Dny NATO jsou náročné hlavně logisticky, říká Zbyněk Pavlačík

Jak se vám spolupracuje s armádou a dalšími účastníky akce?

Dny NATO nejsou jen o armádě, i když ta má na jejím zajištění velký podíl. Je to v podstatě také největší neoficiální cvičení Integrovaného záchranného systému - tedy hasičů, policistů a zdravotníků.

Odřekl někdo na poslední chvíli účast?

Organizace a logistika si vybírají svoji daň, i letos nám na poslední chvíli někteří účastníci odřekli - přišli jsme například o francouzské stroje Mirage. Jsou to události, které, stejně jako počasí, jdou mimo naši kontrolu. I tak ale můžeme říct, že to kvalitu přehlídky neovlivní. Ty hlavní taháky jsou na místě.

Jak významná je předem ohlášená neúčast amerického letectva?

Myslím, že nám až tak moc nechybí. Dny NATO bez Američanů i začínaly. Úsporná opatření americké vlády jsou plošná, bez leteckých ukázek amerických pilotů se teď musí obejít všechny přehlídky v Evropě. Ta naše na Američanech nestojí. I tak je program zajímavý a atraktivní. Jsme rádi, že Američané věnovali Dnům NATO velkou pozornost v uplynulých ročnících.

Liší se tento ročník něčím od těch předchozích?

Myslím, že ani ne. Od roku 2009, kdy jsme zahájili dvoudenní program, zásadní změny nenastaly. Mění se jen skladba ukázek a jejich pořadí. Snažíme se najít optimální poměr mezi pozemními a leteckými ukázkami. Velký důraz klademe také na ukázky nevojenské, tedy na složky Integrovaného záchranného systému.

Z čeho máte největší radost?

Největší radost mám z toho, když vidím, jak to všechno funguje. Není to totiž jen o tom zavolat na základnu do Německa nebo Francie, aby nám poslali letadla, oni je pošlou, piloti přiletí, pak si zajdou na Stodolní a v neděli zase odletí. Za tím, co je vidět na ploše a ve vzduchu, je spousta logistické práce, množství schůzek a telefonátů. My organizátoři z Jagella 2000 říkáme, že program je třicet procet této přehlídky, zbytek je logistika.