Dva a půl milionů lidí naslouchalo bohoslužbě papeže Františka na Světových dnech mládeže v polském Krakově. Cestou z Polska vyzvala hlava katolické církve veřejnost, aby nespojovala islám s násilím. Jak to ale mají lidé udělat, když vidí, co mají na svědomí zradikalizovaní muslimové? V pořadu Interview ČT24 odpovídal ministr kultury a bývalý mluvčí České biskupské konference Daniel Herman z KDU-ČSL. „Musíme mezi muslimy hledat ty, kteří spolu s námi budou proti islamistickým tendencím tvořit frontu,“ řekl Daniel Herman.
Co vás jako bývalého duchovního nejvíce zaujalo na papežově návštěvě v Polsku?
Byla to návštěva, která se řadí do celého řetězce dnů mládeže, které začal papež Jan Pavel II. Když byl v roce 1978 tehdejší krakovský arcibiskup Karol Vojtyla zvolen papežem, tak pozval mladé lidi do Říma a v roce 1986 bylo první setkání nazvané Světový den mládeže a pak většinou po třech letech následovala další.
Pokud vím, tak v roce 1995 bylo úplně největší setkání v Manile na Filipínách. Tam byly asi čtyři miliony věřících a to bylo v dějinách vůbec asi největší setkání lidí. Potom papež Benedikt XVI. pokračoval v tomto úsilí, které Jan Pavel zahájil, a v roce 2013 v Buenos Aires byly také asi tři miliony lidí.
A teď papež František, který tu štafetu vede dál, shromáždil dva a půl milionu lidí. To jsou ohromná čísla. Na tom je vidět, že ta instituce stará dva tisíce let má v sobě i v jednadvacátém století ohromnou sílu a potenciál. A především ti mladí lidé nedělají žádnou lidově řečeno rotyku. Chovají se slušně, sčítají tam nějakou pozitivní energii a myslím si, že kultivují svět. Papež František by mohl být jejich dědečkem, a přesto je oslovuje a dokáže shromáždit.
Před návštěvou papeže se hodně diskutovalo o tom, jak Poláci papeže Františka přijmou, protože ne všichni polští duchovní sdílejí jeho názory třeba na homosexualitu, ale třeba hlavně na uprchlíky. Jak to máte vy?
Jsem přesvědčený, že mít soucit s lidmi, kteří utíkají před válkou, je na místě. Jedná se především o ohromnou humanitární katastrofu. Jestliže člověk je ochoten riskovat život svůj i život svých nejbližších třeba na nějaké bárce, aby se zachránil, tak je asi v tak zoufalé situaci, že už nemá co ztratit. Tihle lidé by neměli narážet na uzavřená srdce, nepochopení a plošné odmítání na principu nějaké kolektivní viny.
Je to ale na druhou stranu velký apel pro nás všechny a především pro nás politiky, pro tajné služby, abychom dbali především na bezpečnost občanů. Jestliže sem přicházejí lidé, kteří jsou bezpečnostním rizikem, tak tito lidé se tady nemohou volně pohybovat a musejí odejít. Zcela jednoznačně.
K islámu se hlásí přes miliardu lidí na celém světě. Když všechny hodíme do jednoho pytle a řekneme, že jsou to teroristé, tak tady mámě pravděpodobně světovou válku. Podle mého přesvědčení je třeba hledat mezi těmi lidmi spojence.
To jsou často ti, kteří utíkají z těch islamistických režimů, protože je nechtějí. Odmítají ty režimy. Oni o tom islamismu vědí více než my. Také o islámu samotném. Musíme mezi těmi lidmi hledat ty, kteří spolu s námi budou proti těm islamistickým tendencím tvořit frontu.
Odborníci se shodují v tom, že cílem Islámského státu je vyprovokovat Západ proti muslimům. Myslíte si, že se to dá ještě zastavit?
To je přesně to, o čem mluvím. Ano. Oni se snaží vyprovokovat konflikt, protože neznají nic jiného než násilí a válku, podřezávání lidí a podobné věci. A k tomu bychom měli zaujmout stanovisko. Měli bychom se ale snažit najít neválečné řešení, řešení, kdy budeme dbát na bezpečí občanů, ale vyhneme se válečnému konfliktu.
Pevně věřím, že to možné je. Jestliže je to sedmdesát let možné ve státě Izrael, který je na té linii od konce čtyřicátých let, pak je to možné i v Evropě. Od řady bezpečnostních expertů zaznívá, že Izrael je inspirací. Máme se tam hodně co učit. Prosperující, svobodná a demokratická země je schopná tomuto násilí čelit.
Já se víc než radikálních lidí bojím naší vlastní slabosti, protože my jsme se odklonili od našich hodnot a to ti radikálové cítí. Tím jsme slabší. Jestliže jsem vnitřně stabilizovaný a pevný, tak jsem připravený vést dialog někdy možná velmi tvrdý a nekompromisní s protivníkem.
