145 let fenoménu jménem Sokol

Před 145 lety v únoru roku 1862 byl založen Sokol. Současníci, zejména ti nejmladší, mají tuto organizaci spojenou především s tělovýchovnými aktivitami vrcholícími trochu staromilskými slety. Nahlédneme-li však do historie Sokola, zjistíme, že jde o fenomén, který výrazně formoval velikou část československé společnosti. Sokolská výchova stála v kořenech mnoha činů, které lze bez přehánění nazvat hrdinskými. Normy, ve kterých Sokol vychovával své členy, vedly k pocitu sounáležitosti a odpovědnosti k vlasti i svým spoluobčanům. Sokolství nebylo jen tělovýchovným vyžitím, byl to styl života, jeho mravní pravidla a duchovní náplň. Vliv Sokola na vznik Československa, jeho podíl na protinacistickém i protikomunistickém odboji je nepopiratelný. Oproti roku 1948, kdy měl Sokol členů téměř milión, čítá jeho dnešní základna pouhých 180 000 členů. Nejen proto stojí za to sokolskou historii připomínat. Společně s moderátorem Vladimírem Kučerou se tímto tématem v Historickém magazínu z 24. února zaobírali historici Jan B. Uhlíř (JU) a Marek Waic (MW).

V čem se vlastně zrodil sokolský fenomén?
JU: Určitě šlo o jistý životní styl. Hlavní myšlenkou zakladatele Sokola Miroslava Tyrše bylo pokusit se o emancipaci českého národa. Dát lidem pomocí cvičení a setkávání většího počtu lidí možnost sblížení, bratrství. Držíce se ideje Kalokagathie (pěstování těla i ducha), snažil se o emancipaci českého národa v rámci rakouské monarchie.

MW: Fenomén sokolství vzniká v průběhu mnoha desetiletí. Nadstranickost, kterou dal Sokolu geniálně Tyrš do vínku, vznikla zcela z praktických důvodů. U kolébky Sokola stojí celá plejáda uměleckých a politických osobností té doby. Například bratři Grégrové si přáli, aby se Sokol přidal k Mladočeské straně, ale Tyrš s Fügnerem byli proti a koncipovali Sokol jako organizaci ryze vlasteneckou a nadstranickou. Mimo jiné taky proto, že kdyby byl Sokol politicky angažován, určitě by ho rakouské úřady zakázaly. Fenomén sokolství se pak vytváří postupně během devadesátých let devatenáctého století, přes významný vliv na vznik samostatného státu, až k odboji během fašismu a posléze komunismu.

Na základě čeho zakládal Tyrš Sokol? Měl nějaký vzor?
MW: Jde o souhrn okolností. Určitý vzor zde byl v turnerském hnutí, které vzniklo v Prusku už na začátku 19. století jako projev odporu proti Napoleonovi a Francouzům. Dokonce i turnerskou cvičební sestavu Tyrš velmi dobře znal, protože působil jako cvičitel v soukromém ústavu Jana Malypetra. Jde také o pád Bachova absolutismu, kdy se Rakousko stává konstituční monarchií. V tuto dobu dochází k velkému rozmachu společenského života. S tím souviselo zakládání různých spolků. A Sokol se stává jedním z nejdůležitějších z nich. Od této doby můžeme mluvit o počínajícím fenoménu sokolství.

Nacházím zde malý historický paradox. Jedním ze zakladatelů turnerského hnutí byl Ján, což byl údajně Čech. Tyrš na druhou stranu byl zas Němec. Je to pravda?
MW: Pravděpodobně byl Ján skutečně potomkem českých pobělohorských emigrantů, i když němečtí historikové to příliš nezmiňují. Na straně druhé Tyrš byl původem Němec a Fügner byl Němec takřka čistokrevný. Původní Tyršovo jméno, s kterým v roce 1850 maturoval, zní Friedrich Tirsch, ale v roce 1870 nalézáme na jeho zbrojním průkaze už jméno Miroslav Tyrš.

Vyvinul se v Čecha?
MW: Vyvinul se v Čecha díky rodinné tragédii, neboť v šesti letech osiřel a byl pak vychováván svými strýci v českém prostředí. Už od gymnaziálních let se hlásil k českému vlastenectví.

Bylo řečeno, že v této době vznikalo mnoho spolků. Proč se zrovna Sokol stal součástí českého mýtu?
JU: Řekl bych, že nikdo z ostatních zakladatelů neměl tak geniální mozek jako Miroslav Tyrš. Sokol se stal fenoménem, protože Tyrš byl ve správnou chvíli na správném místě s geniálním úmyslem. V dějinách je potřeba muže, který se postaví do čela a strhne dav.

MW: Dalšími významnými osobnostmi byli například Jindřich Vaníček, nebo Josef Scheiner (druhý sokolský starosta). Josef Scheiner byl významnou osobností české politiky, byl členem Volné myšlenky a přesvědčený liberál, posléze předstvitel prvního odboje. Hlavně to však byli opravdoví vlastenci, kteří si uměli udržet odstup od příliš horlivého, emocionálního vlastenectví. Těmto mužům se podařilo držet na uzdě občasné nacionalistické projevy uvnitř sokolského hnutí.

Dá se sokolstvo a sokolství sociologicky umístit - do nějaké třídy, skupiny, vrstvy obyvatelstva?
JU: V tomto ohledu šlo Tyršovi o to, aby byl Sokol otevřen všem, aby se stíraly stavovské rozdíly. Šlo o zásadní záměr spojit vedle sebe chudé dělnictvo i bohatou šlechtu.

Dokonce i sokolské názvosloví si vytvářeli tak, aby nebylo německy pokřivené. Spolupracoval na něm i Karel Jaromír Erben.
MW: Ano, i Purkyně. Má to logiku, protože ryze český tělocvičný systém nemohl mít německé názvosloví.

Jak to vymýšleli?
MW: Čerpali určitě z německých prací. Tyrš byl navíc velký znalec a obdivovatel antiky. Na sklonku svého života se stal profesorem estetiky a umění. Podsouvá se mu, že díky tomuto místu Sokol obětoval, ale pravda je prozaičtější. Tyrš se stal v roce 1882 univerzitním profesorem a pro rakouské úřady nebylo společensky únosné, aby univerzitní profesor byl zároveň představeným nějakého tělocvičného spolku. Takže zkrátka neměl na vybranou.

Jaký vliv měl Sokol při vytváření samostatného Československa?
JU: Odpověď je poměrně prostá. Legie vznikaly na principech sokolských zásad. Navíc v letech 1918-19, kdy republika ještě neměla zajištěné hranice, ani svoji vlastní armádu, zde začínalo hrozit nebezpečí ze strany maďarských bolševiků. Sokolové se v tuto dobu dobrovolně hlásili a odjížděli na Slovensko plnit zástupnou roli neexistující branné moci.

Jaký měl vztah k Sokolu T. G. Masaryk?
MW: Domnívám se, že dobrý. Oni se spíše sokolové hlásili k T.G. Masarykovi, než on k nim. Pravdou je, že hlásit se k Masarykovi bylo v těchto dobách celorepublikovou tendencí. U Sokolů tomu bylo přeci jen trochu jinak. Masaryk v meziválečném období vytváří takzvanou hradní skupinu složenou z nejrůznějších osobností, která měla být protiváhou politickým stranám. Největší spolkovou oporou této hradní skupiny pak byli právě sokolové a odbojáři.

Masaryk často hovořil o tom, že „sokoluje“?
MW: Doslova říká, že když byl ve Vídni, tak „sokoloval“. Takže o tom hovoří, ale nepřeceňoval bych to. Stejně jako bych nepřeceňoval, že všichni ministerští předsedové meziválečného Československa byli sokolové. Ono to pro ně bylo dobré v rámci politické kariéry – zlepšovalo jim to profil. Za první republiky se Sokol stává střediskem společenského života na malých městech a ve velkých vesnicích. Ale šlo o malé organizace, jejichž členové neměli žádný vliv na chod sokolského hnutí.

Sokol nebyl jediný tělocvičný spolek. Existoval katolický Orel, sociálnědemokratické DTJ a komunistické FDTJ. Jak se Sokol s takovouto konkurencí vyrovnával?
JU: Při pohledu na početnou členskou základnu Sokola je vidět, že tato konkurence byla pro Sokol bezvýznamná. Dokonce ve chvílích, kdy docházelo k likvidaci první republiky, se začaly objevovat tendence sloučit tělocvičnou stránku těchto organizací, ale nakonec po dlouhých jednáních k ničemu nedošlo. Poté přišla okupace a na těchto základech se už nedalo stavět.

MW: Úplně bych nesouhlasil. V případě Orla a hlavně jeho působnosti na Moravě šlo o jistou konkurenci. Sokol i přes jasně dominující postavení měl s ostatními spolky poměrně problematické vztahy. Nejvíce právě s Orlem, který považoval za politicko-katolické uskupení. Sokol byl velmi tvrdě proti politickému katolicismu.

Jaký byl osud Sokola za okupace během druhé světové války?
JU: Nacistická okupační moc si byla velice dobře vědoma nebezpečnosti existence takto masového hnutí. V archivech jsou zmínky už z patnáctého března, kdy se sokolové snažili otrávit život postupující německé armádě alespoň tím, že sypali na silnici hřebíky. Nebylo možné hned po okupaci vystoupit nějakým razantním rozhodnutím a rozhněvat si obyvatelstvo. Politika v obsazených Čechách a Moravě byla jasná – zachovat klid, aby mohli čeští a moravští dělníci spořádaně pracovat pro Německo. Nebylo tedy možné organizaci, která v tu dobu měla téměř 600 000 členů, zlikvidovat okamžitě.
K likvidaci Sokola se přistoupilo až v roce 1941 postupnými kroky. Nejdříve byla v dubnu Sokolu pozastavena činnost. Po nástupu Reinharda Heidricha došlo k zatčení sokolských špiček. Zatčeno bylo na 1200 lidí, drtivá většina z nich skončila přes terezínskou pevnost v Osvětimi. Úmrtnost za prvního půl roku byla 89 procent.
Sokol se snažil i o jakousi rezistenční činnost, do léta roku 1940 byl jistou základnou pro další odbojové organizace, kdy dodával lidský materiál. Poté, co první odbojová vlna byla silně zasažena činností gestapa, dostává se Obec sokolská v odboji (název sokolské odbojové organizace) do popředí. Je třeba především zdůraznit významnou roli sokolů na sklonku roku 1941, kdy zde byli shozeni parašutisté s Anglie. Velká většina historiků se shoduje na tom, že nebýt pomoci sokolských odbojářů, byl by atentát na Reinharda Heidricha takřka nemožný.

To je tedy docela silná práce v odboji.
JU: Málokterá organizace hrála tak důležitou roli v rámci odboje jako právě sokolové. A nebyla to jen Obec sokolská v odboji, byli to sokolové působící v jiných organizacích, kteří se snažili získat kontakty na mateřskou organizaci nebo působili paralelně. Každopádně dodnes nedozrál čas rozkrýt odboj jako takový.

Jak se k sokolům zachoval režim po roce 1948? V roce 1948 proběhl Všesokolský slet, což byla jakási poslední masová demonstrace proti komunistickému převzetí moci.
MW: To skutečně byla. Tento 11. Všesokolský slet se nesl ve znamení očekávání sokolů i komunistické moci. Sokolové brali slet jako vyvrcholení svého snažení a příprav. Komunisté pak podkládali hladký průběh sletu za potvrzení normalizované situace v Česku, že se tady nic neděje, že puč byl legitimní. Navíc se Gottwald stává novopečeným prezidentem. Nakonec se všesokolský průvod, který zakončuje tradičně slet, změnil ve velkou protikomunistickou demonstraci. Komunisty to velice popudilo a řekl bych, že to byl jeden z podnětů k zahájení brutální éry komunismu probíhající na konci čtyřicátých a na začátku padesátých let.

(redakčně kráceno)

Vydáno pod