Martin Jirous zpívá společně s ptáky

Ani ne rok po smrti básníka Ivana Martina Jirouse vychází již druhé CD s nahrávkou autorské recitace – po Magorových labutích písních se můžeme těšit z autentického podání na albu Magorovi ptáci a další příběhy.

Jirous byl nejen výtečný básník, zároveň uměl své verše výtečně podávat, což jistě potvrdí každý, kdo jej někdy slyšel číst. A ti, kteří jej neslyšeli, mohou jen litovat, ze zásvětí již může básník promlouvat slovem pouze tištěným, anebo… ano, z nahrávek.

Zatímco první album, jež stejně jako novinku vydalo nakladatelství Guerilla Records, bylo věnováno jeho nejznámější sbírce - Magorovým labutím písním, album Magorovi ptáci je – jak je snadno poznat z názvu – věnováno veršům o ptácích.

Byla v úvodu zmíněna autentičnost, a ne náhodně. Z Jirousova přednesu je totiž cítit nejen zaujetí poesií, její silou, ale také, jak je někdy jeho hlas unavený, jak se mu nemluví snadno a lehce – a přesto promlouvá, jako by jej cosi nutilo, pudilo vyslovovat ty krásné, prosté verše. A síla básnického slova, výpovědi je tím ještě více umocněna.

„Přileťte, miláčkové, ptáci! / S lidmi už nemůžu, vy to víte…“ psal Jirous v bezejmenné básni v roce 1987. Napsal ale ve své starší sbírce Magorovi ptáci také krásné verše o své první ženě Věře (a zmiňuje zároveň volavku, kterou tehdy spolu chovali a kterou – to již v básni není – zabili estébáci), stejně jako o své druhé ženě Juliáně.

Album Magorovi ptáci a další příběhy
Zdroj: ČT24/Guerilla Records

Na albu zazní kromě kompletní sbírky Magorovi ptáci také celá novější sbírka Okuje (2007) a oněch dvacet let, které obě sbírky dělí, je cítit – vedle básní o ptácích, ale i jiných zvířatech jsou zde i verše o smrti, o odcházení přátel. Jistě perlou je recitace sbírky Úloža, jejíž rukopis již nakladateli nestačil odevzdat. A na samý závěr pak přečte Jirous báseň Smiluj se nade mnou ze sbírky Magorův soumrak (1985-1997).

Celé album, jehož booklet je zdoben malbami Josefa Žáčka, je prokládáno hlasy ptáků a žab, které do svého archivu natočil Vít Zavadil, verše se tak – vlastně logicky – ocitají v blízkosti těch, o nichž často zpívají, zároveň tyto hlasy tvoří krásný doprovod k Jirousovu obroušenému hlasu. A pro ty, které by zajímalo, jaké že konkrétně ptačí hlasy slyší mezi jednotlivými básněmi, je v příloze připraven seznam – jen namátkou: pěnkava obecná, čejka chocholatá, puštík obecný či drozd zpěvný, v mezipauzách ale slyšíme také chór kuňky ohnivé nebo rosniček zelených, ropuch zelených či skokanů krátkonohých.

Ivan M. Jirous a Václav Havel
Zdroj: ČT24

V básni Maurici Maeterlinckovi ze sbírky Okuje Jirous píše: „cokoli kdy bylo napsáno / trvá kdesi v čase / a věčnosti / nezávisle na fyzickém zachování…“, a my můžeme jen tiše přikývnout. Ano, Martine, vše, co jsi napsal, trvá, bez ohledu na tvůrcovu smrtelnost – stejně jako ty.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...