Žijí v koloniích jako mravenci, mají jako oni i královny. Vypadají podivně, celý život neuvidí slunce a necítí bolest. A mohou pomoci těžce nemocným pacientům.
Rypoši lysí necítí bolest. Vědci testují, jak to využít u člověka
Na Zemi by se jen těžko hledalo podivnější zvíře, než je rypoš lysý. Má bizarní vzhled, ale jeho způsob života a vlastnosti jsou ještě mnohem podivnější. A právě tento tvor by mohl pomoci najít lék proti mnoha formám rakoviny – a také cestu, jak ušetřit pacienty bolesti.
Těžko říci, která z vlastností rypoše lysého je zajímavější – a také, která by se dala pro člověka a jeho zájmy lépe využít. Na to, jak jsou tito východoafričtí savci malí, se dožívají neobvykle vysokého věku, až 30 let. Celý život vlastně nestárnou, jsou zcela imunní vůči rakovině a také necítí bolest. A právě na tento fenomén se zaměřil profesor Gary Lewin z berlínského Max-Delbrück-Centrum für Molekulare Medizin.
GALERIE
Rypoš lysý - bizarní div přírody
Když je lidská kůže podrážděná, například od slunečních paprsků, a potom pocítí vysokou teplotu, začne reagovat tělo nepřiměřeně silně. Pokud jsou buňky v kůži takto „vybuzené“, říkají zbytku těla, že i normální teplota je pro něj bolestivá – například, když si spálený člověk lehne do lehce teplejší vody ve vaně, cítí to jako silnou bolest, aniž by to odpovídalo realitě.
Život bez bolesti
Rypoši takový problém nemají. Díky extrémním podmínkám, v nichž žijí, si vytvořili mechanismus, jímž se dokáží s podrážděním a následnou bolestí vypořádat. Všechno je to záležitost receptoru TrkA – který se sice u rypošů liší jen minimálně, ale i to stačí, aby prakticky dokázal potlačit bolest.
Během dvou klinických pokusů se ukázalo, že zablokování receptoru, podobně jako to dělají rypoši, může také u lidí intenzivně potlačovat bolest. Lewin a jeho kolegové na to upozornili ve studii, jež vyšla v odborném časopise Cell Reports.
„Přestože je rypoší verze TrkA téměř identická s tou myší nebo potkaní, má velmi znatelný efekt na to, jak zvířata pociťují bolest,“ popsal profesor Lewin svůj výzkum. Aby vědci pochopili, v čem se receptory rypošů lysých liší od těch ostatních, porovnali jejich geny s dalšími 26 savci a pěti jinými druhy rypošů.
Během výzkumu se také ukázalo, že zatímco novorození rypoši mají ještě přibližně stejný počet receptorů bolesti jako novorozené myši, dospělí jedinci jich mají už o třetinu méně. Podle vědců by mohlo jít o evoluční mechanismus, díky němuž jsou tito savci schopní přežívat v extrémním prostředí, které obývají. Rypoši lysí totiž žijí v podzemních koloniích, podobně jako mravenci. A stejně jako u mravenců také jejich kolonii vládne jediná královna. Jsou jedinými savci, již si vybrali takový způsob života – a museli se pro něj výrazně přizpůsobit.
„Žijí v podzemních norách pod pouštěmi, mají nejpomalejší metabolismus ze všech savců a aby přežili, musejí být extrémně specializovaní,“ vysvětlil Lewin. „Evoluce u nich vypnula všechno, co není bezprostředně nutné pro přežití.“
Lewinův tým teď plánuje pokusy na myších, které jsou „vylepšené“ pomocí rypoší DNA.