Praha – Kdyby dopravní firmy důsledně nevymáhaly peníze z černých pasažérů, brzy by špatně skončily. Pro České dráhy je ale vymáhání pokuty složitý byrokratický úkon, který dokáže jízdu bez lístku rychle prodražit. Po známém divadelním režisérovi Michaelu Tarantovi dnes požadují za jednu cestu bez jízdenky, ke které navíc došlo omylem, 30 tisíc korun. Ke zdlouhavému vyřizování případu a jeho prodražení přitom přispěla i chyba samotných drah.
Michael Tarant cestoval zhruba před třemi lety vlakem z Pardubic do Prahy. Na nádraží zjistil, že jeden vlak právě odjíždí, proto se rozběhl na nástupiště – až na palubě zjistil, že je to povinně místenkové Pendolino, ze kterého už nemohl vystoupit. „Při kontrole jízdenek bylo zjištěno, že cestující nemá jízdenku ani rezervaci,“ popsal situaci, která nastala, mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský. Sám cestující tvrdí, že jízdenku neměl proto, že cestoval na kilometrickou banku, kterou nestihl vyplnit předem a průvodčí na palubě mu to už dodatečně nedovolil. „To už v době, kdy probíhá kontrola jízdenek, ale není možné,“ podotkl mluvčí Šťáhlavský.
Dráhy i cestující se přitom shodují, že cestující byl ochoten zaplatit přirážku, měl však pouze platební kartu, kterou průvodčí nepřijímají. Výsledkem byla tzv. hlášenka, kterou sepsal průvodčí po ostrém střetu s cestujícím. Tomu se průvodčího souhrn situace nelíbil, a tak hlášenku nepodepsal a nepřevzal. „Odešel s tím, že mě to tedy bude mrzet,“ vzpomněl Michael Tarant na závěr střetu s průvodčím, který se podle jeho popisu choval velmi nezdvořile.
„Jízdné“ 30 tisíc korun
Vystoupením z Pendolina skutečně začaly pro „černého“ cestujícího velké problémy. Dráhy mu poslaly dopis s výzvou k úhradě dlužné částky. Mělo jít o 1 433 korun – 133 za jízdné, 800 jako pokuta za jízdu bez platného dokladu a 500 za jízdu Pendolinem bez rezervace.
Dráhy však dopis odeslaly na špatnou adresu – místo do pražské ulice Pod Vilami odputovala do neexistující ulice Pod Lipami. Dopis se proto vrátil jako nedoručený a z Michaela Taranta, věrného zákazníka s kilometrickou bankou, se stal v očích Českých drah notorický neplatič. Dopravní firma se obrátila na právní kancelář s pokynem, ať peníze vymáhá soudně, a to hned ve dvou případech. „V tomto případě byly vystaveny dvě hlášenky, protože se vlastně jednalo o dva přestupky. Jedna věc byla jízda bez platné jízdenky, druhá věc použití povinně místenkového spoje bez rezervace,“ vysvětlil mluvčí drah.
Díky rozdělení pokuty na dvě části začal advokát každou sumu vymáhat zvlášť včetně soudních poplatků. Soud tedy Michaela Taranta vyzval, aby zaplatil jízdenku s přirážkou a k tomu náklady advokáta, celkem 7 358 korun. Po čtvrt roce přišel další soudní platební rozkaz na 6 899 korun za jízdu Pendolinem bez místenky a další náklady na advokáta. Jedna jízda Pendolinem z Pardubic do Prahy se tak záhy vyšplhala na 14 257 korun. To ale stále nebylo vše, advokát si totiž po roce ještě vzpomněl na úrok z prodlení, kvůli kterému poslal na Michaela Taranta exekutora, který nakonec vymohl k dlužným 65 korunám a 45 haléřům také mnohatisícové dodatečné náklady – konrétně 16 020 korun – a tak se „jízdné“ rázem ještě zdvojnásobilo na více než 30 tisíc korun.
- vymáhaná částka (jízdné + pokuta): 1 433 Kč
- odměna pro advokáta: 2 x 6 369 Kč (tj. 12 738 Kč)
- úřední položky: 86 Kč
- úrok z prodlení: 65,45 Kč
- náklady na exekutora a jeho odměna: 7 800 Kč
- další odměna pro advokáta (za objednání exekutora): 8 220 Kč
- celkem: 30 342,45 Kč
Nechyboval jenom cestující
Chybu však neudělal jenom cestující, který kdysi unáhleně vběhl do prvního vlaku, který spatřil – a potom poctivě splácel vše, co po něm kdo chtěl. Chyby dělaly i další strany, které měly s případem co do činění. Začaly dráhy, které na počátku poslaly dopis na špatnou adresu. „Omluvily se za to, že špatně uvedly adresu a že jsem vlastně nebyl obeslán – a to je všechno,“ shrnul Michael Tarant.
Oslovení právníci se podivují také nad chováním exekutora Jiřího Poška – též místopředsedy exekutorské komory – který na příkaz drážního právníka peníze vymáhal. Kvůli pohledávce, která však činila pouze 65 korun, obstavil dům za několik milionů. Navíc vydal čtyři exekuční příkazy a teprve potom dlužníka informoval. „Zajištění nemovitosti neznamená, že dojde k jejímu prodeji. Nicméně bez ohledu na uvedené se v tomto případě jedná o nestandardní postup, který u daného exekutorského úřadu není v žádném případě obvyklý,“ podotkl tajemník Exekutorské komory ČR Petr Ustohal. Pošek se navíc spletl při závěrečném vyúčtování.
Přiměřený trest?
Přesto je otázka, zda je nutné, aby se na cestě mezi úřady a právníky zvýšila cena jízdného včetně pokuty z necelých 1 500 korun na 30 000. „Do celého práva se promítají ústavní zásady, ústavní principy a jeden z těchto principů je princip přiměřenosti. Pan Tarant na počátku celého příběhu možná pochybil, nicméně potom všechny své povinnosti plnil a snažil se plnit tak, jak mu právní řád ukládá. Nepovažuji za přiměřené, aby z částky zhruba 800 korun byl pan Tarant podle práva povinen platit částku zhruba 23 tisíc Kč na nákladech řízení,“ shrnul Tarantův právník Jakub Svoboda.
I kvůli chybám na druhé straně doufá Michael Tarant, že se mu část peněz nakonec ještě vrátí. „Stačí, aby si České dráhy všimly, že několikrát pochybily ony, jejich právník, dokonce i soudní exekutor. Myslím, že je čas to odtroubit, omluvit se a najít noblesní smírné řešení,“ poznamenal.
Celý kolotoč přitom vůbec nemusel začít nebo mohl být nanejvýš poloviční. Stačilo, kdyby průvodčí v Pendolinu před třemi lety nechal cestujícího zapsat cestu do kilometrické banky, kterou využíval denně a většina průvodčích u opomenutí dokáže přihmouřit oko. „Podobné situace jsem zažil nejen já, ale i moji přátelé. Když průvodčí zjistil, že na kilometrické bance mám každý den cestu z Prahy do Pardubic a každý večer zpátky do Prahy, bylo jasné, že na kilometrickou banku denně jezdím a bylo dokazatelné, že nejsem zločinec,“ připomněl Michael Tarant počátek historie tak neslavné pro něj, ale i pro dráhy.
