Ve čtvrtek 19. června se v Muzeu Boskovicka konala beseda o historii hostinských zařízeních v Moravském krasu. Šlo o součást tamní výstavy Když se v Boskovicích vařilo pivo. Přednášel vědecký pracovník Etnologického ústavu Akademie věd PhDr. Karel Altman, CSc.
Ještě do 29. června potrvá v Muzeu Boskovicka výstava „Když se v Boskovicích vařilo pivo“. Návštěvníci se zde setkají s vzácnými dobovými exponáty, jež představují dávné vybavení hostinců, fotografiemi, etiketami pivních sklenic, samotnými sklenicemi a též mohli již třikrát ochutnat různé druhy pěnivého moku s odborným výkladem.
Pro zájemce o historii hostinských zařízení v tehdejším boskovickém okrese připravil archeolog Mgr. Roman Malach besedu na čtvrtek 19. června. Pozval člověka nanejvýš povolaného a v tomto oboru znalého. Byl jím vědecký pracovník Etnologického ústavu Akademie věd PhDr. Karel Altman, CSc. (*1960). Mgr. Roman Malach o něm prozradil: „Za dob studií na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně jsem byl pozorným posluchačem jeho přednášek. Vážím si jej jako jednoho z našich nejlepších historiků a etnologů současnosti.“
Akci zahájil historik Muzea Boskovicka Mgr. Petr Vitámvás: „Přednáška je věnovaná hostinským zařízením v Moravském krasu a je v rámci naší výstavy Když se v Boskovicích vařilo pivo.“
„Zabývám se mimo jiné především národopisem měst a jeho historií v devatenáctém a dvacátém století,“ začal své vyprávění PhDr. Karel Altman. „Též tehdejším trempským hnutím mládeže a zkoumáním dobového periodického tisku, kluby, spolky a různými formami sdružování. To probíhalo především v hostincích. Od toho jsem se k danému tématu dostal.“
PhDr. Karel Altman poté pochválil expozici výstavy a dodal, že téma jeho přednášky se k ní velmi hodí. Představil Boskovice jako bránu do Moravského krasu. Sem patří Adamov, Blansko, Ochoz a další.
„Od konce sedmdesátých let minulého století jsem v Moravském krasu často pobýval,“ pokračoval PhDr. Karel Altman. „Poznával jsem místní hostinská zařízení a v dalších letech zkoumal historické prameny. O Krasu pojednávala hojně různá literatura, knihy a periodický tisk, kde se objevovaly i vzpomínky pamětníků.“
PhDr. Karel Altman připomenul výbornou publikaci hoteliera ze Sloupu Aloise Břouška – Vzpomínky a lidové verše. Vydáno nově v roce 2005 podle jeho rukopisu. Dále knihy jeskyňáře a trempského písničkáře ze skupiny Karabina Pavla Čiči Jelínka (*1947). Uvedl, že ve své vědecké práci čerpal též z dobových novin a turistických průvodců a se zájmem sleduje jejich vývoj. V těchto brožurách se hostinská zařízení i dnes již zaniklá objevovala pravidelně. Skvělým zdrojem informací o Moravském krasu vždy byl a je časopis Turista, jenž začal vycházet roku 1889 v Praze.
Ve druhé polovině devatenáctého století byl Moravský kras známý spíše pod jménem Moravské Švýcarsko – především dle rázu krajiny.
Do Moravského krasu mířili v devatenáctém století hlavně brněnští turisté (zeměpisně k němu patří již kopec Hády).
V Josefovském údolí u Adamova vznikla v polovině devatenáctého století horská chata k ubytování značného počtu výletníků dodnes známá jako Švýcarka - Švýcárna. Restaurace pro zámožné klienty poeticky zmíněná a vychválená v tehdejším časopise Světozor vycházejícím od roku 1834.
V roce 1884 byl v Brně založen místní odbor Klubu českých turistů – vlastenecký spolek. Mimo jiné si vytknul za cíl dát Moravskému Švýcarsku český ráz. O rok později zřídil z iniciativy učitele z Vilémovic Antonína Podroužka v centru Moravského krasu Útulnu U Macochy. Patřila k nejznámějším a byla inzerovaná v mnoha časopisech a novinách. Byla tam restaurace, noclehárna a Šlapácký pokoj pro nejvytrvalejší významné turisty. Slavnosti otevření 25. srpna 1885 se zúčastnilo 150 hostů z Brna, 33 z Prahy. V Blansku proběhla slavnost s projevem tehdejšího starosty a pak se průvod odebral pěšky na Macochu, kde byla Útulna předaná do užívání za účasti předsedy Klubu českých turistů z Prahy. Podnik byl cenově přístupný a vyhlášený. V roce 1900 publikoval boskovický rodák Dr. Karel Absolon (*1877 †1960) stať Turistické potulky po Krasu moravském a Útulnu poeticky zmínil. Dnešní vzhled chaty je jiný, původní útulna na počátku 20. století vyhořela. V roce 1929 znovu vystavěna jako Jubilejní chata. Byly tam už i garáže pro auta.
Skalní mlýn – je dole pod Macochou na rozcestí Punkevního údolí, Pustého žlebu a Suchého žlebu. První zmínka o něm je z roku 1826. Od konce 19. století slouží jako ubytovna, hotel a restaurace. I o něm se ve své stati z roku 1900 zmiňuje Prof. Dr. Karel Absolon.
V Adamově dali postavit Lichtnštejnové v první polovině 19. století na místě panské stodoly hospodu a v ní založili roku 1863 místní vlastenecký Čtenářský spolek. Na jejím místě stojí dodnes Skalní sklep Adamov – Hotel a restaurace postavený o třicet let později. Po roce 1989 opuštěný a chátrá.
Nádražní restaurace – byly to oblíbené a poměrně významné podniky.
V Blansku byl hotel Juříček zmíněný v pramenech roku 1939. Majitelem byl Oldřich Juříček, jemuž patřil i tehdy nejmodernější hotel Macocha. Nabízel hostinské pokoje a pivo. V reklamách na tehdejší hostinská zařízení se často objevuje Moravský kras. Hotel Ježek – nabízel i garáže pro zámožnější klienty. Dělnický dům Blansko – restaurace a turistická noclehárna, lidovější zařízení za mírné ceny. Restaurace Záložna – Jan Kretz Blansko. Hostinec Na Obůrce.
V Rájci Jestřebí byla v meziválečném období Kubešova restaurace a hotel u nádraží. Nabízel cizinecké pokoje, parkoviště, velký taneční sál a stinnou zahradu. Podnik zaměřený na spolkové výlety zvláštními vlaky. Hotel Hudec tamtéž proti nádraží – též zaměřený na turisty a cizince. Mimo běžné služby nabízeli informace o moravském krasu.
Sloup – Hotel Kučera, Hotel Alois Břoušek od začátku dvacátého století poskytoval čisté letní byty, dobré stravování za mírné ceny. Existuje v původní podobě dodnes.
„O hostinských zařízeních regionu bychom mohli hovořit i dále,“ zakončil své poutavé vyprávění PhDr. Karel Altman. „Například Alois Břoušek zanechal pozoruhodné paměti. Ale o tom zase někdy příště.“
Luboš Sušil, Boskovice
