Není příliš známo, že vynález Internetu a sociálních sítí byl předpovězen už v 19. století. Tím, kdo předvídal jejich nástup, byl kníže Vladimír Fjodorovič Odojevskij. Tento nevšedně činorodý filantrop a myslitel se narodil v roce 1803 v Moskvě jako příslušník šlechtického rodu, který byl větví prastaré dynastie Rurikovců. Již v mládí se proslavil jako žurnalista, literární kritik a spisovatel. Spolu s Puškinem vedl časopis Sovremennik, načež pracoval v sanktpetěrbuské carské knihovně a v Rumjancevově muzeu.
Renesanční charakter jeho osobnosti ilustrují jeho další zájmy. Zabýval se hudbou, která podle něj byla nejvyšším ze všech umění, a významně se zasloužil o rozvoj hudebního vzdělání v Rusku. Napsal několik prací o dějinách ruské hudby a přátelil se s Michailem Glinkou, který aplikoval jeho teoretické přístupy. V jeho povídkách se objevují postavy Ludwiga van Beethovena a Johanna Sebastiana Bacha.
Zajímala ho také medicína (založil dětskou nemocnici v Sankt Petěrburgu), archeologie a geografie (byl členem archeologické a zeměpisné společnosti), organizoval pomoc chudým a byl též vynálezcem. Provedl mnoho experimentů a vynalezl kobaltové elektrolytické pokovování.
Jeho literární tvorba měla obdobně široký záběr. Psal pohádky pro děti, které byly vydány v knize „Pohádky dědy Ireneje“, mezi jeho díly pro dospělé nejvíce proslul soubor povídek „Ruské noci“, který má formu filozofických rozhovorů několika mladých lidí.
Fascinovaly ho vědeckofantastické příběhy a v jednom z nich, v nedokončené povídce „Rok 4338“, předpověděl příchod Internetu. Píše v ní také o letecké dopravě či o tzv. hydrofonu, vodním komunikačním systému, který připomíná telefon. Na rovníku byly tepelné akumulátory a teplo pak bylo transportováno do chladnějších oblastí (zkušenosti s ruským počasím se nezapřou). Popisuje zde i přenos obrazu či expedice na Měsíc.
Jak tedy líčí obdobu současného Internetu a sociálních sítí? Texty v jeho světě bylo možné přenášet elektronicky, „dopisy jsou nahrazeny elektronickým rozhovorem. (…) Dnes jsme obdrželi premiérův občasník, v němž nás, mezi jinými, zve na večeři. V mnoha domech, hlavně těch, kde mají spoustu známých, dostávají takovéto zprávy. Nahradilo to pravidelnou korespondenci (….). Tyto občasníky obvykle informují o dobrém či špatném zdraví dotyčného, o novinkách v rodině, o nejrůznějších úvahách, komentářích a drobných nápadech, a obsahují i pozvánky. V případě pozvání na oběd i menu. Krom toho jsou domy přátel pro naléhavý případ propojeny magnetickými telegrafy, které lidem, již žijí daleko od sebe, umožňují spolu hovořit.“
Kníže Odojevskij, který nejenže předvídal vědeckotechnický pokrok, ale také k němu sám přispěl, zemřel v roce 1869.
