Brno - Ústavní péče o děti je v Česku podle ombudsmana Pavla Varvařovského příliš roztříštěná, v gesci ji mají tři ministerstva. Děti s lehkým mentálním postižením tak například často končí ve výchovných nebo diagnostických ústavech, které ale nejsou připraveny vhodně se o ně postarat. V krajních případech jsou takové děti dokonce hospitalizované na psychiatrii. Údaje vyplynuly po čtyřech měsících kontrol zařízení pro děti, prověření jejich fungování bude pokračovat až do konce roku.
Péče o děti, které skončí v různých typech zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo na žádost rodičů, spadají pod působnost ministerstev školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí. „Péče by se měla sjednotit pod jedno ministerstvo, nejlépe pod ministerstvo práce a sociálních věcí,“ uvedla Petra Zdražilová z kanceláře ombudsmana. Problém to ale podle ní nevyřeší, pokud se nezapojí i kraje a obce. „Je potřeba, aby si zmapovaly, zda mají na svém území dostatek sociálních, ambulantních a terénních služeb, které poskytují rodinám podporu,“ řekla ve Studiu ČT24.
Podle ředitele odboru rodiny a dávkových systémů z ministerstva práce Miloslava Macely se resorty shodují, že by se dala část kompetencí sjednotit. „Je to ale pouze organizační změna, hlavní řešení spočívá v tom, aby se děti do ústavní péče vůbec nedostávaly.“ Ministerstvo už proto připravilo novelu zákona o sociálněprávní ochraně dětí, která klade velký důraz na práci s rodinou. „Pokud dítě nebude moci zůstávat ve své rodině, chtěli bychom, aby se dostalo do náhradního rodinného prostředí,“ řekl ČT.
Česko nemá v Evropě nejvíc dětí v ústavech
Varvařovský se snaží apelovat na sjednocení agendy při svých jednáních na vládě. Problém je ale podle něj v tom, že zdravotnictví a sociální oblast jsou nyní ve „velkém pohybu“. Naráží tak na přísliby, že připomínky úřadu ombudsmana budou zohledněny, ale až „ve finále“, tedy při budoucí komplexní úpravě. Podle něj však není jasné, kdy ono „slibované finále“ přijde na řadu.
Varvařovský dnes upozornil, že Česko rozhodně nemá v Evropě nejvíc dětí umístěných do diagnostických ústavů a pěstounské péče, jak se často nesprávně uvádí. Ústavů pro děti by Česko mohlo mít méně, ale jsou země, které jich mají na podobný počet obyvatel ještě víc. Podle Zdražilové je v Česku umístěno do alternativní péče 24 000 dětí, v Rakousku je to 10 000, ale například v Dánsku, které má asi 5,5 milionu obyvatel, je to až 15 000 dětí.
Ombudsman se domnívá, že postupně by se mělo přecházet i od institucionalizované péče pro děti k menším zařízením rodinného typu. „Nejlepší by byla zařízení v běžné zástavbě, nikoliv v nějakém zámečku na samotě u lesa, kam děti nechodí ani na procházku, protože nemají kam,“ uvedla.
Ústavy ne vždy respektují právo na soukromí dětí
České ústavy, do nichž děti umisťuje soud či rodiče, také podle ombudsmana v některých případech nedostatečně respektují právo na soukromí dětí. Někde nemají k dispozici závěsy ve sprchách a chybí možnost uzamknout si osobní věci ve skříňce. Podle Zdražilové se zjistily i „zcela nepřijatelné kontroly obsahu e-mailů“. Varvařovský uvedl, že někde omezují i počet návštěv u rodičů, pokud se dítě špatně chová. Podobná praxe sice podle něj sama o sobě neznamená špatné zacházení s dětmi, v případě kumulace podobných trestů či kontrol by se ale o špatném zacházení už hovořit dalo.
