Před pěti lety objevil mezinárodní vědecký tým v sibiřském permafrostu desítky tisíc let staré hlístice. K překvapení všech se je po nějaké době povedlo oživit a znovu uvést do hibernace. Teď vědci popsali, co všechno se o těchto pozoruhodných organismech dozvěděli.
Jsou staré 46 tisíc let, ale pro hibernaci využily stejný mechanismus, který ovládají jejich příbuzní ze současnosti. Na první pohled sice vypadají tyto sibiřské hlístice jako nenápadní červíci, ale pro vědce představují poklad.
Zpočátku se zdálo, že tito tvorové žili na Sibiři před 42 tisíci lety, nová analýza ale ukázala, že to bylo ještě o čtyři tisíce let dřív. Když autoři výzkumu sekvenovali jejich DNA, zjistili, že jedna ze dvou hlístic je zcela nový druh, který dostal jméno Panagrolaimus kolymaensis – podle řeky Kolymy.
„Radiokarbonové datování je naprosto přesné a díky němu víme, že opravdu přežily 46 tisíc let,“ uvedl o hlísticích spoluautor studie Teymuras Kurzchalia z Ústavu molekulární buněčné biologie a genetiky Maxe Plancka v Drážďanech.
Těmto „červům“ rodu Panagrolaimus se říká háďátka. Vyskytují se po celém světě a jsou známá tím, že přežívají v prostředí, které je pravidelně vystavuje vysychání nebo mrazu.
Pokud jsou háďátka opravdu tak stará, jak studie naznačuje, šlo by o fascinující příklad toho, čemu vědci říkají kryptobióza, tedy schopnosti organismu zpomalit nebo úplně pozastavit vlastní metabolismus ve špatných podmínkách.
Někteří vědci mají pochybnosti
Někteří vědci jsou však k výsledkům studie skeptičtí, což platilo i v případě první zprávy o exemplářích v roce 2018. Tehdy část biologů vyjádřila obavy, že analyzované hlístice nemusí být vlastně vůbec původní a že by se mohlo jednat jenom o znečištění vzorku.
Patřil mezi ně i přírodovědec Byron Adams z Brigham Young University, kterého nepřesvědčily ani nové poznatky jeho kolegů. „Moc rád bych věřil, že živočichové, které popisují, přežili zamrzlí po dobu 40 tisíc let v permafrostu,“ konstatoval pro web Scientific American.
Autoři výzkumu považují za důkaz stáří těchto tvorů obsah jejich vnitřností, který tvořil rostlinný materiál. Adams sice údaji o stáří rostlinného materiálu věří, není to ale podle něj důkaz o věku samotných háďátek – ta podle něj mohla klidně zkonzumovat tuto hmotu mnohem později, možná v současnosti.
Problém je v tom, že vzorky v roce 2018 odebral ruský partner, takže dokázat dnes, že nedošlo ke kontaminaci, je vlastně nemožné. To autoři práce přiznávají, ale současně přinášejí jiné argumenty: povedlo se jim totiž v laboratorních podmínkách úspěšně přimět hlístice, aby vstoupily do stavu podobného výše popsanému „zimnímu spánku“ a zase ho potom opustily.
Vědci také pomohli v této studii lépe pochopit, jak toto zmražení funguje a co je pro něj zásadní. Významnou roli v procesu hraje cukr jménem trehalóza, který má stejnou funkci například i u želvušek.
