Praha - Probudit národ z otupělosti a beznaděje a vyburcovat ho k odporu proti nastupující normalizaci po okupaci ze srpna 1968. Takové bylo poselství Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na pražském Václavském náměstí. Jeho čin sice politický vývoj v zemi nezměnil, mnohým ale dodával v době normalizace sílu. Hrdinně-tragický skutek dvacetiletého studenta historie došel naplnění o 20 let později v tzv. Palachově týdnu, který předznamenal konec totalitního režimu v Československu. Jan Palach se narodil 11. srpna 1948.
Palach absolvoval nejdříve základní školu ve Všetadech, poté byl přijat na mělnické gymnázium. Ve výběru vysoké školy ho ovlivnil především jeho otec, který ve všetadech vlastnil malý cukrářský krámek. Otec byl pro Jana velkým vzorem, miloval ho a velmi rád poslouchal jeho vyprávení o velkých postavách našich národních dějin. Zřejmě díky němu si vypěstoval hluboký zájem o historii.
Palach snil o studiu na Filozofické fakultě UK. Přijímací zkoušky sice udělal, ale nebyl přijat. Poté rok studoval na Vysoké škole ekonomické. Přesto se dál zajímal o historii a sen studovat na filozofické fakultě ho neopustil. O dva roky později absolvoval znovu příjimací zkoušky a byl přijat do druhého ročníku obor dějepis - politická ekonomie.
Rok 1968 prožíval Palach velmi intenzivně. Účastnil se řady diskusních večerů a schůzí. Okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy nesl nadmíru těžce. V té době mu byla blízká každá akce, která s touto situací vyslovovala nesouhlas, v listopadu 1968 se aktivně zúčastnil studentské stávky.
Zatímco si lidé začali zvykat na přítomnost okupačních vojsk a upadali do letargie, Palach cítil, že se s touto situací nemůže smířit. Pravděpodobně přemýšlel, jak lidi probudit, jak docílit toho, aby se neuzavírali do svých soukromých záležitostí, aby zápasili o svůj osud. V touze probudit v lidech novou sílu, uchýlil se k činu nejzoufalejšímu.
