Trianonská smlouva

Nový maďarský premiér Péter Magyar ve čtvrtek při příležitosti Dne národní jednoty prohlásil, že Maďarsko je asi jedinou zemí na světě, která sousedí sama se sebou. Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár (Smer) se vůči jeho slovům ohradil. Označil je za absurdní a popírající historii.

Středoevropské národy by se měly semknout, aby zachovaly své křesťanské kořeny v době, kdy západní Evropa experimentuje s homosexuálními rodinami, přistěhovalectvím a ateismem. Prohlásil to maďarský premiér Viktor Orbán při odhalení památníku připomínajícího následky Trianonské smlouvy. Ta před sto lety zmenšila Uhry do hranic dnešního Maďarska.

Sto metrů dlouhá a čtyři metry široká rampa vyrostla během posledního roku v centru Budapešti. Na jejích stěnách jsou vyryta jména všech více než dvanácti a půl tisíce obcí, které byly před první světovou válkou součástí Uherska. Jde o Památník národní soudržnosti. Pod tímto názvem se skrývá připomínka Trianonské mírové smlouvy, která přesně před sto lety připravila nástupnické Maďarsko o velkou většinu předválečného uherského státu. I po sto letech téma v maďarské společnosti stále rezonuje. Dokazuje to i jeho využívání zejména pravicovými politiky, byť letošní výročí si konzervativní vláda připomíná relativně střídmě.

Ještě v osmdesátých letech dvě třetiny maďarské veřejnosti odmítaly územní změny, které přinesla Trianonská mírová smlouva z června 1920, na jejímž základě se někdejší královské Uhry zmenšily do dnešních maďarských hranic. Ve svém komentáři to píše historička Eva Irmanová – a doplňuje, že pro současné Maďarsko Trianon sice zůstává dějinným traumatem, ovšem politické téma není otázka hranic, jako spíš práv maďarských menšin v okolních zemích.

„Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon,“ veršoval František Halas poté, co Francie s Velkou Británií podepsaly mnichovskou dohodu, a jeho básnické sousloví se stalo i zvučným nápěvem zdejších debat o křivdě, které se na Československu dopustily západní demokracie. Praha přitom není jediná – „zvony zrady“ znějí nad celou střední Evropou. Odpovědět na otázku, kdo je rozhoupal, ovšem není ani zdaleka tak snadné, jak by se z Halasovy básně mohlo zdát.

Před čtyřiasedmdesáti lety začala na Krymu Jaltská konference. Nejvyšší představitelé Sovětského svazu, Spojených států a Velké Británie zde jednali o poválečném uspořádání starého kontinentu – a pro středoevropské státy v čele s Polskem Jalta dodnes představuje traumatizující moment, kdy měl Západ střední Evropu zaprodat, opustit a zradit. Podobných resentimentů je přitom v regionu vícero.