Jižní Korea se rozhodla bojovat s příliš dlouhou pracovní dobou. Oproti Francii, která před lety zavedla 35hodinový pracovní týden, mohou Korejci pracovat skoro dvojnásobek: 68 hodin. Jenže na přepracování umírají každý rok stovky lidí: korejština má dokonce pro takovou smrt speciální slovo gwarosa. Nový zákon proto „zkracuje“ pracovní týden na 52 hodin.
Park Hjun-suk přišla o manžela podobně jako řada dalších Jihokorejek. Jednou se nevrátil z práce, kde běžně trávil 14 hodin denně. Na pracovišti podlehl infarktu, podle odborů prokazatelně způsobenému přepracováním. „Musel si myslet, že takto pracovat je normální. Je součástí generace, která klade důraz na tvrdou práci i na plnění povinností jako hlava rodiny,“ vysvětluje ovdovělá žena.
Ta ale nechce ze ztráty manžela obviňovat zaměstnavatele: ví, že tragická událost je součástí daleko většího problému: „Korejská společnost přepracování vyžaduje. Požadují, abyste dělali přesčasy. Myslí si, že pracovat dlouho znamená pracovat dobře a produktivně.“
Korejci mají odhodlání tvrdě a dlouho pracovat v krvi. Zvyk vysoce ctít svou práci a oddaně respektovat svého šéfa má kořeny až v konfucianismu a v poměru panovník–poddaný. „Velmi často se můžete v korejských firmách setkat s tím, že zaměstnanci zůstávají v práci tak dlouho, jako je tam jejich nadřízený. Jedna věc je délka pracovní doby, ale druhá produktivita,“ říká koreanista Jaromír Chlada.
Čtrnáct hodin denně v práci? Norma…
Jihokorejci odpracují skoro o polovinu víc hodin za týden než Němci nebo Češi. V červenci proto tamní vláda po naléhání některých občanů snížila počet hodin z maximálních 68 na 40 běžných plus 12 přesčasových. „Otázkou zůstává, nakolik to vláda prosadí proti vůli obrovských korejských firem, pro které to samozřejmě bude znamenat obrovské náklady,“ míní Chlada.
Kromě Jižní Koreje trpí fenoménem přepracování i ostatní státy Dálného východu. „Vždycky je to nějaký poměr toho, co člověk v určitém čase vydává, ať už duševně, nebo fyzicky, a tím, co je v jeho možnostech. Zde hraje roli i věk. Nicméně těch evropských osm, osm a půl hodiny se zdá jako hraničních,“ upozorňuje klinický psycholog Radek Ptáček.
Negativní dopady se podle něj dají pozorovat v případě dlouhodobě delší pracovní doby, směnného provozu nebo zaměstnání mimo normální životní rytmus. K psychickým poruchám zaměstnanců se v těchto případech často přidávají i další onemocnění, jako jsou poruchy oběhového systému nebo pohybového aparátu.
Delší pracovní doba neznamená vyšší produktivitu
„Někomu se může zdát zkrácení pracovní doby nebo pracovního týdne jako sci-fi. Jsou za tím ale tvrdé výzkumy, které ukazují, že toho lidé za kratší dobu zvládnou mnohem více. A naopak další, které ukazují, že 30 až 40 procent času v práci prokrastinujeme a zbytek našeho pracovního výkonu může být velmi neefektivní,“ dodává Ptáček.
Ve Švédsku už okoušeli šestihodinovou pracovní dobu, na Novém Zélandu jedna z firem zkrátila zaměstnancům pracovní týden na čtyři dny. O podobných krocích mohou pracující Jihokorejci zatím jenom snít.
