Praha – Minulý týden uplynulo dvanáct let od 11. září 2001, kdy při teroristických útocích v New Yorku a Washingtonu zemřely téměř tři tisíce lidí. Následovala po něm dodnes trvající série vojenských operací v režii USA, která měla za cíl podobným incidentům zabránit. Dokážeme se ale po zkušenostech z více než desetiletého tažení terorismu účinně bránit? A může „válka proti terorismu“ vůbec někdy skončit? Marian Brzybohatý, odborník na terorismus, se domnívá, že hrozba nebude odstraněna nikdy. „Terorismus není žádný nový fenomén. Provází lidskou civilizaci od jejího vzniku. Předpoklad, že se ho v našem současném století nebo dekádě podaří eliminovat, je nereálný,“ řekl v Hyde Parku Civilizace.
I při hledání účinné prevence proti současným teroristickým hrozbám je možné se poučit z minulosti. Docent Marian Brzybohatý, který působí jako děkan Fakulty bezpečnostní a právní na Policejní akademii, upozorňuje, že „terorismus“ je termín, který se používá od dob francouzské revoluce. „Je to otázka pohledu do historie, abychom si uvědomili, jaká nás čeká budoucnost,“ doporučil Brzybohatý.
Jak následně upřesnil, za terorismus lze považovat jakékoliv použití násilí, v němž není nejdůležitější efekt destrukce, který násilí doprovází, ale psychologický úder, který to vyvolá a jehož prostřednictvím se následně mění postoje a chování lidí.
Terorismus přitom mohou používat nejen jednotlivci či organizace. Používají ho i státy. „Například bombardování Drážďan nebo německých měst obecně za druhé světové války bylo už v té době považováno za teroristický akt,“ podotkl Brzybohatý.
Stejně tak byl podle Brzybohatého terorismus uplatněn i ve válce ve Vietnamu a v mladších konfliktech – ve válce v Iráku a v Afghánistánu. „Zastrašování protivníka, ovlivňování jeho chování, psychologické operace, to prostě k válce patří,“ dodal děkan Brzybohatý.
Mění se způsob organizace
V boji s teroristy jsou v současnosti podle Brzybohatého nejcennější informace. Nahrává tomu i měnící se způsob, jakým teroristé svou činnost organizují. Dříve byly sítě uspořádány hierarchicky a k jejich zničení obvykle postačovalo zničit ústředí. To už dnes neplatí.
Za fenomén posledních deseti patnácti let považuje Brzybohatý teroristické buňky, jejichž rozšíření je spojeno především s organizací al-Káida. Jednotlivé buňky totiž jednají do určité míry autonomně, a i když se podaří jednu zničit, okamžitě je nahrazena jinou. Najít centrální bod takové struktury přitom bývá obtížné.
Jak jsou informace a především jejich správné vyhodnocení důležité, dokázaly i teroristické útoky v září 2001. Podle Brzybohatého tehdy vojenské zpravodajské služby a CIA „zaspaly“. Ačkoliv měly informace o tom, že by k útoku mohlo dojít, riziko vyhodnotily příliš pozdě.
Američanům se nicméně sebevědomí rychle vrátilo, začala je totiž stmelovat touha po odvetě. „Oni to vyřešili velice dobře. V rámci propagandy začali povzbuzovat vlnu nacionalismu, která vedla k silnému vzepětí – ano, byli jsme napadeni a teď to nepříteli se vším všudy vrátíme. Důsledkem byla takzvaná válka s terorismem, kterou vyhlásil prezident Bush,“ vysvětlil docent Brzybohatý.
