Ani ne rok po smrti básníka Ivana Martina Jirouse vychází již druhé CD s nahrávkou autorské recitace – po Magorových labutích písních se můžeme těšit z autentického podání na albu Magorovi ptáci a další příběhy.
Jirous byl nejen výtečný básník, zároveň uměl své verše výtečně podávat, což jistě potvrdí každý, kdo jej někdy slyšel číst. A ti, kteří jej neslyšeli, mohou jen litovat, ze zásvětí již může básník promlouvat slovem pouze tištěným, anebo… ano, z nahrávek.
Zatímco první album, jež stejně jako novinku vydalo nakladatelství Guerilla Records, bylo věnováno jeho nejznámější sbírce - Magorovým labutím písním, album Magorovi ptáci je – jak je snadno poznat z názvu – věnováno veršům o ptácích.
Byla v úvodu zmíněna autentičnost, a ne náhodně. Z Jirousova přednesu je totiž cítit nejen zaujetí poesií, její silou, ale také, jak je někdy jeho hlas unavený, jak se mu nemluví snadno a lehce – a přesto promlouvá, jako by jej cosi nutilo, pudilo vyslovovat ty krásné, prosté verše. A síla básnického slova, výpovědi je tím ještě více umocněna.
„Přileťte, miláčkové, ptáci! / S lidmi už nemůžu, vy to víte…“ psal Jirous v bezejmenné básni v roce 1987. Napsal ale ve své starší sbírce Magorovi ptáci také krásné verše o své první ženě Věře (a zmiňuje zároveň volavku, kterou tehdy spolu chovali a kterou – to již v básni není – zabili estébáci), stejně jako o své druhé ženě Juliáně.
Na albu zazní kromě kompletní sbírky Magorovi ptáci také celá novější sbírka Okuje (2007) a oněch dvacet let, které obě sbírky dělí, je cítit – vedle básní o ptácích, ale i jiných zvířatech jsou zde i verše o smrti, o odcházení přátel. Jistě perlou je recitace sbírky Úloža, jejíž rukopis již nakladateli nestačil odevzdat. A na samý závěr pak přečte Jirous báseň Smiluj se nade mnou ze sbírky Magorův soumrak (1985-1997).
Celé album, jehož booklet je zdoben malbami Josefa Žáčka, je prokládáno hlasy ptáků a žab, které do svého archivu natočil Vít Zavadil, verše se tak – vlastně logicky – ocitají v blízkosti těch, o nichž často zpívají, zároveň tyto hlasy tvoří krásný doprovod k Jirousovu obroušenému hlasu. A pro ty, které by zajímalo, jaké že konkrétně ptačí hlasy slyší mezi jednotlivými básněmi, je v příloze připraven seznam – jen namátkou: pěnkava obecná, čejka chocholatá, puštík obecný či drozd zpěvný, v mezipauzách ale slyšíme také chór kuňky ohnivé nebo rosniček zelených, ropuch zelených či skokanů krátkonohých.
V básni Maurici Maeterlinckovi ze sbírky Okuje Jirous píše: „cokoli kdy bylo napsáno / trvá kdesi v čase / a věčnosti / nezávisle na fyzickém zachování…“, a my můžeme jen tiše přikývnout. Ano, Martine, vše, co jsi napsal, trvá, bez ohledu na tvůrcovu smrtelnost – stejně jako ty.
