Vzpomínka na Kosovo visí nad současnou krymskou krizí a rozděluje svět úplně stejně. Především Rusko se snaží Západu paralely mezi Krymem a Kosovem připomínat a i mnozí další politici právě na toto podobenství neúnavně ukazují prstem. Odtržení Kosova od Srbska v roce 1999 bylo masivně podporováno Západem, naopak kritizováno Moskvou jako porušení srbské suverenity. Po patnácti letech si obě strany role prohodily. Zatímco Rusko volá po krymském právu na odtržení, Evropská unie i USA ho považují za nelegitimní. Je ale možné obě situace vůbec srovnávat?
Západ a právo na sebeurčení? Kosovský precedent na Krymu znovu ožívá
Dění na Ukrajině tak oživilo staletí starou diskuzi o právu na sebeurčení národů a znovu potvrdilo, že porovnávání dvou území v jiném geografickém, kulturním a historickém kontextu je vždy velmi obtížné a zavádějící, i když zřejmě nevyhnutelné. Kosovo jako etnicky autonomní republika v rámci Srbska se rozhodlo osamostatnit na základě výsledků referenda bez souhlasu státu, od nějž se oddělilo, a následně bylo uznáno většinou západních zemí. Až potud scénář situace na Krymu a v Kosovu má obdobné rysy, mezi oběma případy ovšem existují zásadní právní a politické rozdíly.
Nezávislost Kosova následovala po krvavé válce se Srbskem a dlouhém procesu mezinárodního vyjednávání pod hlavičkou OSN, která Kosovu vnutila přísná kritéria. Evropští politici tehdy velmi lpěli na tom, aby se zdůraznila jedinečnost kosovského postavení v historickém kontextu a aby se vyhlášení samostatnosti Kosova nemohlo stát precedentem pro podobný případ, jaký nastal nyní na Krymu.
Rusko nadále neuznává nezávislost Kosova
Rusko dál neuznává Kosovo, přestože podporuje nezávislost Krymu. Stanovisko Ruska zůstává stejné, opírá se především o rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1244, která je platná, uvádí se ve vyjádření ruského velvyslanectví v Bělehradě ke stanovisku Moskvy, že deklarace o nezávislosti Krymu je legální. Zmíněná rezoluce RB OSN, přijatá 10. června 1999, mimo jiné pojednává o Kosovu jako o součásti Srbska.
V prohlášení ruského zastupitelského úřadu v Srbsku se rovněž odmítá srovnání Kosova s vývojem na Krymu. „Pokud jde o situaci kolem Krymu, v tomto případě se jedná o názorný příklad využívání dvojích standardů některými našimi západními partnery,“ tvrdí velvyslanectví.
Na Ukrajině je situace jiná. Zábor Krymu je navržen cizí mocností – Ruskem a na rozdíl od Kosova nemá chystané referendum podporu západních států. Spojené státy se sice vojensky vložily do kosovského konfliktu, ne však proto, aby si území uzurpovaly pro sebe. Navíc Rusové na Krymu netrpí útlakem ani porušováním lidských práv jako po desetiletí kosovští Albánci v bývalé Jugoslávii. Kyjev a Západ odmítají krymské referendum jako nezákonné a odporující ústavě, a tedy neplatné (více o krymském referendu čtěte zde).
Ilustrační foto
Střet na krymském poloostrově tak jen stěží ustojí jako přesná paralela kosovské epizody. Okolnosti, které různé země vedou k uznání nezávislosti různých území, jsou mnohem komplikovanější a mění se v závislosti na kontextu. Navíc, ani v otázce Kosova Západ není jednotný zejména v zemích, kde existuje reálná hrozba separace některých regionů. Přestože Mezinárodní soudní dvůr v Haagu v roce 2010 rozhodl, že jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova není porušením mezinárodního práva, státy jako Španělsko, Rumunsko a Rusko jeho samostatnost nikdy neuznaly.
Musíme každému měřit stejným metrem, zdůraznil Zeman
Srovnávání obou případů se ale politici jen tak nevyhnou, protože současná situace na Ukrajině podobné prvky jako kosovská krize přeci jen nese. Někteří připomínají, že západně orientovaná vláda v Kyjevě ztrácí legitimitu, jelikož se dostala k moci poté, co svrhla regulérně zvoleného prezidenta. I český prezident Miloš Zeman, který v devadesátých letech veřejně vystupoval proti odtržení Kosova, na spojitosti upozorňoval. „Kritizoval jsem, že Česká republika uznala nezávislost Kosova a nyní svým způsobem sklízíme plody, které jsme zaseli. Bylo by pokrytecké tvrdit, že nezávislost Kosova je v pořádku, a nezávislost Krymu je nemožná. Musíme každému měřit stejným metrem,“ konstatoval (více čtěte zde).
Prezident Zeman v Evropském parlamentu
Česká republika tak sice samostatnost Kosova uznala již po referendu v roce 2008, proti se ale vyjádřili někteří tehdejší političtí představitelé v čele s Václavem Klausem, Jiřím Paroubkem či právě Milošem Zemanem. Současná politická reprezentace se nicméně k ruským manévrům na Krymu staví spíše kriticky. Bohuslav Sobotka poznamenal, že na Krymu nejde o nezávislost, ale o jeho přičlenění k Rusku. Premiér nicméně dodal, že kauza Kosova byla velmi nešťastná a že mezinárodní společenství udělalo málo pro to, aby Kosovo zůstalo součástí Srbska. Mělo dojít spíše k autonomii než k odtržení, soudí (více čtěte zde).
Případ Kosova se tak opravdu stal kontroverzním precedentem. Vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku a následné posvěcení mezinárodními soudci porušilo zaběhlý princip, podle nějž odtržené území nemůže být uznáno jako nezávislé bez souhlasu mateřské země. Evropa, kde se schyluje k referendu ve Skotsku a kde separační hlasy silně rezonují především ve Španělsku, tak zřejmě bude muset v budoucnu hledat silnější argumenty, kterými by svůj rozpolcený postoj obhájila.
Ukrajinská vnitropolitická krize vyústila v pád prezidenta Viktora Janukovyče, který opustil zemi a byl parlamentem odvolán. Situaci ještě více vyostřilo Rusko, jehož vojenské jednotky vpadly na Krym, který okupují. Nedělní referendum má potvrdit krok krymského parlamentu, který přijal deklaraci o nezávislosti a vyslovil se tak pro odtržení poloostrova od Ukrajiny.