Brno – Deset let po založení samostatného českého státu Brno hostilo Výstavu soudobé kultury Československa. Jubilejní výstava měla prezentovat technologický a kulturní rozmach státu za první roky jeho existence. Do velkolepě pojaté exhibice vkládala politická reprezentace i široká veřejnost velká očekávání. Brno se proto rozhodlo postavit zcela nový výstavní areál, který měl být zároveň chloubou tehdejšího československého stavitelství.
Vůbec první výstavní areál byl v Brně zbudován v roce 1922 na Kounicově ulici. Ten ale zdaleka nesplňoval nároky, které vyžadovala Výstava soudobé kultury. Vedení města proto počátkem 20. let začalo hledat vyhovující pozemky pro výstavbu nového výstavního areálu. V roce 1923 nakonec město koupilo parcely tzv. Bauerovy rampy v Pisárkách. Protože tato část Brna v okolí Svratky nebyla příliš vhodná k bytové zástavbě, ale byla dobře dopravně dostupná, vybrala ji radnice k vybudování výstaviště. Následovalo vypsání urbanistické soutěže o podobě budoucího výstavního areálu. Z jednatřiceti návrhů zvítězil ten od pražského architekta Josefa Kalouse.
Kalousova koncepce, kterou dále rozpracoval Emil Králík, počítala s vytyčením dvou hlavních os ve tvaru písmene V. Poloha pavilonů umístěných v areálu byla tomuto urbanistickému plánu přísně podmíněna. Dominantou se stal Obchodně průmyslový palác s charakteristickými parabolickými oblouky, který leží na průsečíku obou os. Součástí projektu bylo i osazení vzrostlých stromů a slavnostního osvětlení. Další charakteristickou stavbou, která po otevření areálu vešla do širokého povědomí, byla prosklená věž Obchodně živnostenského paláce.
- Prosklený strop současného pavilonu A zdroj: Muzeum města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4797/479690.jpg
- Výstavba typických parabolických oblouků zdroj: Veletrhy Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4797/479688.jpg
- Historický pohled na Obchodně průmyslový pavilon zdroj: Veletrhy Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4797/479684.jpg
Po zahájení výstavy areál sklidil chválu jak laické, tak odborné veřejnost. Celkem na brněnskou Výstavu soudobé kultury zamířilo téměř 2,7 milionu návštěvníků. V odborném časopisu Stavitel tehdy architekt Josef Štěpánek napsal: „Z hlediska moderní architektury stojí Brno nesporně na čelném místě. … Skvělé výstaviště na Bauerově rampě nenásilně vyrostlo ze soudobého Brna, jest skvělým úspěchem města a tvůrců výstavy, důsledkem, že veřejnost nalezla k moderní architektuře kladný poměr.“ Jinými slovy úspěch projektu brněnského výstaviště znamenal, že veřejnost definitivně přijala nové funkcionalistické tendence ve stavebnictví.
- Současný pavilon G zdroj: Muzeum města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4798/479704.jpg
- Věž a původní dřevěné budovy Obchodně živnostenského pavilonu zdroj: Muzeum města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4798/479702.jpg
- Konstrukce skleněného opláštění věže zdroj: Muzeum města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4798/479703.jpg
Pozdější osud výstavního areálu už ale nebyl tak světlý. Ve třicátých letech mu hrozil úpadek do konkurzu a po druhé světové válce bylo vybombardované výstaviště málem zdemolováno. Návrat na výsluní zažil komplex znovu až v 50. letech, kdy se tu začaly konat světoznámé strojírenské veletrhy. V této etapě přibyly v areálu i nové pavilony, z nich je nejznámější pavilon Z.
Trasa Brněnského architektonického manuálu po brněnském výstavišti měří 1,8 km a je na ní patnáct objektů. Tři nejzajímavější okomentovala spoluautorka projektu BAM Šárka Svobodová.
Obchodně průmyslový palác, architekti: Josef Kalous a Jaroslav Valenta, výstavba 1927-1928
Obchodně živnostenský palác, architekti: Bohumír František a Antonín Čermák, výstavba 1927-1928
Pavilon města Brna, architekt: Bohuslav Fuchs, výstavba 1927-1928
- Pavilon Akademie výtvarných umění v Praze zdroj: Muzeum města Brna
- V současné době pavilon zastiňuje zeleň zdroj: Muzeum města Brna
Pavilon Akademie výtvarných umění v Praze, architekt: Josef Gočár, výstavba 1927-1928
Pavilon Akademie výtvarných umění v Praze navrhl jeden z jejích významných profesorů Josef Gočár. Jednoduchá budova ve tvaru kvádru tvoří železobetonový skelet s výplňovým zdivem. V průčelí byla trojice zapuštěných výklenků se sochami, které této budově dodávaly klasicistní charakter. Tři figury alegoricky znázorňovaly malířství, sochařství a architekturu. Díky kombinaci bočních pásových oken a střešnímu vrchlíku je interiér velmi dobře prosvětlený. Pavilon je v současné době architektonicky nešetrně propojen k sousední stavbě a navíc jedinečné průčelí, které postrádá sochařskou výzdobu, se ztrácí ve vzrostlé zeleni.
- Dobový pohled na Pavilon země Moravy zdroj: Muzeum města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4797/479680.jpg
- Prosvětlený interiér hlavního vstupu zdroj: Muzeum města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4797/479691.jpg
Pavilon země Moravy, architekt: Vratislav Chroust, výstavba 1927-1928
Vratislav Chroust původně navrhl svůj pavilon v duchu expresionismu. Nicméně na základě požadavků ze strany hlavních architektů výstavního areálu byl nucen jeho výslednou podobu upravit. Pavilon země Moravy tak architektonicky koresponduje se sousedním Pavilonem města Brna od Bohuslava Fuchse. Budovy proto mají stejný kvádrový tvar, železobetonovou konstrukci a červený keramický obklad. Chroust měl snahu pojmout průčelí pavilonu dekorativněji, proto tam umístil velké kruhové okno. Plánoval i sochařskou výzdobu fasády, od které bylo kvůli nedostatku peněz ale upuštěno. Zdařilým architektonickým prvkem je únikové schodiště v zadní části, které je uzavřeno v proskleném válci.
- Dominantní vstup v průčelí Kina divadla kavárny zdroj: Muzeum města Brna
- Foyer s proskleným podhledem zdroj: Muzeum města Brna
Kino divadlo kavárna, architekt: Emil Králík, výstavba 1927-1928
Emil Králík byl pověřen navrhnout pavilon, ve kterém by se mohl prezentovat tehdejší československý film a hudba. Architekt chtěl zároveň vytvořit místo, kde by se lidé mohli zastavit a osvěžit. Králík počítal i s celoročním využitím budovy po skončení jubilejní výstavy a zohlednil to i ve svém konceptu „Kino divadlo kavárna“. Samotné budově dominovalo symetrické průčelí s hlavním vstupem, na který navazovalo elegantní foyer s proskleným podhledem. V centrální prostoru byl divadelní sál pro asi 850 lidí. Vlevo od hlavního vstupu se nacházela kavárna s otevřeným venkovním posezením a patrovou terasou. Budova tak dobře propojovala exteriér s interiérem. V padesátých letech však tuto architektonickou hodnotu kvůli necitlivé rekonstrukci ztratila.
