Kyjev – Den „D“ pro Ukrajinu. Země si vybírá novou hlavu státu, která jí má přinést tak potřebnou stabilitu. Alespoň v to doufá Kyjev i Západ. Separatisté ovládající části východní Ukrajiny ale dali předem na srozuměnou, že budou volby bojkotovat. Šéf Kremlu Vladimir Putin pak uvedl, že bude respektovat „jakýkoli výsledek“. Na bezpečnost má během hlasování dohlížet 75 tisíc lidí, z toho 55 tisíc policistů a 20 tisíc dobrovolníků. Dorazí také tisíce pozorovatelů. Hlasuje se od 7:00 do 19:00 SELČ. Odhady mají být známy hned po uzavření volebních místností. Favoritem je oligarcha s přezdívkou „čokoládový král“ Petro Porošenko.
Rusku i separatistům navzdory: Ukrajina volí prezidenta
Nepodepsaná smlouva s EU odstartovala „oranžovou revoluci číslo 2“
Řádné prezidentské volby se měly na Ukrajině konat až v roce 2015. Vláda ale v listopadu minulého roku zastavila přípravy podpisu asociační dohody s EU a zároveň vyzvala k rozšíření hospodářské spolupráce s Ruskem. Reakce prozápadních Ukrajinců na sebe nenachala dlouho čekat. V Kyjevě okamžitě začaly obří protivládní demonstrace, které si v následujících měsících vyžádaly desítky obětí. Nepokoje se postupně rozšířily po celé zemi, proruská vláda padla a poslanci v únoru sesadili prezidenta Viktora Janukovyče, který prchl do Ruska. Prozatímní hlavou státu se stal Oleksandr Turčynov a premiérem Arsenij Jaceňuk.
Moskva nové kyjevské vedení neuznala. Už prvního března ruský parlament schválil záměr prezidenta Vladimira Putina nasadit na Ukrajině vojáky. Zdůvodnil to potřebou chránit životy Rusů. Obyvatelé Krymu poté ve sporném referendu schválili odtržení od Ukrajiny a připojení k Rusku. Kyjev ani Západ ale Krym jako území Ruské federace neuznávají. V současné době se Kyjev snaží získat zpět území na východě Ukrajiny, kde proruští separatisté po referendech v Doněcké a Luhanské oblasti vyhlásili samostatnost. V těchto oblastech hrozí, že se dnes k volebním urnám nedostaví až dva miliony voličů. Údajně se podařilo doručit jen asi čtvrtinu hlasovacích lístků. Separatisté navíc odmítají opustit správní budovy, v nichž by mělo hlasování probíhat. Místní volební komise se snaží rozehnat, případně jim vyhrožují.
GALERIE
photogallery_444798
Rusko oficiálně pozorovatele nevyšle, legitimitu voleb zpochybňuje
Ukrajinci vybírají prezidenta na pětileté funkční období. K urnám jich může dorazit 36 milionů. K vítězství v prvním kole je nutné získat nadpoloviční počet hlasů. Druhé kolo by se případně konalo za tři týdny. V něm má největší šanci uspět nezávislý kandidát Petro Porošenko. Proti němu stojí kupříkladu donedávna vězněná expremiérka Julija Tymošenková (strana Vlast), podnikatel Serhij Tihipko nebo Oleh Ťahnybok ze strany Svoboda. O post hlavy státu usiluje i komunista, zástupce donedávna vládnoucí Strany regionů či kandidáti krajní pravice.
Na průběh voleb budou dohlížet asi tři tisíce pozorovatelů z Evropy, Spojených států a mezinárodních organizací. V rámci pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) mezi nimi budou i čeští zákonodárci Marek Ženíšek (TOP 09), Milan Šarapatka (Úsvit) a senátor Jaromír Štětina (za TOP 09).
Rusko oficiálně na ukrajinské volby své pozorovatele nevyšle. Podle moskevského tisku se ale na Ukrajinu vydá zhruba 800 ruských pozorovatelů, kteří budou zastupovat nevládní organizace. Putin už avizoval, že Rusku se budou jen těžko navazovat vztahy s ukrajinskými politiky, kteří se k moci dostanou v době rostoucího napětí. Moskva jejich legitimitu dlouhodobě zpochybňuje. Za prezidenta Ukrajiny totiž nadále považuje Janukovyče. Putin ale nakonec pár dní před volbami prohlásil, že je připraven respektovat jakoukoli volbu ukrajinského lidu. Sám by ale preferoval, kdyby tomuto hlasování předcházelo referendum o ústavě.
Volit prezidenta chce i 400 tisíc Ukrajinců žijících v zahraničí. Hlasovat mohou i Ukrajinci pobývající v České republice, a to na ukrajinských konzulátech v Praze a Brně. Volební místnosti pro ně budou 25. května otevřeny od 8:00 do 20:00.
V roce 2010 porazil Janukovyč Tymošenkovou, nyní má šanci nezávislý kandidát
Poslední volby hlavy státu proběhly v roce 2010. Dosavadní prezident Viktor Juščenko se do druhého kola nedostal. Postoupila prozápadní kandidátka Julija Tymošenková spolu s proruským Viktorem Janukovyčem. Ten nakonec dostal o tři procenta hlasů víc (téměř 49 procent).
GALERIE
zdroj: ČT24
Nyní má podle průzkumů největší šance nezávislý kandidát – oligarcha Petro Porošenko. Podle květnového průzkumu agentury SOCIS a kyjevského Mezinárodního sociologického ústavu by mohl získat hlasy od třetiny voličů. Tymošenková a podnikatel Tihipko za „čokoládovým králem“ značně zaostávají s 6,5 a 5,8 procenty hlasů. Průzkum probíhal mezi 8. a 13. květnem 2014.
Preference kandidátů v prezidentských volbách na Ukrajině 2014
PŘEHLED HLAVNÍCH KANDIDÁTŮ:
Petro Porošenko (nezávislý) – Favorizovaný kandidát zejména proto, že je nejvíce schopen setřít rozdílné pohledy mnoha táborů. Dokázal si udržet vlivné posty nehledě na prozápadní, či proruskou orientaci země. Za éry prezidenta Viktora Juščenka byl vládním šéfem diplomacie, při nástupu Viktora Janukovyče přešel do resortu hospodářství. Jako jediný z ukrajinských oligarchů otevřeně podporoval protestní hnutí v Kyjevě. Jeho majetek je odhadován na dvě miliardy dolarů (40 miliard korun).
Julija Tymošenková (za stranu Vlast) – Může využít odlesku slávy jako čelná představitelka opozice z dob oranžové revoluce i nedávná vězněná disidentka, jejíž odsouzení mnozí považují za politicky motivované. Podle řady lidí už ale svůj potenciál naplnila a Ukrajině nemá mnoho co nového nabídnout. Pro početný jihovýchod země navíc bude v čele země nemyslitelná kvůli ostré kritice Putinova režimu.
Michail Dobkin (za Stranu regionů) – Jasný stoupenec Janukovyčovy éry nemá co ztratit. Pro současnou ukrajinskou vládu je „zlým mužem“ a radikálem, kterého mezi prvními neváhal kabinet odvolat z čela Charkovské oblasti. Navíc čeká na soud kvůli obvinění ze separatismu a ohrožování ústavního pořádku – sám to považuje za pouhé pomluvy. Opírat se nicméně může o lidnaté oblasti na jihu a východě země, nejenom v „domovském“ Charkově, ale pravděpodobně i v Doněcku a Luhansku.
Oleh Ťahnybok (za stranu Svoboda) – Jeden z hlavních vůdců opozice během krize v uplynulých měsících. Lídr silně nacionalistické strany Svoboda, který nechodí daleko k ostrým výrokům a v minulosti byl souzen dokonce za antisemitské výroky. On i jeho strana už před současnými událostmi vystupovali proti vlivu Ruska na Ukrajině a ostře se vymezují vůči komunistické minulosti své země.
Dmytro Jaroš (nezávislý) – Ze známých osob jde zřejmě o názorově nejradikálnějšího kandidáta. Je vůdcem spíše neformální, málo početné, ale v ulicích výrazné organizace Pravý sektor. Jeho oddíly plnily při kyjevských konfliktech úlohu nejtvrdšího jádra demonstrantů. Současný premiér Arsenij Jaceňuk Jaroše pověřil funkcí tajemníka Rady bezpečnosti a obrany, což je nejvyšší bezpečnostní orgán v zemi.
Další kandidáti:
Serhij Tihipko – Kdysi z hlavních postav proruské Strany regionů svrženého prezidenta Viktora Janukovyče. V prezidentských volbách již kandidoval v roce 2010, kdy skončil na třetím místě se ziskem 13,05 procenta hlasů. Volby tehdy vyhrál Janukovyč a Tihipko se stal vicepremiérem. Od roku 2012 je poslancem. Rodák z moldavského Draganešti (narozen 13. února 1960) vystudoval Dněpropetrovský metalurgický institut. Po studiích a základní vojenské službě pracoval v komsomolu. Na počátku 90. let působil v bankovnictví, poté dělal poradce tehdejšímu prezidentovi Leonidu Kučmovi a byl vicepremiérem. V letech 1999 až 2000 byl ministrem hospodářství a v letech 2002–2004 guvernérem centrální banky. V prezidentských volbách v roce 2004, které vedly k takzvané oranžové revoluci, vedl předvolební kampaň Viktora Janukovyče. Z proruské Strany regionů byl nakonec vyloučen, protože ve vnitropolitickém konfliktu zastával kompromisní stanoviska.
Petro Symoněnko – Šéf Komunistické strany Ukrajiny (KPU), která byla v srpnu 1991 zakázána kvůli podpoře konzervativců při pokusu o převrat v SSSR a zaregistrována byla opět v roce 1993. Do roku 2002 byla nejsilnější formací v parlamentu. Symoněnko rád hovoří o „zlatých“ časech SSSR a KPU má stále ve znaku hvězdu, srp a kladivo. Symoněnko brojí proti NATO a proti působení ukrajinských jednotek v zahraničí. Třikrát kandidoval na prezidenta (1999, 2004 a 2010). V roce 1999 skončil dokonce druhý. Symoněnko se narodil 1. srpna 1952 v Doněcku, vystudoval doněckou polytechniku a Kyjevský politologický institut. Jako mladý vstoupil do KSSS a poté pracoval ve stranických orgánech. Byl jedním z autorů novely jazykového zákona, která umožňovala uznat ruštinu za fakticky druhý státní jazyk v regionech s ruskojazyčným obyvatelstvem.