Ministr de Maiziére, který je členem Křesťanskodemokratické unie (CDU) kancléřky Angely Merkelové, navrhl zavedení muslimských státních svátků na shromáždění ve městě Wolfenbüttel, které se konalo před nedělními zemskými volbami v Dolním Sasku. Podle něj by mohly být významné dny islámu státními svátky v těch oblastech Německa, kde žije hodně muslimů.
Svátek Všech svatých se slaví také jen v oblastech, kde žijí katolíci, vysvětlil de Maiziére svůj nápad. „Proč bychom nemohli tam, kde žije hodně muslimů, uvažovat rovněž o muslimském svátku,“ uvedl. Většina německých státních svátků je ze své podstaty křesťanská a tak by to mělo i zůstat, dodal ale zároveň ministr.
V Německu je zákonem stanoveno několik celostátních svátků, například Nový rok, Velikonoční pondělí či Den německé jednoty, řadu svátků ale mají v kalendáři pouze jednotlivé spolkové země. Často se přitom liší svátky na převážně protestantském severu země a na katolickém jihu. Některé zákonem stanovené svátky drží dokonce i jen určité zemské okresy či obce.
Muslimské svátky nepřipadají v úvahu, tvrdí další ministr CDU
Za nápad na zavedení muslimských svátků si de Maiziére vysloužil kritiku z vlastních řad. „O našem křesťanském dědictví nelze vyjednávat,“ řekl člen bavorské CSU a ministr dopravy Alexander Dobrindt. „Zavedení islámských svátků v Německu pro nás nepřipadá v úvahu,“ dodal.
Také předseda Ústřední rady muslimů v Německu Aiman Mazyek návrh ministra vnitra přivítal. Zavedení muslimského svátku by podle něj ukázalo, „že muslimové jsou součástí společnosti“.
Z celkového počtu 82 milionů obyvatel žije v Německu asi 4,7 milionu muslimů, většinou přistěhovalců z Turecka a jejich potomků. Několik set tisíc muslimů přišlo do Německa i v rámci migrační vlny z Blízkého východu a severní Afriky v posledních letech.
Nejsme burka, psal na jaře de Maiziére
Ministr de Maiziére přitom letos na jaře v příspěvku pro deník Bild nazvaném „Nejsme burka“ vyjádřil přesvědčení, že by země měla prosazovat jasně definovanou věšinovou kulturu.
„Říkáme naše jméno. K pozdravu si podáváme ruku. … Ukazujeme náš obličej. Nejsme v burce,“ napsal třeba de Maiziére, který tím zjevně narážel na to, že malá část muslimů žijících ve spolkové republice takové chování odmítá.
V dalších částech textu pak zmínil například prozápadní a proevropskou orientaci země, osvícený patriotismus, kulturnost národa, odmítání násilí, důraz na vzdělání nebo výkon. Tyto všechny hodnoty jsou podle de Maiziéra vedle společného jazyka, ústavy a dodržování základních práv a svobod tím, co společnost drží při sobě. Když si je společnost takovou Leitkultur jista a naplno ji žije, je podle ministra silná a zároveň snadněji schopná integrovat
přistěhovalce.
