Temná hmota strana 2 z 2

Jednou z největších záhad astronomie a astrofyziky je temná hmota. Měla by být v kosmu prakticky všudypřítomná, ale zatím se nedá rozpoznat – vědci jen dokáží poznat, že se v kosmu nachází a kde, ale neumí popsat, z čeho se skládá. Teď se tato záhada ještě prohlubuje. Mezinárodní tým astronomů pod vedením nizozemských vědců totiž v galaxii AGC 114905 b nenašel vůbec žádné stopy temné hmoty, přestože vědci provedli podrobná měření pomocí nejmodernějších teleskopů.

Tým vědců z Mezinárodního centra pro relativistickou astrofyziku přišel s důkazy, které ukazují, že za Sagittariem A* není masivní černá díra, ale že se jedná o masivní koncentraci záhadné látky známé jako temná hmota. Argument popsali v článku, který vyšel v odborném časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters.

Nikdo ji neviděl, ale fyzici věří, že ji vesmír má. Temná hmota tvoří podle fyziků asi čtvrtinu kosmu, ale přímo se pozorovat nedá. Vědci ji mohou pozorovat pouze prostřednictvím jejího působení na prostor. Právě tak vytvořili zatím nejpřesnější mapu toho, kde se temná hmota vyskytuje.

Temná hmota může zvyšovat teplotu planet mimo naši Sluneční soustavu, předpovídají fyzici v nové studii. Vesmírné dalekohledy, které už vznikají, by podle nich měly být schopné rozpoznat tento efekt – a to by mohlo umožnit vědcům vysledovat, kde se tato záhadná látka v Mléčné dráze vyskytuje.

Vědci Fyzikálního ústavu při Slezské univerzitě v Opavě, kteří ve vesmíru pátrají po temné hmotě, chtějí do výzkumu zapojit veřejnost. Amatérským vědcům bude stačit chytrý telefon. Opavští vědci se od srpna 2016 zapojují do mezinárodního projekt CREDO (Cosmic-Ray Extremely Distributed Observatory). Projekt je zaměřený na detekci kosmického záření a hledání tajemné skryté látky nebo též temné hmoty.

Evropská laboratoř jaderného výzkumu (CERN) přijala novou výzkumnou strategii na příští léta. Laboratoř o tom informovala na svém webu. Zaměřit se chce především na další měření vlastností Higgsova bosonu a zkoumání fyzikálních procesů při nejvyšších energiích. Cílem je tak co nejvíc využít potenciál Velkého hadronového urychlovače (LHC) po plánovaném zvýšení jeho výkonnosti.