„Nebudu dělat Bureše,“ říká Jiří Dienstbier o možné kandidatuře na prezidenta

Praha - Hostem Jakuba Železného byl 26. března v Dobrém ránu Jiří Dienstbier. Osobnost českého disentu a jeden z mluvčích Charty 77, po roce 1989 federální ministr zahraničních věcí. Z praktické domácí politiky odešel v roce 1992 po volebním neúspěchu jeho Občanského hnutí. Nyní se Dienstbierovo jméno vrací ve spojitosti s kandidaturou na prezidentský post. Ta také byla hlavním tématem rozhovoru.

Budete příští rok kandidovat na prezidenta proti Václavu Klausovi?
Za prvé je to všechno strašně brzo a kampaň, která kolem toho je, je jakási virtuální realita. Vím, že se o tom v politických kruzích mluví, vím že se hledá kandidát. Nejde ale přece o to, jestli to budu já, ale jestli to bude člověk schopný, proevropský, schopný konsensu, který není provokativní vůči vnějšímu světu a který bude zejména během našeho předsednictví Evropské unii podporovat naši aktivní politiku.

Teď jste jinými slovy řekl, jaký není Václav Klaus?
Je to možné takto stavět, protože nepředpokládám, že se Václav Klaus změní.

Musíte mít přeci jasno, jestli byste za rok byl ochoten jít do takové věci, jako je prezidentská volba.
Díky této situaci jsem nucen o tom přemýšlet. Ostatně už před pěti lety jsem byl takto oslovován, ale já jsem odmítal se zúčastnit hry, která se tady tenkrát vedla. Čili jsem ochoten a připraven v případě, že dostanu seriózní nabídku. Zatím jsem žádnou oficiální nabídku nedostal, přeci jen je trochu brzo, ale vím, že mé jméno figuruje v těchto debatách. Takže o tom přemýšlím a vím, že pokud nabídku dostanu a přijmu ji, tak to musí být nabídka, kdy bych byl relevantním kandidátem – nechci dělat, jak to bylo minule, pana Bureše. Protože i když má člověk prohrát, musí prohrát důstojně a nedělat někde šaška.

Říkáte, že je ještě brzo na oficiální přijetí kandidatury. Václav Klaus už řekl, že kandidovat bude, tedy jestli ho bude někdo chtít?
No ano, samozřejmě. Václav Klaus to udělal velice chytře, aby si tak rok předem vytipoval pole, na kterém se bude hrát, což od něj byla velice chytrá akce. Tím pádem spustil tyto spekulace.

V jakém vztahu a styku jste s ČSSD, Jiřím Paroubkem? Právě o té se mluví jako o straně, která by vás mohla kandidovat.
To je možné. Nemohu říci v jakém vztahu jsem se sociální demokracií. Jsem v dobrém vztahu s celou řadou sociálních demokratů, ale také s jinými. S Jiřím Paroubkem se tak moc nevidím, ale vím, že samozřejmě on také bude rozhodovat o tom, jestli mi bude kandidatura nabídnuta.

Cítíte se být člověkem, který má sociálnědemokratické, když ne názory, tak alespoň některé odstíny svého politického cítění?
To jsou zvláštní otázky. Cítím se být člověkem, který má samozřejmě sociální cítění, ale mám ho, protože jsem vyrůstal v lékařské rodině… Abych to zkrátil mám sociální cítění, protože jsem svačiny raději házel do popelnic, než bych je jedl, protože jsem se nemohl rozdělit se svými kladenskými hornickými a dělnickými spolužáky.

Jaký je váš vztah s bývalým prezidentem Václavem Havlem? V době bombardování Jugoslávie jste se názorově docela zásadně rozcházeli. Václav Havel nedávno v rozhovoru řekl, že by na post prezidenta měla přijít mladá krev. Vy jste pro Lidové noviny prohlásil, že se necítíte jako úplně stará krev.
Když se s Václavem Havlem potkáme, tak se pozdravíme, popovídáme. Teď budeme spolu tento týden v Londýně na besedě, kterou bude řídit Timothy Garton Ash, o Chartě a jejích důsledcích. Takže my máme normální vztahy a to, že máme na určité věci odlišný názor, to by už mělo být skoro samozřejmostí v zemi, kterou chceme považovat za demokratickou.

Nepřipadáte si tak trochu patnáct let nečinný, co se domácí politické scény týče? Od porážky Občanského hnutí ve volbách v roce 1992 jste v té praktické domácí politice nefungoval. Není to příliš dlouhá pauza?
Jako pauzu to nevnímám, poněvadž já se cítím být v politice vždy, buď jako novinář nebo ve funkcích. Zabývat se politikou a mít k ní vztah, je přeci normální občanská věc, na to nemusíte být ve funkcích. Funkce je dobrá k tomu, že můžete něco prosazovat. Ale nemá cenu mít funkci, kde by jste to prosazovat nemohl.

Až vám třeba po shlédnutí tohoto rozhovoru zavolá Jiří Paroubek a nabídne kandidaturu na prezidenta v barvách ČSSD, co mu dopovíte?
Jsem si jist, že mi takhle nezavolá, to by bylo příliš jednoduché. Abychom se o takových věcech vůbec bavili, ať už s Jiřím Paroubkem, nebo s jinými politiky, je potřeba si k tomu nejdříve sednout a prodiskutovat celou situaci. Přímo odpovědět nemohu, nejdříve musím vidět, že je na tom zájem širší než jen jedné strany.

(redakčně kráceno)

Vydáno pod