Život ohleduplný k životnímu prostředí nutně neznamená vzdát se všech výdobytků moderní společnosti. Jde spíše o to cíleně přemýšlet nad vlastní spotřebou – uvědomovat si, co skutečně potřebuji a co je jen nákladná zbytečnost. Život se stane možná o trochu složitější, nepopiratelný pozitivní vliv na naše okolí za to však stojí. Bytostně je o tom přesvědčen Miroslav Patrik, předseda sdružení Děti Země. V pořadu Před půlnocí z 3. července s ním hovořil Igor Dostálek.
„Ulice byly vytvořeny pro lidi, ne pro auta,“ říká Miroslav Patrik
Dnes bych se s vámi chtěl setkat jako s občanským aktivistou a ekologem. Ovšem úplně na začátek – dovedu si představit, co je to geologie, ale mohl byste laikovi vysvětlit, čím se zabírá váš obor, tedy ložisková geologie?
Ložisková geologie se zabývá rudnými nebo nerudnými ložisky. Zkoumá rudy jako kovy nebo nerudy, písky, štěrky, vápence. Vystudoval jsem ale obor geochemie, který řeší spíše chemickou stránku minerálů, ložisek, hornin, nicméně v diplomu mám oba názvy, i když jsem spíše geochemik.
To ale také není úplně obor, kterému jste se chtěl původně věnovat?
Původně jsem se zabýval amatérsky archeologií. V osmdesátých a devadesátých letech jsem jezdil na archeologické výzkumy okolo Prahy a do severních Čech, kde bylo průzkumů mraky, protože se tam těží uhlí a likvidují vesnice. A tam jsem trochu přičichl k archeologii a k přírodě. Jenže v té době se přijímalo na vysokou školu na archeologii jeden rok v Praze, druhý v Brně a třetí v Bratislavě. Tak jsem si spočítal, že je lepší jít na geologii, na kterou se přijímalo v Praze i v Brně a byla větší šance se na ni dostat.
Pobyt v přírodě, v nalezištích, to byl ten bod, kdy se stal z geologa a archeologa ekolog?
Také se to tak dá říci. Na gymnázium v Bílině jsem jezdil na archeologické výzkumy i na minerály, jak se říká „na šutry“. Člověk pak vidí, jak se příroda ničí například těžbou, a zajímá se, proč to tak je, zda se to nedá změnit.
V roce 1980 jsme pak v Bílině založili s kolegou Jindřichem Petrlíkem tým Bořena. Naším cílem bylo zjistit, jak se vyvíjela krajina v okolí Bíliny od pravěku do současnosti. Konkrétně šlo o Radovesické údolí, které mělo být zasypáno výsypkou z dolu Bílina, což se nakonec stalo. Od archeologie a mineralogie jsme se tím dostali ke sbírání zkamenělin, brouků, myší a kytek, abychom zjistili, co všechno se v tom údolí nacházelo. Poté jsme vypracovali odbornou středoškolskou a následně i vysokoškolskou práci. Na celostátní úrovni na vysoké škole jsme byli na druhém místě v oboru životního prostředí.
Jak se z ekologa stane aktivista? Zvláště v oblasti ochrany životního prostředí před rokem 1989, kdy o transparentnosti toho, co si vymyslí ti nahoře, nemohla být řeč?
V osmdesátých letech zde byl Český svaz ochránců přírody (ČSOP), který vznikl shora, usnesením vlády. A pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže (SSM) zde působilo také Hnutí Brontosaurus. My jsme si ale vytvořili svůj vlastní tým Bořena a nezávisle jsme organizovali ekologické tábory v okolí Bíliny.
Na vysoké škole jsme pak požádali SSM na fakultě o příspěvky. Později se nám ale zdálo divné brát peníze od SSM, takže jsme v roce 1985 založili Základní organizaci ČSOP pod názvem Bořena, čímž jsme se institucionalizovali. Pikantní bylo, že jsme organizaci chtěli založit v Teplicích, ale tam nám to zakázali, asi bylo známo, že jsme příliš radikální, takže jsme ji museli založit v Praze 6. Od toho byl už jen krůček k září 1989, kdy jsme společně s asi třiceti lidmi založili Děti Země, jakoby pobočku Přátel Země, což byla mezinárodní ekologická organizace. Usoudili jsme totiž, že se to nedá dělat ani pod ČSOP, že je třeba jít ke kořeni problému a začít životní prostředí řešit jinak než sběrem papírků.
Čím jste byli pro teplické úředníky a členy sekretariátu tak radikální?
Divní jsme byli asi už jenom kvůli tomu, že jsme dokázali bez razítka, bez ohledu na instituce, nezávisle, několik let získávat podporu mraky lidí a odborníků.
Sdružení Děti Země poměrně účinně bojuje demokratickou cestou. Iniciovali jste mnoho žalob. Předpokládám ale, že v osmdesátých letech to bylo skutečně spíše o tom sběru papírků. Asi se vám nepodařilo zastavit výstavbu nějakého vodního díla a podobně?
Samozřejmě že ne. Řešili jsme osvětu v době socialistického zřízení. V té době už existovaly myšlenky ze Sovětského svazu, kterým se říkalo Přestavba, takže se některé kauzy daly řešit veřejným způsobem.
Třeba na jižní Moravě byly velkým problémem Novomlýnské nádrže – zda postavit třetí nádrž
a zničit zbytek lužních lesů nebo postavit vysílač na Pálavě. To se řešilo na takzvaných veřejných diskusních fórech pod hlavičkou brněnského ekologického fóra. Nebo se řešilo, zda v Čechách těžit zlato v Mokrsku u Prahy nebo postavit novou přečerpávací elektrárnu v křivoklátských lesích.
Ta témata nejvíce prezentovalo hnutí Brontosaurus a ČSOP. Na různých festivalech existovaly informační stánky, kde jste mohl podepsat nějakou petici. Stále to ale bylo v mezích tehdejšího „normálu“. Nikdo se nesnažil řešit, proč komunistická strana tvrdí, že ji zajímá životní prostředí, ale nic pro to nedělá. Stav našeho životního prostředí byl přitom společně s NDR a s Polskem nejhorší v celé Evropě. Stav byl alarmující u ovzduší, ale i v případě řek. Například řeka Bílina byla jeden den modrá, druhý den zelená a třetí den hnědá podle toho, co zdejší chemička vypouštěla do řeky.
Děti země úspěšně působí dodnes, kdy používáte instituty demokratického zřízení k tomu, aby se dělo to, co se podle zákona má dít?
Součástí našich projektů je osvěta, lobbing u politiků, účast na rozhodování, získávání odborných podkladů. Ovšem pokud nepomůže ani toto, nezbyde vám nic jiného, než se někde připoutat a udělat přestupek.
V devadesátých letech jsme se účastnili blokád jaderné elektrárny Temelín, poslední blokáda byla v roce 1997. Naši členové se také účastní blokád na Šumavě. Domníváme se totiž, že stát by neměl porušovat zákony, a toto byla poslední možnost, jak ukázat, že to myslíme vážně.
Berete to tak, že když stát poruší zákony, vy máte legitimní právo udělat totéž?
Ano, myslíme si, že jsou situace, kdy je možné udělat přestupek. A tímto přestupkem, který nezpůsobí vážnou finanční škodu, nezraní ani nezabije živou bytost, ukázat, že postup státních orgánů či soukromého businessu je skutečně nezákonný. Lidé, kteří se toho účastní, si pak důsledky sami zodpovědí peněžním trestem nebo důtkou či napomenutím. Záleží, jak státní orgány rozhodnou.
Musíte předpokládat, že vaše činy mají nějaký důsledek. Stejně jako když jdu do soudního sporu, musím předpokládat, že ho můžu i prohrát a že pak budu za laika, který tomu nerozumí. Člověk ale musí do sporu jít, aby sebe přesvědčil, že má pravdu. Že neuhne hned na začátku, když někdo v dálce zadupe.
Od počátku vašeho působení ve sdružení Děti Země se věnujete hlavně dopravě. Tady mi to nesouvisí: geochemik a doprava?
V roce 1991 se rozhodlo, že se o 100 procent zvýší jízdenky na autobusovou dopravu a o 50 procent na železniční dopravu, nebo obráceně, nevzpomínám si. Rozhodl jsem se, že se toho ujmu, protože doprava se mi zdála jako zajímavé téma. V srpnu 1991 jsem uspořádal kampaň proti zdražení, bylo to formou demonstrace v Brně na náměstí Svobody. A hned v listopadu 1991 jsem na podnět Evropské mládežnické organizace pro les uspořádal první Den bez aut. Téma dopravy mi potom od tohoto roku už zůstalo.
S jakým ohlasem proběhl tehdy Den bez aut?
Myslím, že s velkým. Udělali jsme blokády v Brně a v Chebu. V Brně nám s tím pomáhali lidé z Hnutí DUHA. Zablokovali jsme (buď tehdy, anebo příští rok) květináči vjezd na náměstí Svobody asi na dvě hodiny, takže to média zachytila a objevilo se to v mraku článků.
To bylo tehdy ve spolupráci s úřady, nebo to bylo překvapení i pro policisty?
V té době to bylo překvapení pro všechny. Protože bylo ještě takzvané revoluční období, mám pocit, že jsme to ani nenahlásili. Prostě jsme tam přinesli květináče a stolky a několik hodin jsme tam pořádali happening – blokování dopravy.
Dnes zajdete na magistrát, domluvíte se, jak dlouho bude blokáda trvat, a všechny strany jsou spokojeny. Má takováto akce smysl?
Takhle se blokády nedělají. Tyto nenásilné blokády, překvapení, lze dělat formou svolání shromáždění nebo formou petičního informačního stánku. Blokády to jsou samozřejmě jenom krátkodobé, jde o upoutání pozornosti. (Pokud tedy nejde o takovou věc, jako je v poslední době ochrana prvních zón Národního parku Šumava.) Blokády tedy nemůžete nahlásit předem. Na druhou stranu jsou pouze symbolické, nejsme tak daleko, že bychom nějakou činnost zablokovali na několik dní, navíc si myslím, že česká veřejnost by tento způsob aktivismu odmítla.
Název Děti Země i vztah v něm uložený, ono mateřství, mě dlouho odkazoval až na esoterické, náboženské či přinejmenším filozofické konotace. Dlouho jsem si myslel, že to jsou ti lidé, kteří chtějí žít na farmách, aby se nejezdilo auty, nelétalo letadly, aby se nepoužívala televize. Na vašem webu jsem si přitom přečetl: „Lze žít v souladu s přírodou, a přitom se nevracet do jeskyň a svítit loučemi.“ Myslíte si to pořád?
Máme tam ještě napsáno, že naší filozofií je alternativa. Není univerzální recept, jak se chovat ekologicky. Je třeba si promyslet, zda musím jet autem, nebo jestli mohu jet na kole, pěšky, zda musím spotřebovat tolik energie, zda musím kupovat právě tento výrobek, který má tolik obalů a nevím co s ním, nebo zda si musím kupovat cukr z Mauricia nebo biopotravinu dovezenou z Číny.
Musíme prostě přemýšlet o tom, jak každodenně žijeme a zda to nejde udělat jinak, i když možná složitěji. Vztah k životnímu prostředí vás pak dostane do polohy, že se budete zabývat tím, zda vy osobně, vaše rodina či „kmen“, tedy Češi a Moravané, musí životní prostředí natolik narušovat, že to naši potomci budou muset řešit mnohem dráž a složitěji.
Když nebudu vypouštět emise z aut, nemusím řešit výstavbu silničních staveb ve městě, můžeme v něm chodit pěšky nebo jezdit na kole. Ironicky vždycky říkám: „Auta by mi tak nevadila, ale kdyby ten výfuk byl zaveden do kabiny, bylo by to ideální.“ Řidič nevnímá, že vypouští škodliviny ostatním na ulici. A ulice byly vytvořeny pro lidi, ne pro auta.
Přemýšlet nad alternativami typu, který výrobek, kde vyrobený, s jakými náklady, je pro mě pochopitelné i docela přitažlivé. V dopravě už mi ale začínají naskakovat v hlavě otazníky. A ještě výraznější je to u atomové energie, která byla dlouho samozřejmostí a nejekologičtějším zdrojem energie. Spousta lidí, stejně jako já, si řekne, to jsou blázni ti ekologové, oni si myslí, že by bez atomu utáhli průmysl, a přitom by muselo být půl Moravy zakryto slunečními panely nebo celé Krušné hory zničené větrnými elektrárnami. Jak na taková klišé reagujete?
Devadesát devět procent existence lidstva jsme žili v bezfosilní společnosti. Spotřebovávali jsme pouze biomasu a lidské paže a zvířecí energii. Musíme se vrátit do období bez fosilních paliv. A proč ne už teď, když můžeme naši výrobu a spotřebu zefektivnit jak v domácnostech, tak v průmyslu. Proč stavět obrovské centrální zdroje energie, jako je tepelná elektrárna Prunéřov nebo jaderné elektrárny, když můžeme zdroje rozptýlit do prostoru, aby byly menší a levnější a zároveň nebylo třeba budovat rozsáhlé sítě, byť takzvané chytré sítě.
Podle nás i podle různých odborníků (dokladovat to lze i na poslední odborné studii Greenpeace Energetická revoluce) lze v České republice vyjít i bez jaderné energetiky a fosilních paliv jenom tím, že budeme spořit, efektivně využívat energii a alternativní zdroje. Například v Rakousku nebo v Bavorsku má každá obec několik větrných elektráren a všechny domácnosti jsou zásobeny pouze touto elektřinou. Každý dům má svoji fotovoltaiku nebo si ohřívá vodu, domy jsou samozřejmě zateplené.
Pak je samozřejmě problém, co průmysl, zemědělství a tak dále. Tam se pak můžeme vrátit k tomu, že můžeme energii využívat efektivněji.
Jak se vám žije s pocitem, že jste, možná i většinově, vnímáni jako „štváči“ a „potížisté“? Ti, kteří zablokují dostavbu skoro dostavěné dálnice? Ti, kteří nenechají zavřít elektrárnu, která kouří, když by se mohla postavit ta, která jenom rozbíjí jádro?
Musíme si uvědomit, že pojmy jako „potížisti“ a „extrémisti“ vypouští většinou politici, kteří jsou asi naštvaní, že je usvědčujeme ze lži nebo utajování informací. Přitom hlásají lidem: „Když budete volit nás, zajistíme vám štěstí na zemi a bude to rychle a levně.“ My dokazujeme, že to není pravda, že voliče podvádějí, utajují informace a že dělají něco jiného, než že by hájili veřejné zájmy. Nelze se proto divit, že nás oslovují podobně jako politická moc před listopadem 1989, kdy Rudé právo a jiné plátky aktivisty bojující za lidská práva nazývaly „samozvanci“ nebo „ztroskotanci“ a ptaly se, kdo je platí.
Bohužel i v demokracii mají ti, co vládnou, stejný způsob argumentace. První, na co se zeptají, totiž je: „Kdo vás platí? Američani nebo Němci?“ Na to odpovídáme: „Ano, zase nás platí ten Západ, Východ nemá peníze.“
Miroslav Patrik (*1963, Michalovce)
Ekologický aktivista. Vystudoval geochemii a ložiskovou geologii. Problematice životního prostředí se věnuje už od 80. let. V roce 1989 spoluzakládal sdružení Děti Země, dnes je jeho předsedou. Zabývá se vlivem dopravy na životní prostředí, zejména dálnic. Je koordinátorem akce Den bez aut či ankety Ropák roku.
(redakčně kráceno)