Praha – V České republice žije víc důchodců než dětí. Společnost od roku 1989 výrazně stárne. U mužů se život prodloužil zhruba o sedm let, u žen o šest. Češi tak mají šanci dožít se více než 75 let a Češky více než 81 let. Důchodci mají ale asi jen o desetinu víc peněz než v dobách komunismu. Podobný vývoj hlásí i Slovensko. Stárnutí společnosti je nejvýznamnější demografickou změnou, která po listopadu nastala.
Za stárnutím populace je nejen jiný životní styl, čistší životní prostředí a moderní medicína, ale také stále méně narozených dětí. Výrazně se tak změnil poměr osob nad 65 let a dětí do 14 let (takzvaný index stáří). Zatímco před 25 lety bylo starších lidí mnohem méně než dětí, nyní je tomu naopak. V roce 1989 připadalo na stovku dětí 57 seniorů. Do roku 2006 se obě skupiny vyrovnaly. Loni už bylo na sto chlapců a děvčat 116 starších osob.
- V roce 1989 žilo v Česku 1,29 milionu lidí nad 65 let. Po čtvrtstoletí jich bylo 1,83 milionu. Nyní tvoří přes 17 procent obyvatel, zatímco před sametovou revolucí to bylo necelých 13 procent.
Češi mají v průměru delší život než Slováci
Život se každoročně prodlužuje o několik měsíců. V Česku přitom naděje dožití roste rychleji než na Slovensku. Před revolucí muži v české části společného státu měli při narození šanci dožít se zhruba 68 let a ženy 75,4 roku. Loni to bylo u mužů 75,2 roku a u žen 81,1 roku. Za předchozí čtvrtstoletí - od roku 1964 do sametové revoluce - se život mužů protáhl jen o půl roku a život žen o 1,7 roku.
Podle demografů z Vysoké školy ekonomické a slovenského Institutu informatiky a statistiky těsně po rozdělení společného státu v roce 1993 naděje dožití slovenských mužů dosahovala 68,3 roku a žen 76,7 roku, českých mužů 69,3 a českých žen 76,1. Nyní mají muži po narození na Slovensku naději žít zhruba do 72,5 roku a ženy o sedm let déle.
Bez pomoci to jde déle. Když je nutná, přichází problém
Prodlužuje se také doba, kterou člověk stráví v dobré kondici. Do vyššího věku než dřív tak lidé mohou žít aktivně a obejdou se bez pomoci.
Mnoho z těch, kteří by péči potřebovali, přitom se svou žádostí ale neuspěje. Služeb pro starší lidi je totiž málo a poptávka po místech v domovech pro seniory je mnohem vyšší než nabídka. Loni fungovalo v republice 491 domovů s asi 38 100 lůžky. V roce 1989 bylo míst 33 450. Neúspěchem skončilo loni přes 60 tisíc žádostí, o čtvrtstoletí dřív jen 13 tisíc.
Podle vládních plánů by lidé měli co nejdéle zůstávat doma ve svém prostředí. K soběstačnosti by jim měly pomoct služby. Ty ale zatím chybějí. Obřích domovů důchodců by mělo také ubývat. Existovat by měla spíš menší a přátelštější zařízení.
Peněz mají senioři skoro stejně jako před revolucí
Výdaje na penze se za čtvrtstoletí zvedly mnohonásobně. V roce 1989 dosahovaly kolem 45,5 miliardy korun, loni už přes 373,4 miliardy korun. Před listopadem představovaly asi 7,3 procenta HDP, loni 9,6 procenta. Finančně na tom ale výrazně lépe než v roce 1989 senioři nejsou. Reálně mají zhruba o desetinu peněz více než na konci minulého režimu. V roce 1990 odpovídala průměrná penze zhruba 53 procentům průměrné hrubé mzdy, loni přibližně 45 procentům. Průměrný důchodce krátce po revoluci pobíral 1 731 korun, loni měl kolem 11 tisíc korun.
