Jen desetina železničních stanic a zastávek je plně přístupná lidem s handicapem, kteří trpí vadou zraku. Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) se ale nyní chystá situaci zásadně změnit. Ke zrakově postiženým, ale i lidem na vozíku či seniorům mají být vlídnější nejen největší nádraží, ale i ta menší, kde zastavují jen regionální vlaky.
Přestože nevidomým lidem dnes s orientací pomáhají nové technologie a mnoho informací o překážkách najdou na internetu, cesta vlakem, a především na vlak pro ně stále zůstává velkým – a často nechtěným – dobrodružstvím.
Projít velkým nádražím, jako je pražské hlavní, je obtížné i přesto, že je plně vybavené pro asistenci nevidomým. „Může pomoci vodicí pes, ale pokud má naučenou trasu,“ podotkla Blanka Stará, která má s nastupováním do vlaku v centru Prahy zkušenosti.
Kromě psa pomáhá i technika – na nádraží jsou akustické majáky, které ukazují cestu ke správnému nástupišti. Jak ale Blanka Stará upozornila, v současnosti, kdy za velkého hluku probíhá rekonstrukce zastřešení nástupišť hlavního nádraží, je i sledování akustických majáků velmi komplikované.
Takové vybavení jako na pražském hlavním nádraží ale zdaleka nemají všechny stanice. Je to spíše výjimka - na devíti nádražích z deseti se nevidomí žádné pomoci od techniky nedočkají.
Právě to ale SŽDC slibuje změnit. Podle generálního ředitele této organizace Pavla Surého by měly na mnoha nádražích vzniknout nové informační panely s odjezdy a příjezdy vlaků, nástupišti i zpožděním. „Samozřejmostí bude hlasová čtečka či konektor pro sluchátka,“ podotkl.
Vybavit stanice a zastávky informacemi pro nevidomé však nebude úplně snadné. Pavel Surý nechtěl odhadnout, kolik bude vše stát. Informační prvky ale nejsou levné, protože každá tabulka je originál. Podle mluvčí Českých drah Kateřiny Šubové stojí jedna tabulka se základními informacemi o nástupišti a číslech kolejí jeden až tři tisíce korun. Elektronické informační panely s hlasovými čtečkami pak vyjdou na statisíce korun.
Že by ale nové navigační prvky, které mají pomoc nejen nevidomým, ale také slabozrakým i lidem bez postižení, kteří se však v železničních reáliích nevyznají, začaly ve velkém přicházet na stará nádraží, nelze očekávat. Naopak je SŽDC chce dosazovat tam, kde nádraží rekonstruuje. Nejblíže k nim tak mají nádraží v Plzni nebo Olomuci, která právě procházejí modernizací.
