Ameriku zaplaví miliardové roje hlučných cikád. Letos vrcholí jejich sedmnáctiletý cyklus

Během letošního roku se v Severní Americe vynoří ze země miliardy cikád, které přinesou do velkoměst obří roje hmyzu a typické zvuky samců hledajících samice k páření. Právě letos totiž vrcholí sedmnáctiletý cyklus, podle něhož cikády řídí své životy.

Cikáda sedmnáctiletá
Zdroj: Wikimedia Commons

Cikáda sedmnáctiletá je výrazný hmyz s nápadně rudýma očima, černým tělíčkem a výrazně oranžovými křídly. Ve stádiu nymfy se zavrtávají do země, kde se živí vysáváním živin z kořenů rostlin. Postupně sílí a rostou, až nakonec po sedmnácti letech života už jako dospělci synchronizovaně vylézají z půdy a v obrovských rojích vzlétnou nad Severní Ameriku. A právě rok 2021 je rokem této „biblické události“ – Američané ostatně tomuto hmyzu říkají faraonská cikáda.

Naposledy se to odehrálo roku 2004, kdy roje zaplavily významnou část severní Ameriky, včetně velkoměst ve státech New York, Ohio nebo Illinois. Očekává se, že letos se objeví, jakmile budou dny dostatečně teplé, tedy pravděpodobně v polovině května. 
„Mohou se shromažďovat v parcích, lesích, nebo obytných čtvrtích – mohou být prakticky všude v milionových rojích,“ uvedl pro deník Guardian entomolog Gary Parsons z Michiganské státní univerzity. „Když je jich tolik, létají, přistávají a procházejí se všude, včetně příležitostného přistání na lidech.“

Parsons uvedl, že cikády sice přímo pro člověka nemohou představovat žádnou hrozbu, ale onemocnět mohou domácí zvířata, pokud se jimi přecpou. Událost může mít také psychologický dopad na Američany – hejna „kobylek“ připomínající jednu z biblických deseti ran mohou být mnoha neinformovanými lidmi v době pandemie interpretována jako nějaká forma trestu.

Cikáda sedmnáctiletá
Zdroj: Wikimedia Commons

Zvuk je navíc tak hlasitý a nepříjemný (řada lidí ho přirovnává k zubařské vrtačce), že to může mít i psychické dopady na vystresované lidi. Právě proto na blížící se událost biologové upozorňují již nyní.

Proč to cikády dělají?

Délka i pravidelnost cyklu je pozoruhodná. Právě proto se ale také špatně sleduje a studuje, vědci si zatím nejsou zcela jistí jejími příčinami. Předpokládá se, že dlouhý podzemní vývoj pomáhá cikádám přežít predátory – a následný synchronizovaný výlet jim pak poskytuje ochranu díky množství. A také je během něj pro tento hmyz velmi snadné najít dostatek partnerů k páření.

Právě „namlouvací písně“ cikád se totiž zřejmě stanou zvukovou dominantu letošního severoamerického pozdního jara – hluk, který obrovské roje vydávají, bude slyšet všude. Samci ho vydávají pomocí dvou tuhých bubnovitých membrán na spodní straně břicha – slouží k přivolání samice. Hlasitost může dosáhnout až 100 decibelů, což je podobné jako třeba zvuk startující motorky.