Žvýkání je pro člověka nečekaně energeticky náročné. Vědci poprvé změřili, co to stojí

Žvýkačky neobsahují téměř žádné kalorie, ale dávají člověku pocit, že něco jí. Teď nový výzkum prokázal, že žvýkání dokonce pomáhá energii spalovat. A to nečekaně hodně.

Lidé žvýkali „odjakživa“. Už naši prapředkové převalovali v ústech kusy hmoty, které jim nedávaly žádnou výživu, jen jim to poskytovalo radost – a případně nějaké ty látky, které se z pražvýkaček uvolňovaly. 

Vůbec nejstarší doklad o nich pochází z doby před asi devíti tisíci lety, když na severu Evropy přežvykovali březovou kůru. Jako velcí milovníci žvýkaček se proslavili Mayové, kteří využívali k tomuto účelu kusy stromu zapoty obecné. Moderní žvýkačky vznikly až v polovině devatenáctého století, první továrnu na ně postavil jistý John Curtis v Portlandu roku 1850.

Žvýkání startuje metabolismus

Podle nové studie, která dokázala přímo změřit změny metabolismu tohoto chování, lidé při žvýkání vydávají značné množství energie. Výzkum Adama van Casterena a jeho kolegů prokázal, že žvýkání žvýkačky zvýšilo rychlost metabolismu o 10 až 15 procent. Nejsilnější účinek měly přitom ty tužší.

Tyto výsledky jsou důležité nejen pro poznání účinku samotných žvýkaček, ale dokonce i pro pochopení toho, jak se v průběhu evoluce vyvíjel a měnil pohybový aparát v lidské lebce. Vědci předpokládali, že řada z těchto změn mohla souviset s rozdíly ve výdeji energie mezi jednotlivými druhy hominidů. Tento výklad byl sice zajímavý, ale chyběly pro něj důkazy, protože o metabolických nákladech žvýkání moderního člověka je toho známo jen velmi málo.

„Obecně se předpokládalo, že člověk nevydává na žvýkací systém příliš energie – a tak se to celé trochu přehlíželo,“ uvedl van Casteren v podcastu. „Navíc k tomu přispěl fakt, že jako podivní moderní lidé jíme vařenou potravu, kterou předtím zpracováváme pomocí nástrojů. Takže už nežvýkáme tolik jako naši dávní předkové.“

Aby lépe porozuměli tomu, jak je tato činnost energeticky náročná, nechali lidi žvýkat žvýkačku bez zápachu a chuti (aby kontrolovali metabolické náklady na trávení a smyslové podněty) a zároveň měřili kalorický výdej a svalovou aktivitu žvýkacího svalu – tedy hlavního žvýkacího svalu. Lidé, kteří žvýkali měkčí žvýkačku, zvýšili svůj energetický výdej v průměru o 10,2 procenta, zatímco u těch, kteří žvýkali tužší žvýkačku, došlo k průměrnému zvýšení o 15,1 procenta.

Toto číslo je nečekaně vysoké – autoři výzkumu tvrdí, že to naznačuje, že žvýkání mohlo mít u našich předků značně vysoké metabolické náklady. A to prakticky jistě muselo pomáhat anatomii hominidů před příchodem vaření a podobných způsobů zpracování potravy.