtiny případů a ke změně rozsudku pak dochází ještě častěji, v průměru to je přes 58 procent.
„To znamená, že v téměř v osmi z deseti případů vyřízených věcí je podáno odvolání proti konečnému rozhodnutí krajského soudu. To není překvapivé,“ dodává ministerstvo. Podle něj se totiž v těchto případech rozhoduje o nepodmíněných trestech odnětí svobody, což je dostatečná motivace k dalšímu boji.
