Zermatt (Švýcarsko) - Jako první stanuli na vrcholu Matterhornu (4 478 m. n. m.) angličtí horolezci ve složení Whymper, Hudson, Hadow, Douglas, Croz a Tangwalder. Prvovýstup se však v průběhu sestupu změnil v první velkou tragédii v dějinách horolezectví. Většina z horolezců totiž 14. července 1865 zahynula při pádu do tisícimetrové hlubiny. Podobně jako v případě mnoha jiných hor i prvnímu výstupu na Matterhorn předcházela řada let postupného přibližování a zkoumání hory. Hora byla většinou považována za nedostupnou - jen několik málo jedinců věřilo, že výstup na její vrchol je v lidských silách. Jedním z nich byl i mladý londýnský grafik, pracující v Alpách - výtvarníkem výpravy tak nebyl nikdo jiný než Edward Whymper, jehož jméno je s Matterhornem nesmazatelně spojeno.
Matterhorn – hora, která pohřbila své první pokořitele
Tři neústupní
První Whymperovy pokusy spadají do roku 1861. Tehdy také vznikl nikdy nikým nevypsaný, o to však urputnější závod o prvovýstup. Jeho účastníky byli další Angličan, profesor John Tyndall (mimochodem významný fyzik, jehož jméno se dodnes objevuje v učebnicích a encyklopediích, které jen málokdy – a když tak zcela mimochodem poznamenávají, že se rovněž jednalo o výborného horolezce) a italský horský vůdce Jean Antonie Carrel.
Na výstup se připravovali současně Angličané a Italové
Z Zermattu vyrazila 13. července 1865 sedmičlenná skupina ve složení Edward Whymper, reverend Charles Hudson, sir Francis Douglas a teprve devatenáctiletý Robert Douglas Hadow, vikář v Skillingtonu, i zkušení horští vůdci Michel Auguste Croz z Chamonix a Pierre Tangwalder z Zermattu. Skupinu doprovázeli rovněž dva najatí nosiči, z nich jeden byl Tangwalderův syn, který vrcholovou skupinu doprovázel, nicméně na vrchol nešel. Prvovýstupců bylo tedy šest, a ne sedm, jak ukazuje slavný idealizovaný obrázek. Autorem je Gustave Doré, který je rovněž autorem stejně slavného obrazu matterhornské tragédie. Horolezci přenocovali na ledovcovém poli ve výšce 3 350 metrů a druhý den ve 13.40 bez větších problémů dosáhli vrcholu, kde zůstali asi hodinu. „Byl absolutní klid, žádné mraky ani mlha. Hory v okruhu sta kilometrů se zdály být velmi blízko,“ napsal později Whymper. Při tomto odpočinku uviděli asi o 300 metrů níže své soupeře. Italové je také spatřili, a proto další výstup vzdali.
Matterhorn
patří k nejkrásnějším horským štítům světa. Navíc je obklopený nádhernou velehorskou scenerií Walliských Alp, považovaných za nejpůsobivější část celého pohoří. Tento ostře řezaný, osamělý skalní jehlan je klasickým dílem přírody, přesněji ledovců. Udivuje především svými čistými tvary bez vedlejších rušivých vrcholů, a také proto se stal prototypem všech podobných světových štítů, od nedalekého Eigeru po himalájské velikány.
Výstup probíhal podle předpokladů, Whymper i Croz znali cestu téměř k vrcholu, znali klíčová místa a byli dobře připraveni i na obtíže, které může přinést vrcholová pyramida. Tito dva také vrcholu dosáhli téměř hodinu před zbytkem výpravy, a měli tak čas zbudovat zde kamennou mohylu a vztyčit improvizovaný prapor na holi.
Problémy nastaly až při sestupu, kdy celá skupina navázaná na lano byla náhle stržena již zcela vysíleným Hadowem do severní stěny. Jediný, kdo se dokázal včas zachytit a vzepřít pádu byl Tangwalder, jehož a zároveň i Whymperovým (který sestupoval úplně poslední) štěstím bylo, že lano neudrželo nápor a prasklo. Ostatní - Hadow, Croz, Hudson a Douglas dopadli na ledovec o 1 200 metrů níž. Z celé skupiny se tedy vrátili pouze Whymper a Tangwalder se svým synem.
Epilog: Tři dny po tomto slavném výstupu a neméně slavné tragédii vystoupil na vrchol Matterhornu i Carrel. Další informace k tématu na serveru Horolezecká abeceda.