Mikulovská zahrada na svou obnovu čeká už roky. Začít by mohla letos

Místo strohého anglického parku, který v poválečné době málem zanikl, rozkvetlá barokní zahrada. Tak měl už dnes vypadat park v okolí mikulovského zámku. Jenže jak šel čas, opravy se odsouvaly – první termín hlásil začátek prací na jaro 2012. Další, že bude hotovo do konce letošního roku. Aktuální slib: práce začnou na konci jara.

„Zkomplikovala nám to administrace veřejných zakázek,“ vysvětlil ředitel Regionálního muzea v Mikulově, které pečuje o tamní zámek, Petr Kubín. Než se zahradníci pustí do výsadby nové zeleně a výstavby zahradních prvků, pracují v Mikulově alespoň dělníci a řemeslníci, kteří opravují zahradní zdi. Ty za poslední desetiletí zchátraly natolik, že je musí zpevnit ocelovými nosníky, aby vydržely obklopovat zámeckou zahradu i do budoucna.

Vrátit komplexu jeho původní vzhled z období ranného baroka přijde asi na 40 milionů korun. Většinu přitom pokryjí evropské dotace. Revitalizace ale neznamená jen pokácet staré stromy a vysadit nové, v plánu jsou i stavební úpravy.

V parku by se opět mělo objevit například schodiště, které zahradu spojovalo se zámkem. Za minulého režimu byly schody zbourány, nyní by se mohly na své místo vrátit. „Vyroste tady i kašna, která tady původně stála,“ popsala změny před jižním křídlem zámku botanička Milada Rigasová.

Mikulov - malá Itálie na Moravě

Mikulovský zámek stojí na výrazném skalním útesu, a tvoří tak nepřehlédnutelnou dominantu města. Původně zeměpanský hrad byl Přemyslem Otakarem II. v roce 1249 udělen v léno Liechtensteinům, které na pozici majitelů panství na konci 16. století vystřídali Dietrichsteinové.  Za jejich vlády, při přestavbě po požáru v roce 1719, zámek získal svou dnešní podobu. V roce 1945 při ústupu německé armády památka opět do základů vyhořela, avšak díky péči Spolku pro obnovu mikulovského zámku byl v 50. letech zámek náročně opraven. K nejzajímavějším součástem zámku patří zámecká knihovna a sál předků. V současnosti v zámku sídlí Regionální muzeum v Mikulově. 

Zámecká rezidence v Mikulově nebyla budována pouze jako velkolepé stavitelské dílo. Stejně významná byla její poloha a široké okolí, které jí vytvářely doplňující kulisu. Zámek představoval velkolepou rozhlednu uprostřed malých umělecky ztvárněných děl, k nimž náležely kopie antických chrámů, altány a nejrůznější vodní díla jako fontány, vodotrysky a kaskády.

Jedna z pozoruhodností Mikulova je jeho „italský“ vzhled. Mikulovu ho předurčila již sama příroda. Bílé vápence Pavlovských vrchů se specifickými rostlinami a živočichy i mimořádně teplé a slunečné klima jako by zde vytvořily svéráznou enklávu krajiny jižní Evropy - Balkánu, Toskánska či severní Itálie. Počátkem 17. století získal Mikulov svoje typické panorama s mnoha italizujícími prvky, jež splynuly s domácími specifiky do jeho unikátní podoby a atmosféry.

Zdroj: Regionální muzeum v Mikulově

Staronovou podobu zeleně navrhl zahradní architekt Ivar Otruba, některé stavební úpravy ale musí zahradníci provést jen podle dochované fotodokumentace. Celá obnova mikulovské zahrady je rozložena do několika etap, aby zůstal zámecký areál vždy alespoň částečně přístupný.

Zahrada jako podobenství ráje na zemi

Zámecká zahrada v Mikulově je jedním z největších zahradních areálů hradního typu v Česku. Tvoří ji terasy položené v různých výškových úrovních po obvodu Zámeckého kopce. Od svého založení na přelomu 16. a 17. století do konce druhé světové války patřila mezi významná díla zahradní architektury. Dlouhá poválečná desetiletí však nebyla udržována a téměř zanikla. Nyní by se měla vrátit k původní podobě italské barokní zahrady na terasách.

První zmínka o zahradě pod zámkem pochází z roku 1690. Byla založena na jižním a východním svahu Zámeckého kopce, kde ovšem zcela chyběla větší rovná plocha, proto vznikly terasy a kaskády. Veškerou nádheru honosné pozdně renesanční až raně barokní rezidence a její zahrady pohřbil v roce 1719 obrovský požár. Tehdy obnovil zámek ve stylu vrcholného baroka přibližně do dnešní podoby kníže Walter Xaver Dietrichstein.

Na konci druhé světové války byly mikulovský zámek a jeho zahrada zničeny dalším obrovským požárem. Zatímco záchranné práce na budově byly zahájeny téměř okamžitě, zámecká zahrada zůstala rozsáhlým staveništěm a skladem stavebního materiálu až do osmdesátých let 20. století, kdy bylo započato s terénními úpravami.

Zahrada představuje v křesťanství symbol pozemského ráje. Budování těchto malých rájů na zemi nebylo ve své době projevem marnotratnosti jejich tvůrců, povětšinou z řad světské i církevní aristokracie, nýbrž naplněním vůle boží - službou Bohu.

Zdroj: Regionální muzeum v Mikulově