Praha - Sněmovní zdravotní výbor schválil v těchto dnech návrh novely zákona o léčivech a předal ho sněmovně do druhého čtení. Komplexní norma, která by řešila problematiku léků, tedy zahrnovala by jak registraci léčiv, tak jejich uvedení na trh a výdej, platí v České republice už deset let, ovšem podmínky, na základě kterých tento zákon vznikl, se v průběhu let změnily. U nás, stejně jako v jiných evropských zemích, přibyly nové poznatky o lécích, které je třeba do zákona zakomponovat.
„Novela není jen o lécích, které budou pro pacienta lépe dostupné, bezpečnost je to nejdůležitější, co zákon přináší,“ poznamenává Tomáš Cikrt, mluvčí ministerstva zdravotnictví. Dnes existují dvě kategorie léků: na předpis a bez předpisu. Novela by měla zajistit vznik třetí skupiny – některé léky na lékařský předpis budou určeny k volnému výdeji, který ovšem bude určitým způsobem omezen. Pacient si lék bude muset vyzvednout osobně a lékárník mu bude moci lék nevydat, pokud bude mít jakékoli podezření kvůli jeho zneužití. Změna dostupnosti léků bude probíhat postupně v závislosti na změně jejich registrace Státním ústavem pro kontrolu léčiv.
Omezení výdeje se bude týkat především léků s obsahem efedrinu, při jejichž kupování bude moci lékárník požadovat po zákazníkovi, aby prokázal svou totožnost. Takový postup plně schvaluje Břetislav Brejcha z Národní protidrogové centrály, který věří, že by toto opatření mohlo omezit dostupnost léčiv pro výrobu pervitinu. „V roce 2000 bylo u nás odhaleno 19 laboratoří na výrobu pervitinu, v loňském roce to bylo 416. Na nárůstu se podílí i možnost získávat pseudoefedrin z volně prodejných léčiv,“ vysvětluje Břetislav Brejcha důvody, proč považuje novelu zákona za dobrý krok.
Novela zákona o léčivech by měla mít přínos nejen pro pacienta, ale i pro zdravotní pojišťovny, kterým se zavedením nového systému sníží náklady použité na léčbu pacienta, protože ten si bude léky, od nového roku ve vyšší míře dostupné v lékárnách, platit ze své kapsy. Zákon vychází vstříc těm, kteří nechtějí kvůli předpisu relativně běžných léků navštěvovat lékaře. „Ideální by bylo,“ podotýká Michal Hojný, „kdyby Státní ústav pro kontrolu léčiv zahrnul do této kategorie například některé typy antibiotických mastí, přípravky na léčbu neinfekčních zánětů spojivek, jednoduchých infekcí močových cest nebo emergentní antikoncepci, aby pacient, který se chce léčit sám, pouze přišel do lékárny, a nemusel vysedávat u lékaře.“
Michal Hojný, stejně jako Břetislav Brejcha vidí na novele především pozitiva. Podle vedoucího lékárníka IKEMu jsou přednosti nového zákona tři: umožní pacientovi poradit se o vhodném léčení v lékárně, tím pádem nebudou tolik zahlcováni praktičtí lékaři a oboje bude znamenat snížení nákladů pro zdravotní pojišťovny. Brejcha z národní protidrogové lékárny si od novely slibuje snížení dostupnosti pervitinu na českém trhu, pokud bude pokračovat tendence přijímat nová opatření týkající se léků, například zavedení celonárodního registru jejich výdeje.
