Praha - I kdyby Ústavní soud uznal případné stížnosti prezidentských kandidátů jako adekvátní, nemohl by zákon o přímé volbě prezidenta zrušit zpětně. Prezidentskému klání tak nic nebrání. V pořadu Události, komentáře to uvedl děkan Pravnické fakulty UK Aleš Gerloch. I přesto, že by v této otázce Ústavní soud pracoval velmi rychle, zřejmě by se mu nepodařilo své vyjádření předložit do druhého kola prezidentské volby. Ta by proto byla zachována v původním harmonogramu a nález soudu by začal být platný až dnem publikace ve sbírce zákonů.
Nejvyyší správní soud se sám v otázce ústavnosti prezidentského zákona neobrátil na Ústavní soud, čímž ztížil situaci těm, kteří by tak chtěli učinit. I tak ale bude Ústavní soud rozhodovat v horizontu měsíců a do druhého kola prezidentské volby své rozhodnutí sdělit nestihne. Případné zrušení zákona nastane až dnem publikace nálezu Ústavního soudu ve sbírce zákonů a rozhodnutí vykonaná podle tohoto zákona předtím zůstanou v platnosti. „Ústavní stížnost nemá odkladný efekt, a pokud to sám Ústavní soud nerozhodne, tak může tuto otázku zkoumat i poté, co volba proběhne, a dospět k tomu, že některá ustanovení byla sporná. To už by se ale nemělo týkat toho, co proběhlo.“
Zákon byl napsán tak, že připouští více variant výkladu
Podle Gerlocha udělal Nejvyšší správní soud dobře, když neoznačil zákon o přímé volbě prezidenta za protiústavní a neposlal ho k Ústavnímu soudu. „Některá ustanovení vyvolávají interpretační problémy, ale řekněme si, že u našich zákonů to není něco úplně výjimečného a je třeba interpretací překlenout takováto slabá místa v legislativě,“ podotkl. Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa ale považuje situaci za vážnější stejně jako další dva soudci, jejichž odlišný názor zazněl ve výsledném usnesení.
Soudce Nejvyššího správního soudu a také jeden ze soudců, který rozhodoval o stížnostech na registraci v prezidentské volbě, Zdeněk Kühn připouští, že právě ústavnost zákona soud rozdělila. Sám uznává, že zákon není nejšťastnější, nicméně o jeho ústavnosti nepochybuje. „Způsob, který volí náš zákon, tedy namátková kontrola, je zcela běžný v západní Evropě (…) Pokud jsme v něčem zvláštní, tak v tom, že volíme mnohem větší kontrolovaný vzorek než většina ostatních států,“ upozornil.
Jedna z variant, jak v budoucnu lépe zajišťovat hlasy, je možnost podepisovat kandidátské archy na CzechPointech. Tuto variantu vidí Kühn jako spíše nereálnou. „Padesát tisíc podpisů na CzechPointech ověřit nemůžete, protože to by se nepodařilo získat,“ zdůraznil. Jedna z hlavních potíží tak zůstává, že zákon umožňuje více variant výkladu. „Dospěli jsme k závěru, že je nutné zákon interpretovat ve prospěch kandidátů,“ podotkl soudce s tím, že v tomto případě byl výklad chápán v souladu se „selským rozumem“.
