European Research Council je něco jako evropská grantová agentura, která má u vědců v Evropě zřejmě největší kredit. Její granty získávají jen špičkové vědecké projekty a udělení takového grantu je považováno za prestižní ocenění. Grant ve výši 3,3 milionu eur získal letos český biolog Vojtěch Novotný, který se už přes dvacet let věnuje výzkumu ekologie tropického lesa na Papui Nové Guinei. Se svými spolupracovníky chce zjistit, proč se v tropickém lese vyskytuje tak ohromné množství rostlinných a živočišných druhů.
„Bude to komplikovaná operace, kdy budeme mít velice složitý terénní výzkum na šesti místech zeměkoule,“ říká Vojtěch Novotný o projektu, na který získal zmíněný evropský grant. „Příští rok plánujeme Severní Ameriku a Panamu. Zároveň musím vybrat vhodné místo v Africe. Na Nové Guinei to bude jednoduché, tam jsme doma. Některé srovnávací výzkumy už jsme letos organizovali v lesích na japonském Hokkaidu.“
Vaše cesta k mimořádně štědrému a prestižnímu grantu, který jste v roce 2015 obdržel, začínala na Papui Nové Guinei před více než dvaceti lety. Jaké ty začátky byly?
K ekologickému výzkumu jsme na Papui potřebovali stabilní základnu s kusem dobrého lesa chráněného před těžbou dřeva a dalšími zásahy lidí. Začali jsme proto spolupracovat s vesnicí, která už dříve odolávala nabídkám na těžbu dřeva. Všechny sousední vesnice souhlasily s tím, že se na jejich pozemcích bude těžit. Tahle vesnice ovšem chtěla svůj les chránit a současně hledala způsob, jak si zajistit nějaký finanční příjem. Je to odlehlá a chudá oblast, neměli tam žádnou školu ani zdravotní péči.
A tak jsme lidem v té vesnici nabídli, že místo peněz za dřevo, které slibují těžební společnosti, jim můžeme dát práci. Pro výzkum potřebujeme hodně lidí, které v lese zaměstnáváme. Takže dostávají mzdu, současně platíme ubytování a kupujeme od vesničanů jejich úrodu. Takhle ta spolupráce začala a postupně se rozrůstala. Postavili jsme v pralese velice dobře vybavenou stanici a nakonec jsme založili výzkumnou plochu pro výzkum lesa, na které detailně sledujeme změny vegetace.
Vesnice, do které jste před časem s několika kolegy přišel, už tedy není tak chudá jako tenkrát?
Celý projekt je příkladem toho, jak domorodá ochrana tropického lesa může vést k ekonomickému rozvoji určitého místa. Ve vesnici už si díky tomu založili základní školu, mají nákladní auto, se kterým jezdí do města a tím se jim zlepšil přístup do obchodu i ke službám. Takže se ukázalo, že ochrana přírody může mít svůj sociální rozměr, což na Nové Guinei vůbec není běžné. Vesnice jsou tam pod tlakem těžařů, kterému často nedokážou odolat. Ochránci přírody jim často naslibují modré z nebe, ale stejně to nefunguje.
Lidé na Nové Guinei les skutečně vlastní a nikdo jejich vlastnická práva nezpochybňuje. Oni sami také nemají moc velký zájem ten les vykácet a dřevo prodat. Jenže někdy se prostě rozhodnou, že mít peníze na vzdělání a zdravotní péči je pro ně přece jen důležitější. Jiný příjem prostě nemají. Navíc jim les zůstane a jejich životní styl nezmizí. Je to jiné než známé situace například z Amazonie, kdy těžaři vykácejí velké plochy a s nimi zanikne třeba celá jedna kultura nějakého kmene. Tam je to především boj o pozemky, což se na Nové Guinei neděje. Na Nové Guinei se těží selektivně jen určité druhy stromů, takže les je sice těžbou poškozený, ale nezmizí.
V čem vaše bádání v tropickém lese na Papui spočívá?
Velké téma pro výzkum je vysvětlit, proč je v tropech tolik rostlinných a živočišných druhů, tak velká biologická diverzita. Kolem tohoto tématu se točí několik dílčích výzkumných projektů. Takže studujeme tropické lesy a snažíme se přijít na to, proč vypadají tak trochu jako botanické zahrady, kde na malé ploše skoro každý strom patří k jinému druhu. Dále nás zajímá ten další stupeň, tedy organismy, které se rostlinami živí. Čím to je, že na některé stromy se váže více druhů hmyzu, a na jiné méně.
Proč to chcete vědět?
Jednak je to čistá zvědavost. Pro biologa z Evropy nemá tropický les logiku. Takhle naše lesy nefungují. U nás máme doubravy, bučiny a tak dále, ovšem v tropech nic takového neexistuje, tam nemůžete nazývat lesy podle dominujících druhů. Takže tam děláme z velké části základní výzkum, proč a jak to funguje.
Současně také zjišťujeme, jaké množství druhů se tam vyskytuje, což má význam pro studium evoluce. Je však také důležité si uvědomit, že lidská společnost v tropickém pásmu má stejné právo být bohatá a žít stejně jako my. Tím pádem je třeba hledat nějakou optimální cestu, jak docílit maximálního zbohatnutí při maximální možné ochraně tropického druhového bohatství. Realisticky chápeme, že ochrana nemůže být stoprocentní, ale musíme usilovat o to, aby byla co největší.
Čemu říkáte maximální zbohatnutí?
Ukázalo se, že v první fázi bohatnutí společnosti v tropickém pásmu dochází k zastavení populační exploze. Na určité hranici bohatství přestane populační křivka stoupat. Zpravidla je to kolem příjmu sedm až deset tisíc dolarů ročně. Ve druhé fázi bohatnutí jsou lidé už natolik majetní, že se začínají starat o ochranu přírody.
To vidím jako zásadní, protože ochrana přírody nějakým způsobem nadiktovaná tropickým zemím z venku nemá šanci. To prostě musí být místní agenda, ta populace ji musí mít za vlastní. Funguje to pouze tehdy, když existuje střední třída, která žije ve městech a která najednou vidí, že ochrana přírody je určitá hodnota.
U nás to fungovalo úplně stejně. Maximální zbohatnutí, které mám v této souvislosti na mysli, není tedy zbohatnutí bezmezné, ale zbohatnutí na tu úroveň, kdy už se ochrana přírody stává jednou z místních priorit. Představa o ideální ochraně přírody, která spočívá v tom, že jsou všichni chudí a tím pádem mají malou spotřebu, je neudržitelná. Dříve nebo později chtějí lidé zbohatnout a podle toho se chovají.
Co se v tom na Papui Nové Guinei letos změnilo? Stalo se něco, co má zřejmý dopad, na jehož základě jste něco nového pochopil?
Papua Nová Guinea vydělává peníze kácením lesů, vývozem kávy a nerostných surovin, zejména mědi a zlata. Teď také exportem plynu a ropy. V posledních pěti letech především ceny těch nerostných komodit mimořádně stoupaly a s tím se těžební projekty na Papui vyvinuly. Příjmy z těžby dřeva do státní pokladny se tak staly celkem zanedbatelné. Těžba ropy, plynu, mědi a zlata byla asi dvacetkrát ziskovější a dala vzniknout velkým projektům.
Například Společnost Exon Mobil dokončila tři sta kilometrů dlouhý podzemní plynovod. Vede z vnitrozemí do stanice pobřeží, která každé tři dny naplní obří tanker zkapalněným plynem. Ten pak končí u zákazníků v Japonsku nebo v Číně. Z hlediska globálního oteplování je to rozhodně velmi negativní jev. Na druhou stranu se ta společnost na Papui chová velmi vzorně k ochraně přírody, přispívá k zachování biodiverzity tamního tropického lesa a současně zajišťuje finanční příjem obyvatel. Její působení na Nové Guinei je tam k přírodě mnohem šetrnější než třeba těžba dřeva.
Jedním z hlavních témat letošního roku bylo v Česku mimořádné sucho a teplé počasí. Jaké bylo počasí na Papui?
Letošní rok byl na Nové Guinei mimořádný tím, že jsme tam měli El Niňo. To je přirozený klimatický jev, který nastává přibližně každých pět. Ne úplně dobře chápeme, co přesně ho spouští. Zjednodušeně řečeno je to změna proudění vzduchu i mořských proudů a ta vede k tomu, že srážky, které normálně spadnou nad Austrálií, Novou Guineou a jihovýchodní Asií, spadnou uprostřed oceánu. Takže nastává velké sucho, někdy větší, někdy menší. Letos bylo největší od roku 1998, dalo by se říct extrémní.
Máme na Papui plochu padesáti hektarů, na které jsme zmapovali každou rostlinku s kmenem silnějším než jeden centimetr. Na té ploše je takových rostlin pět set osmdesát druhů, roste jich tam dvě stě osmdesát osm tisíc kusů a každá z nich je přesně zanesená do mapy. Teď právě se blíží doba, kdy se tam po pěti letech vrátíme a u každé z těch rostlin budeme zjišťovat, co se s ní za těch pět let stalo, jak se změnila. Je to součást mezinárodní sítě takových ploch a pro nás znamená základní zdroj informací o tom, jak vlastně funguje tropický les. Letošní El Niňo nám prostřednictvím těch rostliny přinese spoustu zajímavých údajů.
Kolik pro vás pracuje lidí?
Zrovna jsem vypisoval vánoční odměny, takže jsem ten seznam měl před sebou a je to momentálně asi padesát pět lidí. Něco z toho jsou místní studenti, kteří pracují na svých výzkumných projektech, něco jsou naši trvalí zaměstnanci na výzkumné stanici a něco jsou více či méně trvalí pracovníci z jednotlivých vesnic v tropických lesích. Část lidí je najatá na nekvalifikované práce, jako je nošení zásob a budování táborů v terénu. Část je ale zaměstnaná dlouhodobě. Jsou to lidé, kteří třeba poznají stovky druhů rostlin v jejich prostředí, nebo máme odborníky, kteří podle hlasu přesně určí naprostou většinu všech ptáků Nové Guineje. Jsou to opravdoví experti, velmi cenní odborníci, kteří se mohou srovnávat se špičkovými biology, nebo je i předčí.
Znáte všechny zaměstnance osobně?
Většinu ano. Některé příležitostné nosiče možná ne, ale všechny ostatní ano. Několik našich zaměstnanců u nás pracuje už dvacet let.
Můžete popsat některý z dalších projektů, na kterém jste letos Papuánce zaměstnávali?
Jedním z velkých projektů byl výzkum fíkovníků na úbočích nejvyšší hory Papui jménem Mount Wilhelm. Ta hora je vysoká přes čtyři tisíce pět set metrů nad mořem a nás zajímal celý její výškový gradient včetně přirozené klimatické hranice tropického lesa a alpinské zóny. Všichni známe fíkovník s jedlými plody, ale na Nové Guinei se vyskytuje asi sto padesát dalších druhů fíkovníků a na celém světě sedm set padesát.
Díky různé nadmořské výšce jsme mohli simulovat růst průměrné teploty, ke kterému bude docházet v důsledku globálních klimatických změn. Takže jsme ohromné množství fíkovníků na svazích Mount Wilhelmu přesazovali do rozdílných výškových pásem a sledovali reakci těch rostlin. Přesazovali jsme je loni a letos jsme zjišťovali, jaké druhy hmyzu se na ně ve změněných nadmořských výškách zaměřují.
Výše grantu European Research Council, který jste letos získal, činí přes devadesát milionů korun. To vypadá jako zajímavá částka.
Je to velká částka a také se za ní od nás očekávají velké věci.
Takže co se od vás očekává?
Grant je na pět let a začal běžet letos v půli roku. Výzkumný tým začne fungovat od 1. ledna 2016 a ten grant pro něj znamená, že část výzkumu můžeme z Papui Nové Guinei expandovat do celého světa. To je důležité. Velký problém ekologie totiž spočívá v tom, že když studujete něco, co se odehrává v určité lokalitě, tak je otázka, nakolik to může být obecné. Jak jsou ty vaše závěry aplikovatelné jinde.
Když se tedy vrátíme k základní otázce našeho výzkumu, proč je v tropech tak velké množství druhů, potřebujeme srovnání s mírným pásmem. A ten grant nám umožní udělat to srovnání třikrát. Jednak mezi Novou Guineou a Japonskem, jednak mezi Českou republikou a Afrikou, pravděpodobně Gabonem nebo Kamerunem a také mezi Panamou a mírným pásmem ve Spojených státech.
Bude to tedy komplikovaná operace, spočívající ve velice složitém terénním výzkumu na šesti místech zeměkoule. Na příští rok plánujeme Severní Ameriku a Panamu. Zároveň jedu v únoru do Afriky vybrat vhodné místo pro africké srovnání s Českou republikou. Na Nové Guinei to bude poměrně jednoduché. Jsme tam jako doma a některé srovnávací výzkumy už jsme letos předběžně organizovali v Japonsku, v lesích na Hokkaidu.
Výzkum v Česku chcete porovnávat s projektem v Africe. V České republice budete tedy ekologii lesa studovat kde?
Naši spolupracovníci už se několik let zabývají výzkumem lužního lesa na soutoku Moravy a Dyje poblíž Lanžhota na jižní Moravě. Lužní les je pro nás ideální a máme odtud výborná výchozí data. Takže až zvládneme ty další lokality ve světě, tak se na jižní Moravu zase vrátíme.
