Televize slaví svůj světový den. I přes otazníky, které se vznášejí nad její budoucností, se v pořadu 90' ČT24 shodli vysokoškolský pedagog Josef Šlerka a publicista Ondřej Neff, že pohřeb televize jako audiovizuálního média se v žádném případě nechystá, byť sociální sítě umějí být jako zdroj zpráv rychlejší. Každé médium ale plní trochu jinou roli, kterými se vzájemně doplňují.
I když má nepřehlédnutelnou internetovou konkurenci, televize se zatím nemusí o své diváky bát. Podle průzkumu, který měl celosvětové ambice, tráví obyvatel Země u televizní obrazovky v průměru 3 hodiny 43 minut a jde o číslo, které se průběžně zvyšuje. Při pohledu na jednotlivé kontinenty pak vede Severní Amerika s průměrnými 4 hodinami 14 minutami.
Také z odhadu podílu typů médií na mediální konzumaci, který se však již týká pouze Česka, vyplývá, že pro 47 procent populace je hlavním zdrojem informací televize následovaná internetovými zdroji s 30 procenty.
Tradiční média jako základ, internet jako rozšíření?
Podle Ondřeje Neffa není divu. „Internetové zprávy – co to je? To jsou odvozeniny od primárních zpráv, což jsou televize, rozhlas, noviny, tiskové agentury, které mají na to, aby měly zpravodaje. To jsou primární zdroje zpráv. Nedovedu si představit, že to bude na konci století jiné. To nemohou nahradit internetová nebo jiná média,“ míní vydavatel internetového Neviditelného psa a spisovatel sci-fi.
Jak ale upozornil Josef Šlerka z Filozofické fakulty UK, který je též ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, není již televize nejrychlejším médiem. Po teroristických útocích v New Yorku v roce 2001 podle něj trvalo asi půl hodiny, než se informace dostaly prostřednictvím televizních obrazovek k většině lidí. Naproti tomu po teroristických útocích v Bostonu v roce 2013 o události věděl celý svět po 40 sekundách – informace se rozšířila prostřednictvím Twitteru.
„Bezprostřední rychlá informace – i s rizikem hoaxů – přichází skrz sociální sítě. K většině mladých lidí, pro které je základním komunikačním kanálem mobilní telefon, informace pravděpodobně půjde tudy,“ poukázal Josef Šlerka.
Rolí televize jako tradičního zpravodajského média tak spíše je událost potvrdit jako skutečnou. „Základní disciplínou novinařiny je ověřování. To je něco, co žádný ze samovolných sociálních kanálů nemůže v této situaci konkurovat. V této podobě je role tradičního média v ověřování,“ míní Šlerka.
Ondřej Neff přitom zdůraznil roli televize – v tomto případě televize jako mediální společnosti – jako silného média, které je ověření schopno provést díky tomu, že má k dispozici dostatečné informační zdroje, nejlépe potom své zpravodaje přímo na místě. „Když se lidé dívají na televizi, tak mají pocit, že je přirozené, že to na obrazovce je. Ale ono to přirozené není, je za tím obrovské úsilí a investice,“ zdůraznil přitom.
Na své zahraniční zpravodaje se může obracet i Česká televize. Má je zatím na pěti místech v zemích Evropské unie – v Bratislavě, Varšavě, Paříži, Berlíně a Bruselu – a také v Moskvě, Tel Avivu, Washingtonu a Pekingu.
Televize ztrácí význam ‚kmenového ohně'
Zpravodajka ČT v Číně Barbora Šámalová tak může z první ruky popsat, jak se vyvíjí vztah obyvatel nejlidnatější země světa k televiznímu vysílání. Země prošla prudkým rozvojem, ještě koncem 80. let totiž byl televizor dostupný jen pro malou část čínské společnosti. Dnes však vypadá vysílání zcela světově, z Číny vysílají i zpravodajské televize s mezinárodními ambicemi.
Čínští diváci ovšem zpravodajství v televizi tolik nevyhledávají. „Sledují hlavně zábavu – televizní seriály a zábavné show. Ale to všechno stát využívá k formování názoru Číňanů, posilování nacionalismu,“ podotkla Barbora Šámalová.
V Česku je to ale jinak. Zábavní funkci již televize tolik neplní, tu skutečně přebírají jiná média a jiné technologie, případně internetové televize, které jsou podle washingtonského zpravodaje ČT Martina Řezníčka čím dál rozšířenější za Atlantikem. „Televize ztrácí význam, který měla jako ‚kmenový oheň‘, u kterého se večer schází rodina; média, které nastolovalo, o čem si budou děti zítra vyprávět ve škole,“ upozornil Josef Šlerka.
Přesto se on ani Ondřej Neff nedomnívají, že by hrozil v dohledné době zánik ne snad televize jako média, ale televizoru jako přístroje. Jejich výrobci se dokázali přizpůsobit změnám konzumentů-zákazníků a i televizory mají stále další a další schopnosti. Je možné propojit je s telefonem, slouží také jako výstupní zařízení herních konzolí a samozřejmě jim nechybí ona základní funkce sledování televizního vysílání či teletextu.
