Praha – Porušuje váš zaměstnavatel zákon? V Lucembursku, Velké Británii, nebo dokonce i v Rumunsku byste na to mohli upozornit úřady, aniž byste se museli bát odvety například v podobě vyhazovu. Ve střední Evropě nebo v Pobaltí je ale všechno jinak. Jak ukázala studie provedená neziskovými organizacemi v Česku, Maďarsku, Polsku, na Slovensku a v Estonsku, takřka za každé oznámení následovala tvrdá odplata.
Ze 40 případů, které analyzovala studie, následovala odveta ze strany zaměstnavatele ve 39 z nich. Polovina ze všech oznamovatelů ztratila v souvislosti s upozorněním své zaměstnání. V každém pátém případě se vyhazovy dotkly spolupracovníků či sympatizantů oznamovatele. Výjimkou nebyla ani šikana nebo psychický nátlak.
Kromě reakcí zaměstnavatele překvapily v některých případech i reakce státních orgánů, kterým oznamovatelé nekalé praktiky nahlásili. Například muž, který upozornil na kauzu předražených jízdenek pro pražský dopravní podnik, čekal na reakci útvaru odhalování korupce a finanční kriminality dle svých slov rok – bez výsledku. Teprve jeho druhý podnět padl na úrodnou půdu.
„Většina oznámení byla nějak šetřena, pouze necelá třetina ze všech podaných však vyústila ve stíhání či za ně byla uložena sankce,“ konstatuje studie, kterou připravilo hnutí Oživení ve spolupráci se zahraničními neziskovkami. A dodává: „Takový výsledek může poukazovat jednak na nefunkčnost využitých mechanismů pro oznámení, ale taktéž v řadě případů reflektuje aktivitu oznamované osoby směrem k maření vyšetřování, která se vyskytla v drtivé většině případů.“
Alarmující byla podle závěrů neziskovek také délka vyšetřování. Většina případů se táhla desítky měsíců. I na to nakonec doplácejí ti, kteří na nezákonné praktiky v dobré víře upozornili. „Dlouhé vyšetřování vede mimo jiné ke snižování důvěryhodnosti oznamovatele a jeho jednání v očích jeho okolí i široké veřejnosti. Případná satisfakce se často dostavuje až po několika letech. Nadto v případech, kdy je oznámení medializováno, mediální pokrytí bývá zpravidla nižší u samotného vyústění případu nežli u jeho odhalení,“ poukazují autoři studie.
Ochrana „čestných práskačů“ po česku
V porovnání se zahraničím si Česko v ochraně oznamovatelů trestné činnosti nevede úplně nejhůř. Podle nedávného průzkumu Transparency International patří do šestnáctky zemí EU, které poskytují tzv. whistleblowerům alespoň nějakou právní ochranu, byť ne komplexní. Čeští oznamovatelé se mohou opřít o roztříštěnou úpravu v podobě pracovněprávní ochrany zaměstnanců proti neoprávněnému ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. V oblasti trestněprávní pak například o specifickou úpravu utajení totožnosti a podoby svědka a případně o ochranu, kterou poskytuje zákon na ochranu svědků.
Oproti tomu sedm z 28 zemí Unie nechrání oznamovatele vůbec. Do této skupiny se řadí „mladé“ členské státy – jako například Slovensko, Bulharsko nebo Litva - ale i dlouholetí členové EU. Kromě Řecka, Španělska nebo Portugalska je to dokonce také Finsko.
Británie - vzor hodný následování
Jedničkou v ochraně „čestných udavačů“ je podle zprávy Transparency International Velká Británie. Zákon na ochranu whistleblowerů tam platí od roku 1998. Chrání jak státní zaměstnance, tak i pracovníky soukromých firem a neziskových organizací. Pokud chce zaměstnavatel propustit oznamovatele, musí prokázat, že jeho oznámení nebylo motivem výpovědi. Odškodné za případnou odvetu může šplhat do astronomických částek - zatím nejvyšší přiznané vystoupalo na 5 milionů liber (více než 165 milionů korun). Kromě upozornění na korupci a justiční omyly se ochrana vztahuje také na oznámení hrozeb pro veřejné zdraví, bezpečnost nebo ochranu životního prostředí.
Zákon oznamovatele chrání i v případě, že nevyužije doporučený postup a na nekalé praktiky upozorní média. Jedinou podmínkou přidělení ochrany je to, aby whistleblower učinil své oznámení ve veřejném zájmu, nikoliv pro osobní prospěch. A výsledek? Podle studie Ernst and Young z roku 2007 se podvod nebo korupci nebojí nahlásit 86 % Britů, zatímco ve zbytku Evropy je to jen 54 % občanů.
V čem by tedy mohlo Česko přidat, aby se zařadilo po bok premiantů? „Je nezbytné oznamovatelům zajistit možnosti důvěrného či anonymního oznámení, jeho nezávislé efektivní řešení a právní ochranu. Současný stav, kdy oznamovatel předává svá podezření nadřízenému, který je v drtivé většině případů do nekalého jednání právě zapojen, je nesmyslný,“ upozornila Lenka Petráková z hnutí Oživení. Přínosem by podle ní bylo také zřízení instituce, které bude zodpovídat za řádné prošetření oznámených případů.
Oproti tomu Transparency International se rozhodla nečekat na změnu zákonů a zajistit i za součaných podmínek oznamovatelům alespoň právní pomoc a podporu. „Zřídili jsme whistleblowerské poradenské centrum, v jehož rámci poskytujeme whistleblowerům komplexní podporu a zároveň se snažíme zajistit, aby aktivita whistleblowera přispěla k nápravě problému, na který upozorňuje,“ uvedla vedoucí právní poradny Transparency International Radka Pavlišová. Kontakty na poradenské centrum lidé naleznou na webu protikorupční organizace.
Chuť by byla, činy pokulhávají
Nutnost posílení ochrany oznamovatelů trestné činnosti si uvědomují i čeští politici. Jenže i přesto jejich veškeré snahy o zlepšení systému zatím vyzněly naprázdno. Dát ochraně oznamovatelů komplexní podobu po vzoru Británie nebo Lucemburska se pokusila už vláda Petra Nečase. Novelou antidiskriminačního zákona chtěla reagovat na případ někdejšího ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, který v prosinci 2010 podal trestní oznámení kvůli podezření z trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky a následujícího dne byl ministrem Pavlem Drobilem (ODS) odvolán ze svého postu. V červnu 2013 návrh prošel připomínkovým řízením. Jenže jeho cestu legislativním procesem předčasně ukončil pád Nečasova kabinetu a následné rozpuštění Poslanecké sněmovny.
Iniciativu se pak rozhodla převzít skupina senátorů. Ta připravila zbrusu nový návrh zákona, který svěřoval ochranu oznamovatelů do rukou ombudsmana. Ten měl dohlížet například na to, aby zaměstnavatelé dodržovali zákaz vyhazovu pro oznamovatele. Jenže i tato snaha vyzněla naprázdno. Horní komora hlasovala o návrhu loni v říjnu. Návrh neprošel o čtyři hlasy – proti hlasovali zejména všichni senátoři ODS a většina přítomných zástupců ČSSD. Odpůrci se báli mimo jiné toho, že by nová legislativa mohla být snadno zneužita k záměrnému poškozování firem či státních orgánů. „Zákon, který neupravuje sankce proti těm, kteří křivě nařknou, je zákon na ochranu udavačů,“ poukázal na adresu návrhu například senátor Jaromír Štětina (TOP 09).
Nyní je na tahu nový kabinet a nezbývá než doufat, že „hozenou rukavici“ zvedne už s hmatatelnějším výsledkem. Našlápnuto k tomu má. K posílení ochrany oznamovatelů trestné činnosti se totiž ČSSD, ANO a lidovci zavázali v koaliční smlouvě. Žádné konkrétní kroky v této oblasti ale zatím koalice nepředstavila.
