Praha - Ptákem roku zvolili čeští ornitologové v celé Evropě ubývajícího strnada obecného. Celkem běžný druh, známý jednoduchým zpěvem, začal mizet z krajiny před třiceti lety a tento trend pokračuje. S pomocí nahrávek veřejnosti chtějí členové České společnosti ornitologické a Univerzity Karlovy letos zmapovat hranici mezi dvěma dialekty strnadů žijících v Česku. Liší se koncem typického nápěvu, část samců jde na konci s melodií nahoru, část dolů. Samice si přitom podle zpěvu vybírají místní partnery.
„Strnada jsme vybrali jako široce rozšířený druh, jehož výskyt každý bere jako samozřejmost. Jeho početnost se ale za posledních 30 let u nás snížila o půl až jeden milion jedinců,“ řekl ornitolog Zdeněk Vermouzek. I když všechny důvody jejich mizení nejsou analyzovány, za úbytkem strnadů stojí podle ornitologů zřejmě vysoká intenzita zemědělství. Požadují proto, aby ochrana krajiny byla zohledněna při tvorbě nové zemědělské politiky EU. Například biopásy podle zemědělského specialisty ČSO Václava Zámečníka dokážou úbytek polního ptactva korigovat. Strnad obecný je velký jako vrabec, samci se poznají podle citronově zbarvené hlavy a žluté spodní části těla. Na jaře a v létě na sebe samci upozorňují opakovaným jednoduchým zpěvem, který Češi přepisují jako „Kéž by si, sedláčku, chcíp“ nebo „Jak to sluníčko pěkně svítí“.
Typická strofa zpěvu se skládá ze dvou částí - počáteční a závěrečné fáze. Zatímco začátek je vrozený a obsahuje několik shodných, za sebou se opakujících slabik, odlišnou závěrečnou část se mladí samci učí od jiných strnadů v prvním roce života. Tak vznikají strnadí nářečí vyznačující se stoupavou nebo klesavou melodií na konci strofy. Samice se při výběru samečka řídí touto částí zpěvu a upřednostňují samce s místním dialektem. V Evropě tak vzniká mozaika strnadích nářečí, jejíž českou část chtějí ornitologové zmonitorovat. Vyzvali proto zájemce, aby jim posílali nahrávky jejich domácích strnadů.
Strnadi žili i na Václavském náměstí
Strnadi se po celý rok živí hmyzem a nepohrdnou ani plži, na podzim a v zimě v jejich stravě ale převažuje rostlinná složka - především semena trav a obilí. Potravu sbírají nejčastěji ze země. Z obilovin mají nejraději oves. Možná proto žili v minulosti i ve městech, podle pozorování pražských milovníků ptactva z 19. století se strnadi v zimě přiživovali na zrní z koňského trusu i na Václavském náměstí.
V současnosti lze strnady obecné potkat v otevřené krajině. V období mezi lety 2001 až 2003 jich hnízdilo na území Česka 1,8 až 3,6 milionu párů, což druh řadí mezi nejhojnější. Výsledky jednotného sčítání ale ukazují v letech 1982 až 2009 pokles početnosti o zhruba pětinu. Z dřívějších záznamů je k tomu patrné, že druh byl ještě do poloviny minulého století daleko četnější. V západní Evropě ubývá strnadů ještě dramatičtěji, jejich počet tam klesl na polovinu.
Ptáka roku vyhlašuje Česká společnost ornitologická od roku 1992. Kampaní upozorňuje nejen na existenci vybraného druhu, ale i na problémy, se kterými se potýká. Loni ornitologové vyhlásili ptákem roku kukačku obecnou, o rok dříve skorce vodního. Od zahájení celé kampaně zpopularizovali také například skřivana, rorýse, orla a racka chechtavého.
