„Zásadní střet probíhá přímo v islámu,“ říká religionista Paul Marshall

Šest let po útocích z 11. září se stále vede debata o útočnosti islámu. Je islám ve své podstatě násilný, nebo je to zploštělý pohled médií a veřejnosti? Nebo nebezpečí naopak podceňujeme? Můžeme mluvit jen o militantních odnožích islámu, nebo to hrozí každému náboženství? Na tyto a podobné otázky odpovídal religionista Paul Marshall z Hudsonova institutu – Centra pro náboženskou svobodu ve Washingtonu, který byl hostem Jana Němce ve studiu ČT24. Paul Marshall přednášel o náboženství téměř po celém světě, mnohokrát vystoupil na půdě Kongresu a přednášel na ministerstvech Spojených států nebo pro Helsinskou komisi. K otázce dodržování lidských práv se též vyjádřil na Čínské akademii sociálních věd v Pekingu.

Šest let poté. Projevuje se v americké společnosti nedůvěra vůči muslimům v praktickém životě?
Je to skutečně tak. Není to nedůvěra až tak silná a rozšířená, ale opravdu existuje. Často ji posilují případné hrozby útoků v Německu nebo jinde. Američané se obávají islámu, takže se z bezpečnostních důvodů zaměřujeme na muslimy. A pokud jde o mírumilovné muslimy, tak ti jsou znepokojeni, protože jsou neustále sledováni. Není to však přehnané.

Jste odborník na religionistiku. Je podle vás islám bojovný, nebo ne?
Pokud jde o mé studium religionistiky, jsem vždy opatrný, když hovořím o podstatě náboženství. Různá náboženství se také různě mění. Například náboženská svoboda v křesťanství byla úplně jiná - do koncilu roku 1535 všechno vypadalo jinak. Když hovoříme o islámu, je třeba mít na paměti, že to automaticky neznamená Blízký východ. Jen jeden z šesti muslimů je Arab. Mnozí žijí v Pákistánu, v Indii, Bangladéši a jinde, a to jsou různé druhy islámu. To znamená, že islámských kultur je mnoho – nyní i v historii. Některé jsou vstřícné, pluralitní.
Nemůžeme tedy říci, že by byl islám nutně násilný a agresivní. Pravda ovšem je, že podíváme-li se do historie na militaristický expanzionismus, zjistíme, že u islámu je náklonnost k násilí mnohem běžnější. Přesto nemůžeme postavit rovnítko mezi islám a násilí.
Ovšem v porovnání s jinými náboženstvími má dnes islám násilnou, extrémistickou odnož, která je hrozivá.

Tím se dostáváme k pramenu islámu – koránu. Řekl byste na základě svého studia, že korán podněcuje více k násilí než bible, nebo ne?
Pokud se podíváte na bibli, třeba na knihu Jozue, kde je Izrael povzbuzován k invazi, tak i tam najdete násilí, podobně je tomu u islámu. V první řadě by bylo nespravedlivé označit islám za násilnický a ostatní náboženství – křesťanství, hinduismus, buddhismus nikoliv. Islám je neobvyklý tím, že je jedním z hlavních náboženství, která se šířila vojenskou cestou. I křesťané vedli náboženské války, ale prvních tři sta let tomu tak nebylo, ani u buddhismu se neválčilo.
Islám byl a je zajímavý tím, že našel svého vůdce, který byl zároveň generálem i politickým představitelem a který vedl své příznivce do boje. V islámu je tedy snadnější zmínit ozbrojený konflikt, protože je pro to z historického hlediska v islámu více zdrojů a vzorců. Násilí tak může být islámem ospravedlněno.

Média ráda zjednodušují: jsme ve střetu civilizací, nebo nejsme?
Řekl bych, že ne. Určité prvky se zde projevují, ale hlavní, zásadní střet probíhá přímo v islámu. Uvnitř islámu vládne boj mezi radikálními (teroristickými a dalšími) skupinami, které zápasí o to, jak vytvářet budoucnost své víry. Teroristické skupiny jsou lépe organizované, vědí, co chtějí, a proto mají stále větší vliv.
V dalších desetiletích (a možná i v delším údobí) bude otázka, která odnož islámu zvítězí. Bude to Al-Kaida, nebo jiné křídlo? Saudská Arábie má také svou verzi islámu, ale to neznamená, že zrovna oni budou zabíjet. Oni mají uzavřený pohled na islám (to, jak jej vyučují), který je často velmi nenávistný. Zvítězí tedy tento vliv, nebo historické formy islámu, které pozorujeme ve střední Asii, Africe, Indii, Indonésii nebo Malajsii a dokonce i v Maroku? To je klíčová otázka.

Jak to vidíte vy? Který ze směrů má větší šanci zvítězit?
Domnívám se, že v několika následujících letech radikální síly zvýší svůj vliv. Dnes jsou stále silnější, což platí po celém světě, a to bude platit přinejmenším dalších deset let. Co bude pak, nevím. Důležité je, že je budoucnost otevřená, takže můžeme učinit kroky a nějak tuto otázku utvářet.
My, kteří nejsme muslimové (vlastně jsme outsidery), můžeme dělat alespoň něco. Můžeme povzbuzovat ty, kteří obhajují verzi islámu, která je vstřícná a mírumilovná.

Jak by mohl nemuslimský svět povzbuzovat umírněnou část muslimského světa?
Musíme si být vědomi tohoto konfliktu a vědět, že jsou různé tendence a druhy islámu. Dále si musíme uvědomit, že mnozí muslimové se také cítí ohrožení, obklíčeni. Můžeme jim tedy pomoci v identifikaci, spojit se s nimi a dát jim hlas, protože často slyšíme pouze hlas radikálů, ale ostatní muslimové jsou tišší a zastrašení.
Můžeme jim také poskytnout zdroje. Ve Spojených státech je to velmi složité, protože podpora muslimů by se jevila velmi podezřelou. Ale země jako Česká republika nebo Norsko či Holandsko by se mohly ujmout vedení. Jde o školení, vzdělání a překlady, protože arabské verze islámu jsou restriktivní. Sám bývalý indonéský prezident se ptal, proč se tamní verze islámu nepřekládá a neposílá na Blízký východ. Uvědomují si totiž, že jsou menšina islámu a že jsou zde i lidé, kteří mají jiné názory. To jsou velmi mírumilovné způsoby, kterými můžou majoritní muslimské země jen získat.

Jak se mění tón americké veřejnosti a médií vůči muslimům v průběhu uplynulých šesti let?
Média (jsou jich tisíce) ve Spojených státech píšou tak trochu zmateně - opravdu se to liší. Někdy v rozhlase slyšíte hrozivé až obviňující hlasy vůči muslimům, ale jinak je to spíš zmatek. To je model, který vládne - spousta odlišných názorů na muslimy. Je potřeba je spojit. Muslimové a terorismus, reakční formy islámu - proč existují? To jsou některé z otázek, ale v amerických médiích není jednotný hlas. Takže kdybyste se díval na americkou televizi několik měsíců, opravdu by vás to popletlo.

(redakčně kráceno)

Vydáno pod