Praha – Letos uplyne dvacet let od politických jednání, která předcházela rozpadu Československa. Začátkem roku 1992 vstoupilo hledání modelu společného soužití Čechů a Slováků do závěrečné fáze. Československo mělo před sebou pouhý rok existence, předchozí vyjednávání totiž nevedlo k ničemu. „Hledáme nový, lepší a vskutku spravedlivý model své vlastní státní existence a soužití našich národů,“ řekl už začátkem roku 1992 Václav Havel. ČT24 připomene toto výročí novým projektem, který pod názvem 1992: rozpad Československa nahlédne nejen do historie, ale i do následné budoucnosti.
Zárodky rozpadu státu Čechů a Slováků se projevily brzy po listopadu 1989. Někteří Slováci například prezidentu Havlovi vytýkali omezení zbrojního průmyslu na Slovensku a ke klidu nepřispěla ani tzv. pomlčková válka. První, kdo nahlas pojmenoval jisté snahy, byl v pořadu ČST Co týden dal: Víťazoslav Moric, tehdejší předseda SNS: „Chtějí nám upřít nos mezi očima… Slovákům jde podle našeho názoru o život. Jde o to, zda budeme národem a zda budeme národem svéprávným, takovým jako jsou národy v Evropě, ani lepším, ani horším.“
V čele federální vlády „národní oběti“ před dvaceti lety stál Marián Čalfa, slovenským premiérem byl Ján Čarnogurský, českou vládu vedl Petr Pithart, který do česko-slovenských vztahů přispěl dnes už legendární teorií o dvojdomku: „Chci dnes zdůraznit, že je docela dobře možné začít se věcně a klidně dohadovat na typu nějakého volnějšího soužití, než je dnešní stát, na typu, kterému říkám pracovně dvojdomek.“
1992: rozpad Československa
Nový projekt ČT24 nabídne atraktivní pohled do zákulisí složitých jednání mezi českou a slovenskou politickou reprezentací, který doplní archivní záběry i rozhovory s pamětníky a přímými aktéry tehdejšího dění. V úvodním díle si připomeneme tehdejší reálie, náladu ve společnosti a důležité politické a ekonomické problémy, které musela tehdejší federace řešit.
Jak na tu dobu vzpomínají sociologové - to přiblíží i současná slovenská premiérka Iveta Radičová a tehdejší poradce Václava Havla Martin Bútora. Tehdejší ekonomická situace bude téma pro Ivana Kočárníka, který v letech 1991-1992 zastával nejprve funkci náměstka ministra financí a poté i post ministra. Jeho pohled doplní v živém vstupu z Bratislavy tehdejší slovenský ministr pro privatizaci a později rovněž ministr financí Slovenské republiky Ivan Mikloš.
V dalších dílech se chce pořad 1992: rozpad Československa věnovat dalším jednáním a mimořádnou pozornost chce věnovat rovněž klíčovým volbám v roce 1992, které měly zásadní vliv na průběh dalších událostí. Zavzpomínáme i jak o jednáních referovala česko-slovenská média – hostem bude například Ota Černý.
Koncem roku 1990 přijalo Federální shromáždění kompetenční zákon, který posílil význam republikových institucí. Jenže kompetence a samostatnost byly a jsou dva různé pojmy. Ačkoli se většina slovenských poslanců ve Federálním shromáždění tvářila, že jim o úplnou samostatnost nejde, za kompetenčními spory se právě ona touha po samostatném Slovensku skrývala.
Rok 1991: Jednání o společném státě se nikam neposunulo
V březnu 1991 získala nervozita v česko-slovenských vztazích alarmující podobu. Při procházce Bratislavou byl napaden prezident republiky Václav Havel, a to přesto, že právě Havel byl zastáncem federace a inicioval setkání obou republik v dobré víře, že pomůže k vyřešení složité situace.
Jednání o uspořádání společného státu nespělo k dohodě. Nepomohly ani schůzky známé jako putování po hradech a zámcích, a to i přesto, že ne všichni byli pro rozpad federace. Dokonce po jednání v Kroměříži se slovenská reprezentace v čele s Jánem Čarnogurským dohodla s českou na postupu přijetí nové federální ústavy. Snahu některých slovenských politiků dokazuje i vyjádření poslance za VPN Jozefa Kučeráka: „Na české straně se posuzuje politika na Slovensku podle některých radikálních vystoupení některých radikálních organizací a spolků. A to není správné. Například poslední výzkum mluví jednoznačně, že 75 procent slovenských občanů je pro federaci.“ Nicméně, jak už to v politice občas bývá, dohoda druhý den neplatila, přes noc se objevily jiné netušené překážky.
V říjnu 1991 pak Václava Havla na bratislavském náměstí uvítal pískot přívrženců samostatného Slovenska a na mítinku dokonce létala vzduchem i vajíčka. Ani začátek roku 1992 nepřinesl naději na dohodu přijatelnou jak pro Čechy, tak i pro Slováky. „Rozpravy o našem státoprávním uspořádání pokračují pomalu a nad budoucí podobou naší státní existence se dnes vznáší bohužel ještě víc otazníků než před rokem,“ to byla slova prezidenta Václava Havla, jimiž vítal rok 1992, poslední rok společného státu.
