Zlínská univerzita ocenila cestovatele Miroslava Zikmunda doktorátem

Zlín - Zlínská Univerzita Tomáše Bati dnes udělila čestný doktorát slavnému spisovateli a světoběžníkovi Miroslavu Zikmundovi za jeho celoživotní cestovatelské dílo. Na svých výpravách s Jiřím Hanzelkou projeli 83 zemí. V době, kdy většina lidí za železnou oponou cestovat nemohla, poznávali Češi cizokrajné země alespoň přes hledáček jejich kamery.

Zlínská univerzita udělila Miroslavu Zikmundovi hodnost doctor honoris causa za celoživotní dílo. Podle rektora univerzity Petra Sáhy je cestovatel příkladem celým svým životním příběhem. „Také tím, kam to lze dotáhnout, když se chce. To, co dokázal, je inspirací nejen pro studenty, ale i pro nás,“ uvedl Sáha.

Zikmund získal čestný doktorát ve Zlíně teprve jako čtvrtý držitel v pořadí. Zatím jsou jeho nositelem předseda Evropské komise José Manuel Barroso, manželka Tomáše Bati Sonja Baťová a slavná architektka Eva Jiřičná. Doktorát je zároveň dárkem k jeho pátečním narozeninám, Plzeňský rodák Miroslav Zikmund, který dlouhodobě žije ve Zlíně, totiž oslaví 95 let. „Nesmírně si toho vážím a chtěl bych se o to podělit se svým parťákem Jirkou Hanzelkou,“ řekl dnes Zikmund v sídle rektorátu univerzity.

Video O svých dojmech z ocenění hovoří Miroslav Zikmund
video

O svých dojmech z ocenění hovoří Miroslav Zikmund

Vzpomněl i významné události svého života. „První byl nocleh na Cheopsově pyramidě, druhý byl výbuch sopky v Kongu, třetí je tato pocta, o které se mi nikdy nesnilo,“ řekl po udělení doktorátu. Zavzpomínal také na první vyznamenání, které v životě dostal. Na úpatí Kilimandžára po čtyřdenním výstupu upletli jemu a Hanzelkovi dva černošští vedoucí výpravy slavnostní věnce a dali jim je na tropické přilby.

Miroslav Zikmund

Cestovatel a spisovatel Miroslav ZikmundMiroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Jeho otec pracoval coby strojvůdce a matka byla v domácnosti. Už od malička rád cestoval, v sedmnácti letech se společně s bratrem vydali vlakem do Podkarpatské Rusi. Později vystudoval Vysokou obchodní školu v Praze, kde se také seznámil s Jiřím Hanzelkou.

Po uzavření vysokých škol za dob nacismu začal Miroslav Zikmund pracovat na jatkách, ale brzy přešel na úřednické místo. Po dokončení studií v roce 1946 začali s Hanzelkou pracovat pro firmu Tatra. Zikmund ovládá pět jazyků: angličtinu, němčinu, francouzštinu, ruštinu a latinu. Později se začal učit také italsky, holandsky a španělsky. Bral i soukromé hodiny arabštiny a syrského dialektu.

Tatra 805 a Tatra 87Mladíci, kteří dlouhodobě plánovali velkou cestu kolem světa, zažádali vedení společnosti Tatra o zapůjčení jejich vozu na dva roky, firma jim vyhověla s tím, že budou dělat v zahraničí reklamu českým automobilům. Na první společnou cestu vyrazili 22. dubna 1947 spolu s nejnovějším modelem Tatry T 87. Tehdy ještě netušili, že se z jejich cesty kolem světa stane nakonec jen cesta po Africe a Latinské Americe.

Hanzelka a Zikmund byli první cestovatelé, kteří projeli napříč Afrikou a přivezli československou vlajku na vrchol Kilimandžára. Na sklonku 40. let také přemýšleli o emigraci, ale nakonec se vrátili domů. 1. listopadu 1950 je doma vítaly davy obdivovatelů a příznivců jejich výpravy.

Jiří Hanzelka (vlevo) a Miroslav ZikmundDalší cesta pak oba dobrodruhy dovedla do Asie a Oceánie. Z cest se jim podařilo přivézt obrovské množství fotografického a filmového materiálu, který dal vzniknout mnoha knihám, novinovým, rozhlasovým i filmovým reportážím a čtyřem celovečerním snímkům.

Po srpnové okupaci roku 1968 vyloučili Miroslava Zikmunda z Klubu spisovatelů. Místo cestování se tak začal badatel zajímat o svůj rodokmen, ve kterém se dostal až do roku 1629. Na cesty se mohl znovu vypravit až po revoluci, kdy se společně s Hanzelkou opět vydali na Sibiř či na Srí Lanku. Roku 1992 a 1994 navštívil Zikmund Austrálii a Nový Zéland, čímž si splnil svůj cestovatelský sen.

Zdroj: ČSFD


Režisér Petr Horký připravuje o slavném cestovateli celovečerní dokument Století Miroslava Zikmunda. Spisovatel si totiž každý den píše deník, a to už od svých šesti let. „To zásadní rozhodnutí padlo asi před dvěma lety, kdy pan Zikmund řekl. Tak víte co? Když, tak pořádně: Já vám dám k dispozici svoje kompletní soukromé deníky, které si celý život píšu. A pusťte se do toho,“ řekl režisér a cestovatel Petr Horký.

Dokument vznikal v Zikmundově domově ve Zlíně, v jeho rodišti v Plzni a taky v Praze. Filmaři záměrně chystali natáčení jako výlety s překvapením. Radostným i bolestným. „Přál bych si mít takovou paměť, jako má on ve svých 95 letech. Je to pedant, dokonale fungující chlapík. Co si s ním dohodnete, to platí. Není třeba smluv,“ hodnotí slavného cestovatele Horký.

Film Století Miroslava Zikmunda je teď ve střižně. Po českých kinech začne cestovat koncem dubna.

Zikmundův životní osud inspiroval nejen filmaře, ale i divadelní scénáristy, kteří pro Městské divadlo ve Zlíně připravili v loňském roce inscenaci Palubní deník Hanzelky a Zikmunda. V sobotu 15. února má představení s podtitulem „Život je přesný součet náhod“ derniéru. Na poslední vystoupení zavítá osobně i Miroslav Zikmund. Na sobotu zároveň připadá 11. výročí úmrtí Zikmundova cestovatelského kolegy Jiřího Hanzelky.

Video Miroslav Zikmund komentuje představení Městského divadla Zlín
video

Miroslav Zikmund komentuje představení Městského divadla Zlín

Miroslav Zikmund procestoval více než osm desítek států, díky čemuž vzniklo přes dvacet knih a celá řada rozhlasových a filmových reportáží. Kromě krátkých snímků se diváci mohli kochat i celovečerními filmy z cest slavné dvojice.

Hanzelka a Zikmund podnikli dvě velké výpravy: mezi lety 1947-1950 do Afriky a Latinské Ameriky, a v letech 1959-1964 do Asie a Oceanie. Druhá výprava se už konala v doprovodu dalších badatelů a expedice vyrazila na cestu v upravených nákladních vozech Tatra 805. Jejich výpravy připomíná i expozice v nově vzniklém Baťově institutu, který sídlí ve 14. a 15. budově zlínského obuvnického areálu. Návštěvníci se mohou těšit na suvenýry, které si cestovatelské duo přivezlo z dalekých cest, i originální Tatru T87, již americký deník The New York Times označil za celosvětového veterána roku 2010.