Rok 1992 - poslední rok společného státu Čechů a Slováků

Praha – Letos uplyne dvacet let od politických jednání, která předcházela rozpadu Československa. Začátkem roku 1992 vstoupilo hledání modelu společného soužití Čechů a Slováků do závěrečné fáze. Československo mělo před sebou pouhý rok existence, předchozí vyjednávání totiž nevedlo k ničemu. „Hledáme nový, lepší a vskutku spravedlivý model své vlastní státní existence a soužití našich národů,“ řekl už začátkem roku 1992 Václav Havel. ČT24 připomene toto výročí novým projektem, který pod názvem 1992: rozpad Československa nahlédne nejen do historie, ale i do následné budoucnosti.

Zárodky rozpadu státu Čechů a Slováků se projevily brzy po listopadu 1989. Někteří Slováci například prezidentu Havlovi vytýkali omezení zbrojního průmyslu na Slovensku a ke klidu nepřispěla ani tzv. pomlčková válka. První, kdo nahlas pojmenoval jisté snahy, byl v pořadu ČST Co týden dal: Víťazoslav Moric, tehdejší předseda SNS: „Chtějí nám upřít nos mezi očima… Slovákům jde podle našeho názoru o život. Jde o to, zda budeme národem a zda budeme národem svéprávným, takovým jako jsou národy v Evropě, ani lepším, ani horším.“

1992: Rozpad Československa (zdroj: ČT24)

V čele federální vlády „národní oběti“ před dvaceti lety stál Marián Čalfa, slovenským premiérem byl Ján Čarnogurský, českou vládu vedl Petr Pithart, který do česko-slovenských vztahů přispěl dnes už legendární teorií o dvojdomku: „Chci dnes zdůraznit, že je docela dobře možné začít se věcně a klidně dohadovat na typu nějakého volnějšího soužití, než je dnešní stát, na typu, kterému říkám pracovně dvojdomek.“

1992: rozpad Československa

Nový projekt ČT24 nabídne atraktivní pohled do zákulisí složitých jednání mezi českou a slovenskou politickou reprezentací, který doplní archivní záběry i rozhovory s pamětníky a přímými aktéry tehdejšího dění. V úvodním díle si připomeneme tehdejší reálie, náladu ve společnosti a důležité politické a ekonomické problémy, které musela tehdejší federace řešit.

Jak na tu dobu vzpomínají sociologové - to přiblíží i současná slovenská premiérka Iveta Radičová a tehdejší poradce Václava Havla Martin Bútora. Tehdejší ekonomická situace bude téma pro Ivana Kočárníka, který v letech 1991-1992 zastával nejprve funkci náměstka ministra financí a poté i post ministra. Jeho pohled doplní v živém vstupu z Bratislavy tehdejší slovenský ministr pro privatizaci a později rovněž ministr financí Slovenské republiky Ivan Mikloš.

V dalších dílech se chce pořad 1992: rozpad Československa věnovat dalším jednáním a mimořádnou pozornost chce věnovat rovněž klíčovým volbám v roce 1992, které měly zásadní vliv na průběh dalších událostí. Zavzpomínáme i jak o jednáních referovala česko-slovenská média – hostem bude například Ota Černý.

Koncem roku 1990 přijalo Federální shromáždění kompetenční zákon, který posílil význam republikových institucí. Jenže kompetence a samostatnost byly a jsou dva různé pojmy. Ačkoli se většina slovenských poslanců ve Federálním shromáždění tvářila, že jim o úplnou samostatnost nejde, za kompetenčními spory se právě ona touha po samostatném Slovensku skrývala. 

Rok 1991: Jednání o společném státě se nikam neposunulo 

V březnu 1991 získala nervozita v česko-slovenských vztazích alarmující podobu. Při procházce Bratislavou byl napaden prezident republiky Václav Havel, a to přesto, že právě Havel byl zastáncem federace a inicioval setkání obou republik v dobré víře, že pomůže k vyřešení složité situace. 

Jednání o uspořádání společného státu nespělo k dohodě. Nepomohly ani schůzky známé jako putování po hradech a zámcích, a to i přesto, že ne všichni byli pro rozpad federace. Dokonce po jednání v Kroměříži se slovenská reprezentace v čele s Jánem Čarnogurským dohodla s českou na postupu přijetí nové federální ústavy. Snahu některých slovenských politiků dokazuje i vyjádření poslance za VPN Jozefa Kučeráka: „Na české straně se posuzuje politika na Slovensku podle některých radikálních vystoupení některých radikálních organizací a spolků. A to není správné. Například poslední výzkum mluví jednoznačně, že 75 procent slovenských občanů je pro federaci.“ Nicméně, jak už to v politice občas bývá, dohoda druhý den neplatila, přes noc se objevily jiné netušené překážky. 

Václav Havel na Václavském náměstí (1989)
Zdroj: ČT24

V říjnu 1991 pak Václava Havla na bratislavském náměstí uvítal pískot přívrženců samostatného Slovenska a na mítinku dokonce létala vzduchem i vajíčka. Ani začátek roku 1992 nepřinesl naději na dohodu přijatelnou jak pro Čechy, tak i pro Slováky. „Rozpravy o našem státoprávním uspořádání pokračují pomalu a nad budoucí podobou naší státní existence se dnes vznáší bohužel ještě víc otazníků než před rokem,“ to byla slova prezidenta Václava Havla, jimiž vítal rok 1992, poslední rok společného státu.

Vydáno pod