Trianonská smlouva

Středoevropské národy by se měly semknout, aby zachovaly své křesťanské kořeny v době, kdy západní Evropa experimentuje s homosexuálními rodinami, přistěhovalectvím a ateismem. Prohlásil to maďarský premiér Viktor Orbán při odhalení památníku připomínajícího následky Trianonské smlouvy. Ta před sto lety zmenšila Uhry do hranic dnešního Maďarska.

Sto metrů dlouhá a čtyři metry široká rampa vyrostla během posledního roku v centru Budapešti. Na jejích stěnách jsou vyryta jména všech více než dvanácti a půl tisíce obcí, které byly před první světovou válkou součástí Uherska. Jde o Památník národní soudržnosti. Pod tímto názvem se skrývá připomínka Trianonské mírové smlouvy, která přesně před sto lety připravila nástupnické Maďarsko o velkou většinu předválečného uherského státu. I po sto letech téma v maďarské společnosti stále rezonuje. Dokazuje to i jeho využívání zejména pravicovými politiky, byť letošní výročí si konzervativní vláda připomíná relativně střídmě.

Ještě v osmdesátých letech dvě třetiny maďarské veřejnosti odmítaly územní změny, které přinesla Trianonská mírová smlouva z června 1920, na jejímž základě se někdejší královské Uhry zmenšily do dnešních maďarských hranic. Ve svém komentáři to píše historička Eva Irmanová – a doplňuje, že pro současné Maďarsko Trianon sice zůstává dějinným traumatem, ovšem politické téma není otázka hranic, jako spíš práv maďarských menšin v okolních zemích.

„Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon,“ veršoval František Halas poté, co Francie s Velkou Británií podepsaly mnichovskou dohodu, a jeho básnické sousloví se stalo i zvučným nápěvem zdejších debat o křivdě, které se na Československu dopustily západní demokracie. Praha přitom není jediná – „zvony zrady“ znějí nad celou střední Evropou. Odpovědět na otázku, kdo je rozhoupal, ovšem není ani zdaleka tak snadné, jak by se z Halasovy básně mohlo zdát.

Před čtyřiasedmdesáti lety začala na Krymu Jaltská konference. Nejvyšší představitelé Sovětského svazu, Spojených států a Velké Británie zde jednali o poválečném uspořádání starého kontinentu – a pro středoevropské státy v čele s Polskem Jalta dodnes představuje traumatizující moment, kdy měl Západ střední Evropu zaprodat, opustit a zradit. Podobných resentimentů je přitom v regionu vícero.