Praha - Jaroslav Heyrovský, první Čech, který byl oceněn Nobelovou cenou, zemřel 27. března 1967. Švédská akademie věd ocenila jeho objev polarografie - zásadní analytické metody v elektrochemii. Heyrovský se narodil 20. prosince 1890 v Praze v rodině profesora práv. Po gymnáziu chtěl studovat fyzikální chemii. Tento obor se však v Praze nepřednášel, a tak po roce studia na pražské univerzitě odešel v roce 1910 do Londýna, kde studoval u laureáta Nobelovy ceny Williama Ramsaye a jeho nástupce Fredericka Donnana. V únoru 1922 dospěl Heyrovský při svých bádáních k zásadnímu objevu - elektrické napětí na rtuťové kapiláře, při kterém dochází k náhlému vzrůstu proudu, se ukázalo být charakteristickou veličinou látky přítomné v roztoku a velikost proudu byla úměrná její koncentraci. Běžnou dobu analýzy roztoku jeho objev zkrátil z hodin na pouhé minuty.
V roce 1922 byl Heyrovský jmenován docentem a v roce 1926 prvním profesorem fyzikální chemie na Karlově univerzitě. Polarografie, jak nový obor elektrochemie nazval, se rozletěla do světa. Heyrovský založil školu polarografů a jeho laboratoř se stala mezinárodním vědeckým centrem.
V roce 1950 byl jmenován ředitelem nově založeného Polarografického ústavu (dnešní Ústav fyzikální chemie), který řídil do svých 73 let. O dva roky později byl jmenován jedním z prvních akademiků. Získal řadu vědeckých ocenění a byl členem mnoha akademií věd a čestným doktorem několika univerzit.
V roce 1959 obdržel Jaroslav Heyrovský Nobelovu cenu za chemii.
