Lustrace

Obvodní soud pro Prahu 8 v pátek schválil dohodu o vině a trestu v případu Zakaríi a Karíma Nemrahových, který souvisí s kauzou Dozimetr. Oba obžalovaní se se státním zástupcem dohodli na podmíněných trestech. Rozhodnutí je pravomocné. Policista Karím Nemrah v neveřejných policejních systémech podle dohody neoprávněně lustroval poznávací značky vozidel, v některých případech na popud svého bratra Zakaríi, který je obviněný v hlavní větvi kauzy Dozimetr.

Četným stížnostem pro neschopnost čelilo federální ministerstvo vnitra kvůli vydávání lustračních osvědčení. Osvědčení mělo být podle zákona vydáno do šedesáti dnů, skutečná doba čekání však byla mnohem delší. Důvodem zpoždění bylo velké množství žádostí podaných na konci roku 1991 kvůli nutnosti doložit lustrační osvědčení pro účely výkonu zákonem stanovených funkcí. Ministr vnitra ČSFR Petr Čermák proto navrhl situaci vyřešit novelou lustračního zákona.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Ministerstvo vnitra připravilo novelu lustračního zákona, která obnovuje povinnost lustračního oprávnění pro členy vlády i ministerské náměstky. Informoval o tom resortní šéf Vít Rakušan (STAN). Povinnost předkládat doklad o tom, že člověk nespolupracoval s komunistickým režimem, pro vrcholné představitele tuzemských ministerstev přestala platit před osmi lety za vlády ČSSD, lidovců a ANO.

Finsko během studené války balancovalo mezi Západem a Východem. Politickým špičkám v tom kromě diplomatického umu pomáhalo i to, o čem se v severské zemi dodnes mlčí – spolupráce se sovětskými tajnými službami. Díky nim finští politici věděli, co se děje v Moskvě, a dokázali to využít ve svůj prospěch. Informace ale proudily i druhým směrem, KGB měla síť informátorů nejen mezi politickými špičkami, ale i běžnými občany. O napojení sovětských agentů se ale ve Finsku dodnes nemluví. Neexistují ani lustrace, což vrhá stín podezření i na některé politiky, kteří úřady zastávali i po rozpadu Sovětského svazu.

Obránci Mariupolu se ukončením boje v ocelárnách Azovstal dostali z nebezpečí jisté smrti v obklíčení do nebezpečí možné smrti v zajetí Ruskem podporovaných separatistů. Ti mají zájem především o členy pluku Azov, které označují za neonacisty. Azov ale prošel od svého vzniku reformou a národní garda jeho členy lustruje.

Dezinformačními kampaněmi byla mladá tuzemská demokracie ohrožována od samého začátku. Více než půl roku před nadcházejícími volbami v červnu 1992 se začala objevovat falešná prohlášení politických stran, padělaná s cílem tyto strany v očích veřejnosti očernit.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Před třiceti lety – 4. října 1991 – přijalo tehdejší Federální shromáždění jednu z nejznámějších polistopadových norem. Takzvaný lustrační zákon měl zabránit, aby se do vysokých funkcí v čele státu, armády, soudů, ale například i v televizi nebo rozhlase dostali bývalí příslušníci nebo spolupracovníci StB, vysocí funkcionáři KSČ nebo Lidových milicí. Přes opakované pokusy o jeho zrušení platí dodnes.

Parlamentní komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu seznámila veřejnost se způsoby, jakými Státní bezpečnost získávala tajné spolupracovníky. Na tiskové konferenci dále varovala, že takto vytvořená agenturní síť dosud existuje, a označila pokusy zpochybňovat výsledky lustrací za záměrnou snahu o její krytí.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Ministři vnitra národních vlád a vlády federativní projednávali na pracovním setkání otázku lustrací. Slovenskou vládu zastupující Vladimír Mečiar ve společném prohlášení konstatoval, že komunistická Státní bezpečnost stihla v listopadu a prosinci 1989 zlikvidovat část archivních materiálů, konkrétně svazky a lustrační karty přibližně 15 tisíc nejaktivnějších spolupracovníků StB.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.